Článek
Mezi nejznámější představitele této podivné kasty svatých bláznů patřil zcela jistě i Vasil Blažený.
Podle pověsti přišel na svět přímo na portiku prostého dřevěného kostela v Jelochově. Mělo se tak stát v tuhé zimě léta páně 1468. Kdysi středověkou osadu dnes dávno pohltila moskevská aglomerace a na onom posvátném místě nyní najdeme majestátní katedrálu. V patnáctém století však v okolí byla jen chudá dřevěná stavení. A v jednom z nich žila také rodina malého Vasila.
Pobožní rolníci třeli bídu s nouzí. A tak - v naději na lepší život - poslali malého chlapce do Moskvy. Měl se vyučit na ševce.
Švec prorokem
Ještě mu nebylo ani patnáct let, když se podle legendy objevil první náznak jeho mimořádných schopností. Do Moskvy připlula loď jednoho váženého obchodníka. Poté, co bohatý kupec na trhu zpeněžil svůj náklad obilí, vydal se do ševcovské dílny, aby si nechal ušít boty na míru. Shodou okolností to byla ta samá dílna, kam před nedávnem nastoupil do učení i mladý Vasil.
Kupec nějakou chvíli popisoval mistrovi svou představu o nových botách. Starý švec ho trpělivě vyslechl, zamyslel se, a bohatému zákazníkovi odvětil, že taková práce jistě zabere nějaký čas. Na to se kupec zatvářil bohorovně. Prý, že to je samosebou, že s tím počítá a že má přece v zásobě ještě mnoho párů bot. Bude prý stačit, když si novou obuv vyzvedne zase za rok. Až znovu přijede s obilím na trh.
V tu chvíli se Vasil, který jejich rozhovor zpovzdálí poslouchal, začal v rohu dílny podivně hemzit. Když k němu mistr přistoupil, aby zeptal se, co se děje, uviděl, že mladý učeň usedavě pláče. „Co se stalo?“, zeptal se ho švec. Vasil nic neřekl. Jen posunky naznačil, že by mistr neměl onu objednávku přijmout. Švec byl zmatený. „Ale proč?“, vyštěkl na zmítajícího se Vasila. Ten si jen jakoby mimo sebe brumlal pod vousy: „Zítra umře. Zítra umře.“
Mistr nebral na podivné chování mladého učně zřetel. Přece si nenechá ujít takovou zakázku jen kvůli blábolení nějakého kluka. S kupcem si plácli. Za dva dny dorazila do Moskvy zpráva, že bohatý obchodník na cestě z města skutečně zahynul.
Historická rytina s podobiznou Vasila Blaženého
Jurodiví jurodiví
Proroctví smrti změnilo Vasilovi život. Skončil v učení a zřekl se veškerého majetku, včetně oblečení. Nahý se pak bezcílně potuloval po ulicích Moskvy. V třeskutých mrazech se brouzdal naboso ve sněhu. Zmateně pokřikoval na kolemjdoucí. Tu blábolil jako smyslu zbavený, tu si nesrozumitelně prozpěvoval. Jindy byl dokonce agresivní. Pekaři převrátil stánek s chlebem. Jinému obchodníkovi porozbíjel džbány s kvasem.
Po každé takové výtržnosti ho trhovci surově zbili. Když mlátili Vasila holí, ten se jenom smál a za každou ránu ještě uctivě děkoval. Lidé na to představení jen nechápavě zírali. Někteří se nahému bláznovi ještě vysmáli. Podle pověsti se všechno změnilo až ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že pekař, kterému patřil onen převrácený stánek, přidával do mouky prach a křídu. A kvas z oněch rozbitých džbánů, že zase smrděl po octu. Přihlížející dav se měl podle legendy nakonec vrhnout na samotné nepoctivé obchodníky.
Vasil si tímto příběhem vydobyl u Moskvanů respekt. Najednou už nebyl jen nahý podivín. Stal se tím, čemu se říkalo ´uctívaný svatý blázen´. Jurodivý.
Tito blahoslavení chudí duchem byli svébytnou kastou obyvatel. Zatímco společnost byla v době cara Ivana Hrozného sešněrována přísnými společenskými pravidly, mohli si jurodiví jako svatí blázni dovolit téměř vše. Tehdy se věřilo, že jedině choromyslní jsou těmi pravými zvěstovateli boží vůle. A Vasil byl najednou tím nejvýznamnějším z nich.
