Článek
Nedávno jsem četl krásný příběh.
Jeden starší pán šel na půdu svého domu něco hledat. Na půdě objevil velkou krabici se starými poznámkami a knihami. Jednou z knih byl i jeho vlastní deník, který si psal před lety. Posadil se na krabici a procházel zašlé zápisy a dobře se nad některými pobavil. Narazil na starý zápis z období asi před 30 lety, kdy byl jeho syn ještě docela malý.
Zapsáno to bylo asi takto. Byli jsme s mým sedmiletým synem rybařit v blízké zátoce. Celý den byl pěkný, svítilo sluníčko, ale jinak to byla docela nuda, vůbec se nám nedařilo, nic jsme nechytili a tak jsme po celém dni šli zpět úplně bez úlovku. Byl jsem z toho docela zklamaný, chtěl jsem domů přinést rybu a šli jsme s prázdnýma rukama. Starší pán se zasmál a představil si, jak ten den asi vypadal. Krásná vzpomínka.
Pak si ale vzpomněl, že i jeho syn si vedl svůj dětský deník. Říkal si, jestli najde zápis ze stejného dne. Sešel dolů a hledal deník synka, věděl, že ho měl schovaný někde v knihovně. Za chvíli ho našel. Vyhledal stejné datum a četl, co bylo napsáno dětskou rukou.
DNESKA JSME BYLI S TÁTOU CELÝ DEN NA RYBÁCH, POŘÁD JSME SI POVÍDALI, HRÁLI A VRÁTILI JSME SE DOMŮ CELÍ MOKŘÍ, ALE ROZESMÁTÍ.
BYL TO MŮJ NEJLEPŠÍ DEN V ŽIVOTĚ.
Chlapec vnímal celý den strávený s tátou jako velkou odměnu, věděl, že jsou spolu a bylo pro něj zcela podružné, jestli něco chytili.
