Článek
Uprostřed zapomenuté krajině severně od Prahy se tyčí hrad, jehož gotické věže a šedivé zdi lákají milovníky historie i hledače tajemna. Na první pohled jde o běžnou středověkou stavbu, ale pohled blíž odhalí záhadu, která inspirovala nespočet pověstí i nočních děsů. Houska byla sice postavena ve 13. století pod panováním Přemysla Otakara II., ale její umístění a architektonické zvláštnosti dávají vzniknout jedné z nejtemnějších legend českých hradů.
Podle nejrozšířenější verze lidové tradice se hrad nachází přímo nad hlubokou propastí, která nemá viditelné dno, a místní lidé jí od pradávna říkali brána do pekla. Říká se, že z její temnoty se vynořovaly podivné stvoření – pololidské, polosvinské bytosti, které neměly co dělat mezi živými. Někteří tvrdí, že v noci z propasti vycházel strašidelný kvílení a šepot, který zněl jako výkřiky z jiné dimenze.
Nejrozsáhlejší a zároveň nejděsivější z legend vypráví o skupině odsouzenců, kteří byli nabídnuti milost výměnou za to, že se spustí na laně dolů do temnoty a vrátí se zpět s popisem toho, co tam uvidí. Odpověď na světlo světa byla jen jedno: zoufalé křiky. Když byli muži vytaženi zpět, jejich vzhled byl otřesný – pleť stažená věkem, šedivé vlasy, oči plné hrůzy. Mnozí přísahali, že to, co viděli v hlubinách, je změnilo navždy.
Ještě víc děsivý je fakt, že hrad samotný postrádá mnoho prvků, které by normální pevnost měla mít. Nenajdete na něm vodní zdroj, obranné věže směřující ven, ani zděné dvorky či obytné prostory pro početnou posádku. Místo toho je celý komplex uzavřený s vnitřními hradebními zdmi, jako by měl něco uvnitř držet – a nikoli odhánět vetřelce. Tato zvláštní konstrukce ještě posílila pověsti o tom, že hrad má spíše udržet něco zlé než ochraňovat.
Další děsivou kapitolou je kaple nacházející se přímo nad propastí, věnovaná archandělu Michaelovi, který je často zobrazován jako bojovník proti satanovým silám. Fresky a malby uvnitř kaple nejsou však jen obyčejné náboženské výjevy; někteří návštěvníci tvrdí, že zobrazují i podivné tvory a symboly, které spíše připomínají démonické motivy než svaté obrazy. Právě tato kombinace světského a nadpřirozeného dělá z hradu místo, kam se lidé vydávají s respektem, ale i s chladem v zádech.
Moderní návštěvníci a „paranormální lovci“ přidávají další příběhy. Někteří z nich hovoří o pocitech intenzivního chladu, neviditelných dotecích, kvílení, které zní jako vzdálené kvílení zvířat, i o stínech, které se mihotají po chodbách hradu bez jasného zdroje světla. Existují i tvrzení, že auta nechávají motor zhasnout, když jezdci zastaví v blízkosti hradu, jako by bylo okolí nasyceno něčím, co ruší elektronická zařízení.
Ačkoliv oficiální historické prameny hovoří o Housce jako o správním sídle a o architektonickém díle středověkých mistrů, legendy o portálu do podsvětí přetrvaly. Někteří badatelé vidí důvod v lidské snaze vysvětlit nevysvětlitelné: praskliny v kameni, ticho lesů, neobvyklé uspořádání stavby. Jiní však tvrdí, že právě tyto nevysvětlitelné prvky jsou důkazem toho, že hrad skutečně střeží hranici mezi naším světem a něčím daleko temnějším.
Ať už pravda leží kdekoliv, hrad Houska zůstává jedním z nejtemnějších a nejzáhadnějších míst v české krajině – kamenným svědkem toho, jak legenda a děsivá lidská představivost zkombinované mohou vytvořit příběh, který trochu děsí i podněcuje zvídavost.
Zdroje:
