Článek
Zlaté časy negramotnosti
V minulosti valná většina obyvatelstva neuměla číst a psát. Jistě, existovaly výjimky — těch však nebylo mnoho. A i u nich nebylo úplně jednoduché sehnat si prostředky a psát hala bala to, co mě zrovna napadne.
Psací potřeby a materiál na psaní byly drahé a samotný proces psaní byl zdlouhavý a náročný. Pisatel si tedy většinou dával záležet, aby měl text, který píše, nějaký smysl.
Demokratizace písma
To dneska už neplatí.
Mluvíme-li například o naší české kotlině, valná většina obyvatelstva umí psát a číst. Zároveň — psát je nesmírně jednoduché. Stačí vytáhnout telefon a začít ťukat virtuální písmenka, naškrábat si, co mě zrovna napadlo.
Jestliže preferuji nedigitální variantu, pak obyčejný papír a pisátko vyjde na pár kaček a můžu si vesele psát, co moje srdce ráčí.
Psaní bez následků
A to je ten problém.
Protože je to tak jednoduché, mohu si velmi jednoduše psát, co se mi zalíbí. Mohu si neustále třídit myšlenky, přepisovat to, co chci vyjádřit, měnit a zase měnit svou podstatu.
Nepotřebuji si nijak zvlášť promýšlet, co teď napíšu — vždyť stačí, když se mi to nepovede, to hned smazat a přepsat.
A mohu se tím pádem velice jednoduše konstituovat pouze skrze psané médium, které mě nijak nekritizuje, a kde si můžu ladit obraz k perfektní dokonalosti.
Což se později přenáší na sociální sítě a vizuální obsah.
Člověk vznikající v hovoru
Dříve, v době zlatého analfabetismu, jsem se jako člověk musel formovat skrze mluvu s nějakým jiným člověkem.
Stával jsem se já sám sebou skrze interakci — protože jsem nemohl interagovat s psaním.
A papír mě za mé názory nemůže vzít kolem ramen a říct:
„Synu, nezlobíme se, že jsi nám tady něco řekl, ale koleduješ si o kolo bungee jumpingu bez lana.“
Tedy — nemůže mi říct, že to, co si myslím, je nesmysl.
A proto se v poslední době objevuje mnohem a mnohem více nesmyslných či atomizovaných názorů, protože nejsou modulovány skrze komunitu.
A nyní tu máme úplně nový typ tvorby nápadů, kdy každý má osobního asistenta v kapse, který mu ještě posvětí jakýkoliv výplod jeho zvrácené mysli.
Jako je třeba tenhle článek.
Takže to bude ještě horší.
To je nejspíš ten důvod, proč politická garnitura ignoruje prohlubující se problémy ve školství.
Chce zamezit šíření gramotnosti, aby utužila sociální vazby a zvýšila tak porodnost — aby bylo na důchody.
Co můžeme udělat, abychom zastavili zhoubu gramotnosti?
Když váš nápad napíšete do komentářů, můžete si být jisti, že výsledek bude paradoxní.
Než zjistím, jak dosáhnout čistoty, budu zcela určitě psát.
Tak nezapomeň mě sledovat.
