Když Vánoce přestanou být závodem: Jak si vzít zpět klid a blízkost

Jako by se z Vánoc stala povinnost podat výkon. Čím víc balíčků, tím lepší rodič. Jenže… opravdu to tak děti vnímají?

Většina z nás už to v obýváku zažila. Dítě rozbalí první dárek, sotva se na něj podívá, už sahá po dalším. A dalším. A večer je plný pokoj hraček, ale radost se vlastně nějak vytratila. Všechno bylo rychlé, bez chvíle, kdy by se člověk opravdu zastavil. A někde v koutku duše si řekneme: „Zase jsme to přehnali.“

Psychoterapeutka MUDr.Andrea Dutková k tomu říká, že Vánoce mají v rodině především upevňovat pocit sounáležitosti, bezpečí a blízkosti – a že pokud se soustředíme hlavně na hromadění dárků, tenhle smysl se vytrácí. Děti podle ní mnohem víc, než plný stromeček potřebují klid, čas rodičů a pocit, že jsou spolu.

Čím dál víc rodičů dnes zjišťuje, že tři promyšlené dárky úplně stačí. Dokonce často fungují mnohem lépe než deset nahodilých. Jedno přání, jedna praktická věc a jedna radost pro rozvoj nebo tvoření. K tomu maximálně drobnost nebo něco společného pro celou rodinu.

Neznamená to, že bychom děti ochuzovali. Znamená to, že jim dáváme prostor si dárek skutečně užít. Hrát si. Vracet se k němu. Připoutat se k němu. A nejen mechanicky trhat další a další papír. Psychologové dnes otevřeně říkají, že zahlcování dětí dárky jejich radost spíš oslabuje, než posiluje. Učí je to rychlé spotřebě, ne trpělivosti, vděčnosti nebo schopnosti mít z něčeho dlouhodobou radost.

Je fér si přiznat, že část vánoční nákupní horečky není o dětech, ale o nás. O pocitu, že to musíme „nějak vyvážit“. Nedostatek času během roku, výčitky, srovnávání s ostatními rodiči, tlak sociálních sítí. Všechno musí být ideální, bohaté, dokonalé.

Jenže žádná hračka nenahradí pozornost. A žádný dárek nenahradí večer strávený spolu bez mobilů, v klidu, bez spěchu.

Děti si z Vánoc často nepamatují, co přesně dostaly. Ale pamatují si, jak se doma cítily.

To, že je dárků méně, neznamená, že mají být obyčejné. Právě naopak. O to víc záleží na tom, aby byly bezpečné, vydržely roky a rozvíjely dětskou fantazii – ne jen blikaly, hrály a po pár dnech zapadly.

Typickým příkladem jsou třeba poctivé dřevěné hračky – jednoduché, pevné, zdravotně nezávadné a otevřené dětské představivosti. Takové hračky nejsou o přetlaku podnětů, ale o tvoření, soustředění a návratech ke stejné věci znovu a znovu. A přesně to je něco, co dnešní děti často zoufale postrádají.

Děti nepotřebují dokonalé rodiče, plné pokoje hraček ani drahé dárky. Potřebují pocit bezpečí, vztah, čas, hranice a lásku. A tenhle základ žádná vánoční nákupní horečka nenahradí.

Když Vánoce postavíme hlavně na výkonu, stresu a spotřebě, bereme sobě i dětem přesně to, kvůli čemu ty svátky vlastně existují – klid a blízkost.

Možná letos opravdu stačí méně. Méně krabic. Méně stresu. Méně srovnávání. A víc obyčejného bytí spolu. Více klidu u stolu. Více smíchu. Více večerů, které nejsou o výkonu, ale o přítomnosti.
A právě takové Vánoce vám i vašim dětem ze srdce přeju.

Zdroje: