Článek
Možná budete překvapeni, až zjistíte, že některé nadávky mají původ v lékařské terminologii.
A nikdo by rozhodně nepředpovídal, co s nimi dokáže udělat lidová tvořivost a „selský rozum“.
Začneme s nejslavnější trojicí:
debil, imbecil a idiot.
Dříve se tato slova používala v psychiatrii k rozlišení lidí s různými stupni intelektuálního postižení.
Jednalo se o běžná označení z 19. století, která byla zhruba ve druhé polovině 20. století nahrazena termínem mentální retardace.
Vzhledem k tomu, že slovo retardovaný se začalo používat jako stigma, odborníci dnes preferují označení porucha intelektuálního vývoje nebo intelektuální postižení.
V současné době již neexistující American Association for the Study of the Feeble‑minded v roce 1916 rozdělila dospělé s IQ pod 69 na tři kategorie:
"Idiot označoval nejzávažnější stupeň mentálního postižení, kdy mentální věk osoby byl nižší než tři roky.
Imbecil označoval mentální postižení méně závažné než idiocie, s mentálním věkem mezi třemi a sedmi lety.
Moron byl definován jako osoba s mentálním věkem mezi osmi a dvanácti lety."
(Slovo moron nemělo v češtině přímý překlad, proto se místo něj používalo označení debil, který se běžně používal ve vědecké i lékařské terminologii v Evropě.)
Kde se věda inspirovala?
Slovo debil pochází z latinského debilis, což znamená slabý nebo neschopný. I latinské imbecillus má podobný význam.
Odlišně je na tom termín idiot, který má kořeny v řeckém idiōtēs, které původně znamenalo soukromý člověk nebo laik, tedy člověk bez odborných znalostí či politické funkce.
Ve starověkém Řecku to byl prostý občan nezapojený do veřejného života. Slovo neneslo žádný hanlivý význam.
Literární okénko
Ruský spisovatel Fjodor M. Dostojevskij ve svém románu Idiot představuje hlavní postavu Myškina, který je neobyčejně naivní, laskavý, a zároveň mentálně odlišný:
„Buď je medik, nebo má opravdu neobyčejný rozum a uhodne velmi mnoho věcí. (Ale že je konec konců ‚idiot‘, o tom není vůbec pochyb).“
„Seš hysterka, se uklidni!“
Hysterie byla dlouho chápána jako nervová porucha projevující se různými symptomy: emocionální labilitou, úzkostí, mdlobami, náladovostí nebo somatickými příznaky bez jasného fyzického základu.
Slovo pochází z řeckého hystera, což znamená děloha. Ve starověku se věřilo, že tato choroba souvisí s pohyby dělohy, proto byla považována výhradně za ženskou chorobu.
V 19. století byla hysterie jednou z nejčastěji diagnostikovaných nemocí u žen a přitahovala pozornost mnoha významných lékařů a vědců.
Jedním z nich byl Jean-Martin Charcot, jedna z předních postav neurologie a psychiatrie.
Věřil, že hysterie má neurologický původ a dokáže s ní pracovat pomocí hypnoterapie.
Jeho student Sigmund Freud se ale domníval, že příčiny jsou psychické, často skryté v nevědomí a traumatech.
„Shledali jsme totiž z počátku k svému největšímu překvapení, že jednotlivé hysterické příznaky okamžitě a nenávratně zmizely, podařilo se-li se vybavit k plné jasnosti vzpomínku na děj, který je vyvolal, tím také probudili afekt je provázející a když nemocný onen děj pokud možno nejpodrobněji vylíčil a onen atekt projevil slovy,“ uvádí S. Freud v knize Studie o hysterii.
Lékařské pomůcky ke zlepšení zdraví
Lékařský svět věřil, že jedním z účinných způsobů léčby je vyvolání hysterického paroxysmu - náhlého fyzického uvolnění přinášejícího dočasnou úlevu.
K dosažení cíle se doporučovalo manuálně stimulovat ženské genitálie. Jednalo se o terapeutickou techniku, která neměla sexuální kontext ve smyslu, jakým ho chápeme dnes.
Pozdější vynález vibrátoru tuto léčbu usnadnil, jelikož umožnil rychlejší dosažení výsledku.
První elektrické vibrátory se objevily v 80. letech 19. století a patřily mezi první elektrická zařízení určená i pro domácí použití.
Byly propagovány jako lékařské přístroje a dostupné i jako pomůcky pro ženy, které chtěly zlepšit své zdraví.
V současné době je termín hysterie považován za zastaralý, neodborný a nepřesný.
Moderní psychiatrie a psychologie používá vědecky podložené diagnózy například úzkostné poruchy, poruchy nálady nebo somatoformní poruchy.
Kreténismus je v dnešní době výjimečný
Jako další si rozebereme slovo kretén.
Pochází z francouzského crétin, které má svůj původ ve švýcarské francouzštině z alpských oblastí.
V těchto horských krajích v 18. a 19. století byl kvůli nedostatku jódu velmi rozšířený kreténismus.
Následkem toho měli postižení lidé vrozenou duševní a tělesnou poruchu způsobenou nedostatkem hormonů štítné žlázy (zejména v raném dětství).
Již zmíněné slovo crétin původně znamenalo člověk, aby zdůraznilo, že i postižený si zaslouží lidskou úctu.
Jakmile se zavedlo jako preventivní opatření přidávání jódu do soli, výskyt tohoto onemocnění dramaticky poklesl a dnes je velmi vzácný.
Ten, kdo nenávratně přišel o rozum
Jako poslední jsem vybrala termín, který také odkazuje k mentální kapacitě.
Slovo demence se stále běžně používá, když lidé mluví o ztrátě paměti nebo závažných kognitivních poruchách.
V medicíně se však v posledních letech častěji přechází m přesnějším termínům jako například kognitivní porucha, Alzheimerova nemoc nebo obecně neurodegenerativní onemocnění.
Jako u slova retardace je zde již citelné stigmatizování.
Slovo dement pochází z latinského dēmentis, což znamená bez rozumu nebo mimo mysl . Doslovný překlad by mohl znít ten, kdo ztratil rozum.
Termín demence se začal používat v lékařských kruzích ve Francii a Itálii v 17. století.
Philippe Pinel, reformátor psychiatrie, začal rozlišovat mezi různými typy duševních poruch, včetně demence.
Jednalo se o trvalou ztrátu rozumu spojenou s poškozením mozku, ale stále bez jasné biologické příčiny.
Až v roce 1906 popsal Alois Alzheimer případ pacientky Auguste D., která trpěla ztrátou paměti, zmateností, poruchou řeči, halucinacemi a zněnou osobnosti.
„Jak se jmenujete? Auguste. Příjmení? Auguste. Jak se jmenuje váš manžel? Auguste Deter váhá a nakonec odpovídá: Myslím… Auguste,“ uvádí Alzheimer v lékařské dokumentaci pacientky.
Po její smrti nalezl v mozku typické amyloidní plaky a neurofibrilární klubka.
Jeho kolega Emil Kraepelin navrhl název Alzheimerova choroba jako specifický typ demence. V pozdějších letech přibyly další typy.
Závěrem bych chtěla uvést například slovo psychopat, narcis, autista nebo neurotik.
Jak je to s nimi dnes?
V běžné mluvě je používáme spíše v negativním kontextu a velmi zjednodušeně.
Také budou muset časem zmizet z odborné terminologie?
Zdroje: Merriam-Webster, Wikipedia, Medium, WikiLectures, SpringerLink, McGill, BigThink, National Library of Medicine
