Článek
Jeho malý syn Albert poprvé vzal nákupní seznam, sbalil peněženku, nasedl do (dětského) auta a sám vyrazil do místního obchodu.
Cestu znal, ale tentokrát byla zodpovědnost jen na něm. Samozřejmě netušil, že mu otec byl celou dobu v patách, pro případ, že by se něco pokazilo.
I pro klid rodičovské duše. (Sám otec přiznává, že to byly velké nervy.)
„Netuší, že jsem mu byl v patách a že v nich budu, dokud mi budou síly stačit a dokud bude chtít,“ popisoval Bouček na svém facebookovém profilu.
Albert všechno zvládl a během cesty se choval ukázkově. V obchodě byl patnáct minut, koupil vše, co měl na lístečku (s pomocí personálu), a vrátil se domů. Pyšný na sebe. Jako velký a samostatný kluk!
Otec byl samozřejmě dojatý. Ale který by nebyl, že ano?
„A tak jsem se jako pyšnej rodič prostě musel pochlubit,“ zakončuje své vyprávění.
Krásná historka ale rozhodně není tak banální, jak ji Bouček skromně podává. Má v sobě velkou sílu.
Důvěra v synovy schopnosti
Takové momenty jsou důležité, signalizují další krok na cestě k samostatnosti dítěte. Svědčí o krásném vztahu s rodiči, kteří mu takovou zkušenost umožní, protože mu důvěřují. Není to samozřejmost.
Zároveň to vypovídá i o zdravé podpoře a schopnosti vnímat druhého člověka. Albert pravděpodobně chtěl zažít nákup „na vlastní pěst“ a nikdo ho do ničeho netlačil.
Jeho příběh komentovalo mnoho fanoušků, kteří buď vzpomínali na své vlastní první nákupy, nebo na první samostatné mise svých dětí.
Nejde o výsledek, ale cestu
„Kdysi dávno jsem stejně starou dceru také poslala na nákup. Měla koupit 4 vajíčka. … Koukala jsem na ni z okna na dohled sámošky. Nesla se jako páv. A opravdu přinesla 4 vajíčka, ale Kinder,“ sdílela uživatelka vtipnou příhodu.
Nezůstalo jen u jedné: „Teď se mi díky vám vybavila vzpomínka… Mému synovi bylo 9 let, o víkendu navečer jsme dostali chuť na bramboráky. Napsala jsem mu na lísteček cca 6 položek, včetně 1,5 kg brambor. Jel na kole do marketu, taky zhruba kilák, zvonil na mě pod barákem, že by potřeboval pomoct. Já nechápala s čím, řekla jsem, ať normálně přijede nahoru. Nicméně mi to bylo divný, tak jsem šla aspoň k výtahu. Ten můj chudák chlapeček přehlédl desetinnou čárku, a těch brambor přivezl 15 kg.“
Fanoušci nezapomněli připsat krásná slova dojetí a chvály:
„Dříve nebo později člověk pozná, že ty nejobyčejnější věci a chvíle v životě jsou ty nejcennější a nejdůležitější. Jste táta na 1* a prdolkovi 1* za parádní nákupní seznam.“
A já s tím plně souhlasím.
Zdroj: Facebook
