Článek
To prezident Andrew Jackson měl pro změnu neskutečné štěstí. Ačkoliv v životě to budoucí sedmý prezident USA neměl rozhodně jednoduché.
Jako mnozí vlivní lidé té doby byl i Andrew Jackson potomkem přistěhovalců. Narozdíl od jeho souputníků ale byl prototypem skutečného self-made mana. Narodil se jako pohrobek v chudé zemědělské rodině. Jeho matka vychovávala sama tři syny. Do toho všeho měla brzy přijít válka. Andrew, ačkoliv mu bylo teprve třináct let, bojoval proti Britům po boku svých bratrů. Přežil z nich jako jediný. Zocelen válečnou vřavou a poznamenán hlubokou jizvou na tváři.
Po válce se mladý Jackson rozhodl studovat. Stal se z něj právník. Pracoval nějaký čas jako advokát v Tennessee, aby se za pár let vrátil k vojenské kariéře. Jako generálmajor vedl jednotky dobrovolníků v bojích s indiány kmene Creek. Podílel se i na obsazení do té doby španělské Floridy. Právě díky jeho invazi odevzdali Španělé nakonec poloostrov Spojeným státům.
The Log Hermitage, budoucí sídlo sedmého amerického prezidenta Jacksona v podobě, ve které ho Jackson roku 1805 zakoupil. Rekonstrukce proběhla roku 1835.
Otrokář a žena jako rukojmí
Jeho zásluhy na bitevním poli, byť někdy poněkud kontroverzní, mu brzo přinesou i politickou moc. V roce 1824 ještě ve volbách prohrává s Johnem Quincy Adamsem. V dalším klání už je ale odhodlán uspět naplno.
Předvolební kampaň je však roku 1828 zvlášť ostrá. Adams vytahuje na Jacksona vraždění domorodých obyvatel, nesčetné rvačky nebo dokonce zabíjení vlastních vojáků. Ušetřena nezůstává ani jeho žena. Z Jacksonovy manželky Rachel udělá úřadující prezident Adams bigamistku a smilnici. Natolik se bojí, že by ho mohl Jackson ve volbách porazit, že se neštítí ničeho.
Přesto, nebo možná právě proto, Jackson toho roku volby vyhrává a stává se prezidentem. Ještě než ale stačí odjet na vlastní inauguraci, jeho žena Rachel doma umírá. Je skálopevně přesvědčen o tom, že na vině je právě nátlak jeho politických protivníků. Adamsovi a jeho příznivcům to do smrti neodpustí.
Sám je v úřadu přinejmenším rozporuplnou osobností. Je znám jako celoživotní pronásledovatel indiánů. Podepíše zákon o jejich vystěhování a když Nejvyšší soud rozhodne o jeho neplatnosti, nezdráhá se to nerespektovat. Nakonec nařídí nucené vytlačení mnoha kmenů, což například v případě Čerokíů skončí smrtí téměř čtvrtiny jejich národa.
Toleruje otroctví. Nakonec sám po většinu života otroky vlastnil a několik si jich dokonce přivedl i do Bílého domu. Zatímco ale zakazuje abolicionistické knihy a potlačuje názory volající po zákazu otroctví, staví se zároveň velmi ostře i proti fanatickým otrokářům. Je zastáncem zachování status quo.
Prezident Jackson je poprvé uváděn do úřadu. Rok 1829.
Tvůrce úřadu dostává do nosu
Na druhou stranu je prvním prezidentem z lidu. Razí heslo, že každý se vlastní pílí může stát úspěšným nehledě na to, z jakých poměrů pochází. To se odráží i ve změnách volebního práva, které s velkou vervou nakonec prosadí. Najednou je lhostejno, kolik kdo odvádí na daních nebo kolik nemovitostí vlastní. Ve volbách mají všechny hlasy (samozřejmě jen bělochů a jen mužů) stejnou váhu.
