Článek
Bydlel jsem s dětmi chvíli v Americe a pamatuju se, jak si na každé i sebemenší akci se hrála jejich hymna. Stačilo, aby se místní škola sešla na hřišti a hned si pustili svoji hymnu, stoupli si a přiložili ruku na srdce a celou dobu stáli a zpívali svoji hymnu, bylo jedno, kde se to konalo. Zpočátku mi to přišlo docela legrační, ale pak když jsem se rozhlížel při těchto akcích kolem sebe, tak si z toho nikdo nedělal legraci a všichni to hrozně prožívali. Vážili si svojí země a byli na ni hrdí.
Neříkám, že u nás, když se hraje hymna, děláme nepořádek a nebo se smějeme, ale podívejte se při jakékoli akci do hlediště, když se tam hraje americká hymna a podívejte se do očí těm lidem co stojí a zpívají ji také. Jsou hrozně hrdí, že jsou Američané.
Přemýšlel jsem, jestli jsme toho také schopni, aby při hraní hymny jsme všichni hrdě stáli a zpívali hymnu a rozhodně to tak u nás není. Stoupneme si, ale jsme rádi, že hymna už skončila, začne se hrát zápas, na který jsme přišli.
Přitom máme být na co hrdí, jsme pracovitý a šikovný národ. Umíme spoustu věcí a když se pro něco nadchneme, tak nás nic nezastaví, abychom to dokázali.
Myslím, že být Čechem je dobrá výsada.
A neříkejte, že máme zase „takové nebo makové“ vlastnosti, které jiné národy nemají. Ano máme svoje chyby, ale myslíte, že Američané se podceňují a říkají, nejsme dokonalí, máme ještě co zlepšovat, co kdybychom byli třeba Němci nebo Češi? Tohle zcela rozhodně neříkají.
Buďme hrdým a sebevědomým národem, buďme hrdí, že jsme Češi, máme pro to předpoklady.
Nedávné Mistrovství světa v hokeji nám ukázalo, že to dokážeme - být vlastenci.