Sice téměř nemluvil a mnohdy se skutečně choval jako blázen. Jenomže se nakonec vždy ukázala prozřetelnost jeho činů. Když kamenem rozbil ikonu Panenky Marie, chtěl ho dav opět lynčovat. Až do chvíle, kdy si lidé všimli, že se pod portrétem Bohorodičky odkryla podobizna ďábla.
Lstiví zahynou
Brzo si za ním chodili pro rady a pro rozhřešení věřící z širokého okolí. Za odměnu mu pak nabízeli peníze, jídlo nebo také oblečení. Vasil všechny tyto dary vždy odmítl nebo zahodil. Peníze běžně rozhazoval po náměstích. Místo života v bohatství se dál toulal po ulicích bez střechy nad hlavou a bez šatů.
Jednoho mrazivého večera údajně navštívil jistého moskevského šlechtice. Ten byl Vasilovým velkým obdivovatelem. Když se loučili a Vasil se chystal vyjít ven do třeskuté zimy nahý tak, jak byl zvyklý, bohatý muž na něj začal naléhat. Přesvědčoval ho, aby si vzal alespoň jeho kožich. Byl natolik neústupný, že svatý blázen nakonec svolil.
Chrám Vasila Blaženého v Moskvě. Dominanta města stále nese jméno svatého blázna.
Šlechtic vytáhl z šatníku krásný červený kožich z lišky a Vasila do něj oblékl. A tak se stalo, že se zanedlouho blázen hrdě procházel ulicemi Moskvy s kožichem, pod kterým pyšně zvedal bosé nohy. Když přihlížející spatřili jurodivého v drahém oděvu, nevěřili vlastním očím. Ukazovali si na něj. Pokřikovali. A některé dokonce ovládla touha Vasila o kožich připravit.
Netrvalo dlouho a před kráčejícím jurodivým se na zemi začal svíjet jakýsi muž. Ležel na ulici téměř nahý. Když tu najednou ztuhnul. Kolem umrzlého se brzo vytvořil hlouček. Byli to jeho kumpáni. A hned volali na Vasila, aby jim půjčil jeho kožich. Prý, aby mohli mrtvolu před pohřbem alespoň přikrýt. Vasil souhlasil. Kožich si skutečně svlékl a položil jej na domnělého nebožtíka. Od začátku ale dobře věděl, odkud vítr vane.
Když vstal od přikrytého těla, prohlásil:
"Kožichu lstivé lišky, zakryj čin lstivé lišky.
Pro svou lest jsi nyní zahynul, neboť je psáno: ´Lstiví zahynou!´"
Když kumpáni kožich zvedli, zjistili, že jejich kamarád byl skutečně po smrti.
Jediný, koho se Ivan Hrozný bál
Všechny tyto příhody, ať už byly pravdivé, nebo ne, zapříčinily rychlý vzestup Vasila společenským žebříčkem. Došlo to až tak daleko, že se svatý blázen dostal do úzkého kruhu poradců samotného cara. Tím v té době nebyl nikdo jiný, než nechvalně proslulý Ivan Hrozný.
Bylo to zrovna v časech, kdy slavný krutovládce plánoval na Vrabčích horách nedaleko Moskvy vystavět své nové sídlo s výhledem na město. Jednoho dne šli car a jeho družina do chrámu na bohoslužbu. Vasil je doprovázel. V kostele se skryl ve tmě tak, aby mohl cara nerušeně pozorovat. Upřeně na něj hleděl a ve skrytu tmy byl sám neviditelný.
Mezi jurodivé bývá řazen i léčitel a mystik Grigorij Rasputin.
Car naslouchal bohoslužbě, ale přitom přemýšlel, jak bude vypadat vstup do jeho sídla, jaká budou okna a kolik co bude stát. Když se vrátili do paláce, nechal si Ivan Hrozný Vasila přivolat.
„Kde jsi byl?“, opáčil na něj, „V kostele jsem tě neviděl!“.
„Byl jsem tam, kde vy.“, odpověděl Vasil.
Ale cara tím rozhněval. „Já se z kostela ani nehnul a neviděl jsem tě, nelži!“.
„Ale hnul. Viděl jsem, jak se touláte po Vrabčích horách a stavíte svůj nový palác.“
V carovi zatrnulo. Od té doby se tradovalo, že Vasil byl jediný, koho se Ivan Hrozný skutečně obával.