Právě na základě této rovnosti vidí Jackson sám sebe jako zástupce všeho lidu. A podle této logiky navyšuje svou politickou moc. Do značné míry tím formuje úřad prezidenta do podoby, kterou známe dnes. Posílí vliv hlavy státu v Kongresu a vůči jednotlivým členům kabinetu si počíná nezřídka velmi dominantně, kdy se nebojí ani rázných personálních čistek. V konečném důsledku si tím vyslouží přezdívku „král Andrew“.
Na druhou stranu ale jako prezident nemá žádnou ochranku. Stejně jako mnoho jeho současníků razí heslo, že si Američané přece mohou svého prezidenta zvolit, a tak není důvod, aby se ho snažili sesadit nebo mu dokonce ublížit. Jak se má šeredně zmýlit se ukáže už roku 1832.
Toho roku zavítá Jackson do Virginie. Plaví se na parníku, aby se účastnil odhalení památníku na počest matky George Washingtona. Na zpáteční cestě loď kotví v Alexandrii. Jackson je unavený, ale přesto se rozhodne, že ve své kajutě bude přijímat návštěvy. Obdivovatelé přichází a debatují s prezidentem. V uzavřené malé místnosti. Bez ochranky. Bez dalších opatření. V tom vstoupí do kajuty mladý muž, třicátník. Přiblíží se k Jacksonovi. A zničehonic se na něj vrhne. Než ho stačí odtrhnout, uštědří prezidentovi pořádnou ránu do nosu. Přesto se útočníkovi podaří uprchnout.
Daguerrotypie prezidenta Jacksona na sklonku jeho života.
Jak se později ukáže, tento první fyzický útok na prezidenta USA měl na svědomí jeden zhrzený námořní důstojník, kterého si Jackson dovolil před časem propustit ze služby. A jak se uvidí ještě později, je to jen předzvěst mnohem závažnějších událostí.
Jacksonovo působení v Bílém domě spěje k dramatickému vyvrcholení.
Šance byla 1:125000
Je chladný lednový den roku 1835. Z rotundy Kapitolu právě vychází nejvyšší ústavní činitelé. Jdou z pohřbu. Mezi kongresmany kráčí, podpíraje se o hůl, i prezident Jackson. Táhne mu na sedmdesát a chladné počasí mu nedělá dobře. Je mu o to hůře, že se právě rozloučil s jedním ze svých přátel. Oním nebožtíkem byl totiž guvernér jeho rodné Jižní Karolíny a prezidentův spřízněnec Warren Davies.
Chmurné odpoledne ale brzo uštědří prezidentovi další ránu. A to téměř doslova. Za jedním z pilířů u vstupu do rotundy se totiž ukrývá jistý Richard Lawrence. Se dvěmi nabitými pistolemi Derringer pod kabátem tu čeká právě na kulhajícího prezidenta.
Když se hlouček okolo Jacksona přiblíží, vyskočí Lawrence ze svého úkrytu a než se skupina okolo prezidenta stačí vzpamatovat, vytasí pistoli a pečlivě zamíří na státníkovu hruď. Je tak blízko, že nemůže minout. Mačká spoušť. Exploze. Z pistole se vyline malý oblak kouře. A nic. Jackson stojí v němém šoku.
Také ostatní přihlížející jsou jako opaření. Lawrence je však na podobný scénář připraven. V mžiku sahá pod kabát pro druhou nabitou zbraň. Míří. A prásk. Zase malý oblak kouře. A nic.
To už se Jackson jako válečný veterán vzpamatovává, odpoutává se od svých přátel a zahání se svou holí. Několikrát máchne. A zde se historické prameny neshodnou. Někdo tvrdí, že to byl právě prezident, kdo útočníka zpacifikoval. Jiní míní, že starý muž jen promáchl a Lawrence zneškodnili přihlížející.
Richard Lawrence se napodruhé neúspěšně pokouší zastřelit prezidenta Jacksona. První zbraň již leží na zemi. 30. ledna 1835, Kapitol, Washington D.C.
Ve skutečnosti je to ale jedno. Faktem zůstává, že útočník neuspěl. Přesto, že byl zdánlivě dobře připraven. Matematici vypočítali, že pravděpodobnost, že dva nabité Derringery takto selžou jen těsně za sebou, je asi 1:125 000.
