Článek
Počítejte se mnou, Wes McCauley, Eric Furlatt, Dan O'Rourke a Gord Dwyer. To všechno jsou sudí, kteří rozhodovali zápasy Kanady na olympijských hrách v Miláně a Cortině. Nic by na tom nebylo, kdyby všichni jmenovaní muži nebyli z Kanady.
McCauley s O'Rourkem pískali mače javorových listů ve skupině, při našem zprzněném čtvrtfinále stál na lajně David Brisebois a při semifinále Kanady s Finskem drželi otěže zápasu dokonce společně dva Kanaďané, Eric Furlatt a Dan O'Rourke. Jen ve finále proti USA se situace trochu vyvážila, kdy s Dwyerem pískal těsné vítězství USA zároveň Američan Rooney.
Pamětníci velkých turnajů jistě potvrdí, že kdysi bylo zcela výjimečné (spíše nemožné), aby hlavní sudí pocházel ze stejné země jako hráči. Jenže IIHF se pro letošní olympijský turnaj rozhodla nasadit ty nejlepší sudí na planetě.
Když se na arbitry dští síra
Nic to ale nezměnilo na tom, že zejména po zápasech Kanady se na muže s píšťalkou snášela hodně ostrá kritika. Po čtvrtfinále zuřili Češi v čele s trenérem Rulíkem. Po semifinále zase spílali sudím Finové. Nejhlasitěji legendární Teemu Selänne.
Proč?
Češi si stěžovali na nepotrestání faulu na Davida Pastrňáka nebo na hákování při úniku Martina Nečase. Taky se jim nelíbilo přísné vyloučení Michala Kempného. Finové zase ostře kritizovali, kterak sudí dvě a půl minuty před koncem zazdili celé semifinále, když potrestali Niku Mikkolu za vysokou hůl v obličeji Nathana McKinnona. Celý zákrok podle Finů kanadský útočník notně přifilmoval.
Část z těch vyjmenovaných situací byla, jak už to tak bývá, hraničních. Daly se pískat, ale také pustit. To nakonec uznali i samotní kritici. Ovšem v nastaveném metru, který rozhodčí při daných střetnutích zvolili, to vyvolávalo silný dojem, že sudí Kanaďanům zkrátka straní.
Jestli tomu tak bylo, nebo ne, nechme pro tuto chvíli na svědomí Komise rozhodčích IIHF.
Co je to politika neutrality?
Pomineme-li samotné výkony mužů s píšťalkou, byl tady samozřejmě onen pověstný slon v místnosti, který působil jako rudý hadr na všechny sebeméně zaujaté fanoušky. Fakt, že Kanadu píská Kanaďan.
Sudí v hokeji se musí rozmýšlet v rozmezí několika málo desetin vteřiny. Musí reagovat na mezní situace ve hře co nejrychleji. Musí se oprostit od reakcí fanoušků, od tíhy okamžiku.
Logicky se nabízí otázka, jestli v tak krátkém časovém úseku dokáží rozhodčí posoudit celou situaci a zároveň v sobě potlačit své subjektivní nastavení. To, odkud pochází. To, komu fandí jejich rodiny, přátelé. Věřím, že jsou to profesionálové, ale něco takového prostě podle mého soudu není možné.
Je to podobné, jako když jste na pláži a objeví se vysoká vlna. Přirozeně se v té desetině sekundy rozhodnete ochránit svým tělem vlastní dítě. Je to jednoduše pud, instinkt, podvědomí. A částečně i díky tomuto instinktu a podvědomým reflexům pak například ve fotbale platí osvědčená politika neutrality.
Díky ní se v kopané nikdy nemůže stát, že by rozhodčí při mezistátním zápase pocházel ze stejné země, kterou reprezentují hráči na hřišti.
Ve fotbale to funguje už sto let
Mimochodem, abychom se dopátrali posledního sudího, který ve fotbale na velkém turnaji rozhodoval mač své země, museli bychom se vydat velmi hluboko do historie.
Na olympijských hrách v Antverpách se v přípravné fázi turnaje střetl tým R.C.S. Verviétois s výběrem Egypta. Utkání přitom řídil Belgičan Henri Christophe. Pokud tedy budeme brát tým z belgického Verviers jako svým způsobem národní reprezentaci, bylo to naposledy, kdy na velkém turnaji ve fotbale pískal sudí zápas vlastního týmu. Psal se 24. srpen 1920. Pro zajímavost, tým z Verviers tehdy remizoval s Egyptem 3:3.
Od té doby bylo něco podobného na velké fotbalové akci nemyslitelné. Všechna mistrovství světa, olympijské hry i mistrovství jednotlivých kontinentů vždy řídí neutrální sudí, a to včetně pomezních.
Otázka proto zní, neměl by se i hokej poučit a řídit se stejným pravidlem? Neexistuje opravdu dost kvalitních sudích ze Skandinávie, USA nebo třeba střední Evropy, kteří by mohli pískat ona výše zmíněná Kanadská utkání?
Asi nelze zaručit, že by vždy odvedli lepší výkon než výše zmínění Kanaďané. Zcela jistě by ale v případě jejich chyb, které nakonec dělají všichni sudí, odpadla ta nepříjemná pachuť možné podjatosti. Někdy prostě platí, že méně je více.
Zdroje:
https://www.iihf.com/en/events/2026/olympic-m/schedule
https://www.rsssf.org/tableso/ol1920f-det.html#det
Sledování olympijského hokejového turnaje na OH Milano Cortina 2026
