Článek
Díváte se na vývoj na Blízkém východě. Rakety létají z Izraele do Íránu, pak zase z Íránu do Izraele. Připomíná to koloběh vody — jen místo mraků a deště tu máme oheň a střely. Řeknete si: „Pche, jsou to jen zajatci své ideologie. My, tady v Evropě, jsme přece civilizovanější.“
Máme jasno: Rusko je nepřítel. Je ovládané pochybnou diktátorskou ideologií. Jejich mysl je prorostlá Iljinovými vizemi, prohnanými skrze plnovous Dugina, servírované v hrnku „Nejlepší diktátor na světě“ – Putina.
Váš názor? Jakékoli myšlení ovládané ideologií je špatné, scestné. Vy přece takoví nejste. Žijete ve svobodném státě. Smysl života si určujete sami. A tak by to přece měli mít všichni, že?
Pryč s náboženským fundamentalismem. Tolerance vůči menšinám. Dialog místo konfliktu. Dohoda je vyšší než vítězství. Svoboda je nade vše.
Ale… co když i vy jste zajatcem ideologie? Co když i vaše představa o svobodě je jen jiná forma pout?
Myšlenka tolerance. Myšlenka svobodného myšlení. Myšlenka sekularizace státu. To všechno jsou jen další sofistikované formy ideologie. Vaší ideologií je liberalismus, demokracie a kapitalismus.
Odmítání ideologie – aniž bychom si uvědomili, že samotné toto odmítnutí je ideologické – je nebezpečné. Dává pocit nedotknutelnosti. A v tom klamu si nevšímáme jemných posunů, které formují naše směřování.
Jsou tyto ideje skutečně svobodné? Nebo jen skrytě přikazující?
Vezměte třeba recyklaci. V naší zemi skoro posvátná věc. Pokud by někdo řekl, že recyklaci ignoruje, byl by zostuzen, dehonestován, vyobcován. A to se považujeme za lidi žijící ve svobodné zemi.
Neříkám, že nesvoboda je lepší. Jen varuji, že to, co považujeme za samozřejmé a svobodné, může být jen jiná forma vlády – vlády idejí nad myslí.
