Očkování dětí: rozhodnutí, které je dobrovolné jen na papíře?

Jedni mluví o ochraně veřejného zdraví, druzí o právu rozhodovat o vlastním dítěti. A pak je tu realita zákona…

V České republice je vybrané očkování stanoveno jako povinné. To ale neznamená, že by bylo možné dítě k očkování fyzicky donutit. Nikdo nemůže přijít a očkování vynutit silou.

Povinnost je nastavena jinak – nepřímo. Pokud rodiče očkování odmítnou bez uznané zdravotní výjimky, může být zahájeno správní řízení. Neočkované dítě také nemusí být přijato do mateřské školy (s výjimkou povinného předškolního ročníku). Rozhodnutí tedy existuje, jen není bez souvislostí.

Podle informací Všeobecná zdravotní pojišťovna zahrnuje pravidelné očkování například proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, dětské obrně, spalničkám, zarděnkám, příušnicím a virové hepatitidě B.

Tyto nemoci dnes většina rodičů osobně nezažila. A právě to někdy vytváří pocit, že nejsou aktuální hrozbou.

Podle údajů Státního zdravotnického ústavu se proočkovanost proti spalničkám v minulých letech pohybovala kolem 95 %, což je hranice potřebná pro kolektivní imunitu. V některých ročnících však klesla pod tuto úroveň a Česká republika zaznamenala i lokální epidemie spalniček.

Vztah mezi proočkovaností a výskytem onemocnění je tak poměrně přímočarý: vysoká proočkovanost znamená nízký výskyt. Pokles může znamenat návrat nemoci.

Očkování, stejně jako jakýkoli jiný lékařský zákrok, může mít nežádoucí účinky. Odborné instituce uvádějí, že závažné reakce jsou velmi vzácné. Zároveň některá onemocnění, proti nimž se očkuje, mohou mít vážný průběh.

Světová zdravotnická organizace dlouhodobě publikuje data o bezpečnosti vakcín i jejich přínosech v globálním měřítku. Informace jsou veřejně dostupné a dohledatelné. Stejně tak jsou dostupná epidemiologická data o výskytu jednotlivých nemocí.

Každý rodič tak stojí před vlastním zvažováním – mezi obavami, fakty, zkušenostmi i důvěrou v systém. Neexistuje univerzální pocit jistoty. Existují jen informace a rozhodnutí, které z nich vyvodíme.

Systém je nastaven tak, že očkování je zákonnou povinností, ale není vynucováno přímým donucením. Místo toho stát pracuje s nepřímými nástroji, které jsou předem dané a veřejně dohledatelné.

Rozhodnutí tedy zůstává na rodičích – jen je dobré vědět, v jakém rámci se odehrává a jaké důsledky s sebou může nést.

Zdroje