Když prezidenta zachrání přílišné vlhko
Andrew Jackson právě přežil první pokus o atentát na amerického prezidenta.
Zdánlivě se stal zázrak, když obě perkuse selhaly. Jak ale ukázalo pozdější vyšetřování, nebylo přežití prezidenta zase takovým zásahem boží moci. Jackson si toho rána stěžoval na bolesti kloubů a láteřil o velkém vlhku, které na konci ledna zahalilo Washington a které přímo „cítil v kostech“.
Stejné vlhko dolehlo i do hlavní Lawrencových pistolí. Atentátník, jenž dlouho vyčkával a schovaný za pilíři Kapitolu sbíral odvahu, měl po celou dobu nabité zbraně po ruce. Nevěděl totiž, kdy pohřeb skončí, a chtěl být připraven. A zatímco zápalná složka byla pod kohoutkem zakryta papírkem, aby nenavlhla, samotný střelný prach v hlavni stačil vlhkost nasát.
A jakmile Lawrence stisknul spoušť, zápalná směs bouchla, ale střelný prach už nedokázala zažehnout. Vlhko, na které si Jackson ráno tolik stěžoval, mu ve skutečnosti zachránilo život.
Zbýval vyřešit poslední rébus. A sice, jaký byl motiv mladého malíře pokojů k tomu, aby riskoval vlastní život ve snaze sprovodit ze světa prezidenta. Objevila se řada spekulací. Hlavním tématem při nich byla možná vzpoura Whigů, kteří osočovali Jacksona z korupce. Jedním z hlasů opozice byl i Jacksonův bývalý viceprezident senátor John Calhoun. Ten jen pár dní před útokem prohlašoval, že Jackson je „Caesar, který jen čeká na svého Bruta“.
Veškeré konspirace a teorie ale vzaly za své hned při prvním Lawrencově stání u soudu. Okamžitě bylo jasné, že duševní zdraví toho mladíka bylo výrazně narušeno. Myslel si totiž, že je dědicem britského trůnu. Nechával se oslovovat jako Richard III. a žil v domnění toho, že jedině americký „král Andrew“ stojí v jeho cestě na britský trůn. V soukromí pak údajně neustále něco mumlal o tom, jak mu americký prezident dluží peníze a že až mu je vrátí, získá on sám konečně svou ztracenou moc.
Svědectví doby. Manželé Hannah a Aaron Jacksonovi. Starý pár. Bývalí otroci, kterým po prezidentu Jacksonovi zůstalo jen jméno. Snímek z roku 1865.
Onoho 30. ledna roku 1835 se zmatený malíř pokojů rozhodl, že „své“ peníze z prezidenta nedostane než prostřednictvím atentátu. A bylo jen dílem velké náhody a souhry okolností, že se mu jeho zvrácený plán nepodařilo dotáhnout do tragického konce.
Andrew Jackson tak mohl dosloužit svůj mandát. Zemřel o deset let později, počátkem léta 1845 v Nashvillu. Jeho útočník ho přežil o šestnáct let. Zbytek života strávil v psychiatrických zařízeních.
Tragikomická událost v srdci Kapitolu byla první v řadě atentátů, které měly být na hlavu USA v budoucnu spáchány. Garfield, Lincoln, McKinley nebo Kennedy už ale neměli takové štěstí jako Andrew Jackson toho vlhkého lednového dne.
Zdroje:
Assault on the President: The Jackson-Randolph Affair of 1833, John M. Belohlavek, Presidential Studies Quarterly, Vol. 12, No. 3, Presidents, Vice Presidents and Political Parties: Performance and Prospects (Summer, 1982), str. 361-368
https://www.whitehousehistory.org/bios/andrew-jackson
https://thehermitage.com
https://www.senate.gov/artandhistory/history/minute/Attempt_to_kill_King_Andrew.htm
https://millercenter.org/president/jackson/impact-and-legacy
https://www.stoplusjednicka.cz/prezident-v-ohrozeni-andrew-jackson-prvni-prezidentsky-atentat-v-usa
