Článek
Protože je to problém výhradně v rámci námi nastaveného systému. Není to problém lidstva jako takového, ale spíš problém konkrétního modelu společnosti, který funguje jen tehdy, když se neustále obnovuje a roste populace.
Problém systému, ne lidstva
Co kdybychom se zkusili na chvíli odpoutat od našeho rybníčku – od té konkrétní reality, kterou známe – a začali přemýšlet v širších souvislostech? Nízká porodnost je problém jen pro systém, který na vysoké porodnosti stojí. Ale místo zoufalého udržování starého řádu – co kdybychom vymysleli nový způsob, jak společnost organizovat tak, aby tolik dětí prostě nebylo potřeba?
A co kdybychom to zkusili jinak?
Upřímně – stejně nás to jednou čeká. Ať už za deset let, nebo za sto. Systém, který se začne rozpadat jen proto, že se nerodí dost dětí? To je podle mě pěkný šmejd.
Jádrem je produkce a konzumace. Potřebujeme lidi, aby vyráběli, a potřebujeme lidi, aby spotřebovávali. To je ouroboros – had požírající sám sebe. Jenže s rychlostí technologického vývoje, který už je skoro exponenciální, nevidím důvod, proč by produkce nemohla být do značné míry nelidská – tedy automatizovaná.
Méně lidí znamená méně spotřeby. Kdo bude péct housky, když nebude dost lidí? No přece: když nebude dost lidí, nebude třeba tolik housek. To je docela jednoduché. A co důchody? Nevím… ale když bude celkové HDP zhruba stejné a rozdělí se trochu férověji mezi méně lidí, pak klidně mohou být důchody vyšší.
Méně lidí = větší klid
Upřímně, většina produkce je stejně šrot, co akorát zavazí. Jen si to představte: méně aut, méně turistů, méně hluku, méně zmatku. Méně lidí = větší klid.
Anebo se můžeme dál marně snažit držet při životě systém, ve kterém skoro nikomu není dobře. Jestli vám to vyhovuje, pořiďte si dítě – klidně i navzdory jeho budoucí vůli.
Napište mi do komentářů, co si o tom myslíte. Jak moc jsem mimo? A nezapomeňte mě sledovat, ať vám neunikne žádný z mých výlevů, které vám hezky pošimrají žluč.
