Článek
V komentáři pod knihou Roztěkané: Jak se žije ženám s ADHD jsem narazila na velmi znepokojující názor.
„Já ADHD tak nějak neuznávam, porucha pozornosti pro mě není diagnóza. A hlavně jsem ve skupině takto „stižených“ ženských takže vidím, na co všechno je tohle omluva. Na bordel doma, na nezájem o cokoliv, na zanedbávání povinností. Ony nic nemůžou protože přece mají ADHD!!! Takže ne, je to prostě moderní způsob jak si omluvit roztěkanost, nevychovanost u děcek a lenoru a nulového řádu u dospělých, kterým se to moc hodí,“ uvedla veřejně uživatelka na serveru Databazeknih.
Upřímně mi z toho bylo smutno. ADHD žiju. Snažím se mu porozumět.
Bytostně mě bolí takové nepochopení a odsuzování.
Nejdřív jsem chtěla napsat, že medvědí službu zřejmě dělají sociální sítě a „internety“, ale to by nebyla tak úplně pravda.
Mají na tom velký podíl, to určitě – ale názor je ve výsledku rozhodnutím každého z nás.
Největší škodu způsobuje nekritické myšlení, zatvrzelost v předsudcích a nedostatek empatie či nadhledu - které zde právě autorka komentáře předvedla.
Knihu, pod kterou byl komentář vložený, ani nečetla. I když se pohybuje ve společnosti lidí s ADHD - i kdyby si to jen myslely - nevnímá je, neposlouchá, nevidí přes sebe, ale má jasný názor.
A když takto nastaveného člověka nakrmíte např. jednoduchou a rychlou realitou reelsů a krátkých videí… je vymalováno.
Jak je nejčastěji zobrazovaná žena s ADHD?
Když vidím video, kde má uklizený pokoj popisek „autismus“ a neuklizený „ADHD“, většinou se neubráním lehce zoufalému povzdechu.
Tohle není ani kreativní, ani vtipné, ani… nic.
A takových zjednodušení je mnohem víc.
Spíš než jako neurovývojová porucha je ADHD vykreslováno jako „nepořádný a chaotický člověk“. Což má jasně negativní kontext.
Většina lidí chaos a nepořádek nemá ráda – a i když má, stejně musí tvrdit, že nemá.
Ve skutečnosti ale existují i ženy s ADHD, které pořádek milují a umí být efektivně organizované.
Některé to ke svému životu, a pro svůj vnitřní klid, bytostně potřebují. Jiné uklízí jako splašené, díky strategiím, které si za roky pečlivě vypilovaly, aby v běžném životě „přežily“.
Zvenku všechno vypadá „supr čůpr“, ale uvnitř trpí a stojí je to obrovské vnitřní úsilí, které jednoho dne prostě dojde.
Ze sociálních sítí máte dojem, že existuje jen to viditelné. Moc se nemluví o vnitřním neklidu, emočním přetížení nebo úzkostech.
Obecně je divácky atraktivnější hyperaktivní extrovert, který srší energií, nezastaví se a má tisíc plánů. Nejí, nespí, nezavře pusu.
Ale to je jen jeden typ ADHD. Hyperaktivita totiž nemusí být vůbec viditelná.
Existuje i nepozorný typ, který je u žen častější, ale „zasněná holčička“ prostě není tak zajímavá před kamerou.
A tak často slýcháme: „Ty ale vůbec nejsi aktivní, to nemůžeš mít ADHD.“
Inteligentní ADHD ženy své nedostatky velmi efektivně maskují
Jsou to třeba „dokonalé jedničkářky“, které si vybudovaly nemilosrdné vnitřní sebemrskačství.
Pak ale přijde práce, rodina, děti… a staré, osvědčené strategie už nestačí.
Přijde průšvih.
A nikoho ani nenapadne, že by mohlo jít o ADHD, protože „tam přece musí být ta neposedná hyperaktivita“.
Často se mluví o kreativitě, originalitě a hyperfokusu (extrémně silná koncentrace).
Skvělé schopnosti, jenže vyžadují prostor a energii, a tu už většina dávno vyčerpala ve snaze působit jako správné, neurotypické dívenky a „všechno zvládat normálně“.
Takže si tyhle „superschopnosti“ často ani není prostor užít, protože už je žena dávno vyšťavená a ony nepřicházejí.
Nikdy nic nedokončí, létá od ničeho k ničemu
V žádném videu se snad ADHD ženě nikdy nepodařilo nic dokončit. A já jim přitom vždycky tak fandím!
Často jsou přirovnány k pingpongovému míčku, co se odráží od jedné činnosti ke druhé.
Tak je zvláštní, že tolik ADHD žen úspěšně dokončilo školu, pracuje v náročných profesích nebo třeba podniká.
Možná se ten míček prostě jen někdy náhodou trefí tam, kam zrovna má. Jiné vysvětlení být určitě nemůže. (ironie)
Umíš se někdy soustředit? Nemáš ADHD!
A navíc: ADHD přece „nemá žádnou pozornost“.
Takže – pokud se umíš soustředit, nemáš ADHD. Jednoduchá diagnostika. Čus. Bus. Čamrda.
Ženy s ADHD jsou lehce rozptýlitelné. Jejich pozornost se tříští. Upoutá je spousta věcí – někdy i úplně náhodných a nezajímavých.
A ne, nedělají to schválně. Je to automatické. Poznámky typu „tak se ovládej, jsi dospělá“ opravdu (nečekaně) nepomáhají.
A takových zjednodušení nebo polopravd bych mohla najít ještě plno…
Pozor na extrém!
Sociální sítě často vyzdvihují extrémy bez správně zvoleného kontextu. Média to tak jednoduše mají.
Důležité je, abychom byli opatrní, jak k těmto informacím přistupujeme.
Přemýšlejte, dohledávejte, vzdělávejte se!
O ADHD se dnes všude hodně mluví, což je odrazem toho, že o informace je zájem.
Najdete mnoho kvalitních článků, studií, knih, podcastů… To všechno šlape perfektně – děkuju za to.