Svatí blázni nikdy nevymřeli
Když Vasil na sklonku života onemocněl, byli to právě car s carevnou, kteří jej hojně navštěvovali. A jak panuje mnoho legend o jeho životě, zcela jasné nejsou ani okolnosti jeho smrti. Vasil Blažený zemřel buď roku 1552, nebo roku 1557. Jisté je tedy jedno. Na tu dobu se dožil velmi požehnaném věku. Podle toho, které datum budeme brát jako to správné, mu bylo 83 nebo 88 let.
Jeho pohřeb vedl moskevský metropolita sv. Makarius. Rakev nesl, mezi jinými, i sám Ivan Hrozný. A obřadu se účastnili významní šlechtici, příslušníci duchovenstva i bohatí měšťané.
Všichni se přišli poklonit svatému bláznovi Vasilovi, o kterém se říkalo, že uměl předpovídat budoucnost, číst myšlenky nebo se snad dokonce i teleportovat. Jako to prý udělal při požáru Novgorodu, aby varoval místní před katastrofou.
Těžko říct, jestli vůbec některá z mnoha legend, které provázely jeho život, byla pravdivá. Faktem je, že nedlouho po Vasilově smrti byl tento svatý blázen moskevským patriarchou řádně svatořečen. Bezprostředně poté byla k chrámu svaté Bohorodičky přistavěna kaple zasvěcena právě Vasilovi. Ta nakonec propůjčila celému chrámu i jeho nynější jméno. A tak se stalo, že je nejznámější církevní stavba Moskvy dodnes pojmenována po svatém bláznovi, který se potuloval nahý ve sněhu a bořil prodavačům jejich stánky.
Spisovatel Alexandr Solženicyn, který byl svého času rovněž označován jako jurodivý.
Jeho smrtí ale hluboká tradice svatých bláznů nevymřela. Mimo Vasila Blaženého poznala ruská historie ještě mnoho dalších jurodivých. Známí byli třeba Andrej Šílený nebo jurodivý Fjodor. Některými historiky je pak do této kategorie řazen i slavný Rasputin.
Také na západě se fenomén jurodivosti v pozdním středověku objevil. Ignác z Loyoly si nestříhal nehty ani vousy a nechal se od lidí všemožně ponižovat. Bratr Juniperus, jeden ze zakladatelů františkánského řádu, odevzdal chudým všechno své oblečení a často chodil zcela nahý. Když si jeden z nemocných bratrů vyžádal na oběd vepřovou nohu, rozeběhl se do lesa s nožem. Lapil živé prase, nohu mu uřízl a zvíře nechal v lese vykrvácet.
Přes výše popsané projevy svatého šílenství, lze jurodivé na západě považovat spíše za ojedinělou kuriozitu. Naproti tomu na východě byly jejich bláznivé a nepředvídatelné činy stále více trnem v oku mnoha panovníkům. A to dokonce i v samotném Rusku. Osvícenští vládci jako Petr Veliký nebo Kateřina Veliká se snažili vliv jurodivých omezit. Vyhnali je z Moskvy. Mnohé popravili nebo uvěznili. Nikdy se jim ale nepodařilo jejich významné postavení zcela potlačit.
Důkazem toho budiž, že se jurodiví v Rusku běžně objevovali ještě v minulém století. V záznamech z nechvalně proslulých sibiřských gulagů najdeme zmínky o zmatených mužích, kteří v pekle a teroru sovětských táborů hlásali lásku k bohu. Někteří z nich se dokonce nechávali strážnými dobrovolně spoutat a potrestat namísto jiných odsouzených vězňů.
Za takového jurodivého vězně byl ve své době považován třeba autor slavné knihy Souostroví Gulag Alexandr Solženicyn.
Zdroje:
Z křesťanského východu III, Blázni pro Krista, Martin C. Putna, Časopis Protestant, č. 5/1994,
https://www.oca.org/saints/lives/1999/08/02/102185-blessed-basil-of-moscow-the-fool-for-christ
https://oldbeliever.substack.com/p/basil-the-blessed-fool-for-christs
https://obitel-minsk.org/en/saint-basil-the-blessed-a-miracle-worker-and-a-fool-for-christ
https://alawyersprayers.com/2024/05/19/fools-for-christ/
