Článek
Svým zjevem připomíná tarantuli. Na poměry střední Evropy neobvykle mohutný pavouk s velkým tělem a krátkýma silnýma nohama je dokonale přizpůsoben svému přirozenému prostředí. Jeho hlavní domovinou jsou rozsáhlé stepi s písčitou půdou, ve které si hloubí až půlmetrové nory. Potkáte ho běžně v širokém pásu táhnoucím se od Maďarska přes roviny východní Evropy, přes Rusko až k Číně. A staronově i na jihu Moravy.
Návrat ztraceného slíďáka
Slíďák byl v našich končinách doma už v první polovině dvacátého století. Ve dvacátých letech se doslova ze dne na den objevil v lokalitách na Břeclavsku a vzápětí i jinde. Teplomilný druh pronikl do vinného kraje přes údolí Dunaje z Panonské nížiny. Od té chvíle byl jeho výskyt postupně zaznamenán na mnoha místech Moravy. Přes Hornomoravský úval se dostal dokonce až na Svitavsko. Severněji než u rybníka Rosnička v pískovém lomu u nás nikdy pozorován nebyl. Vypadalo to, že se velký pavouk na Moravě zabydlel natrvalo. Pak ale - stejně rychle jako se objevil - v 70. letech náhle zmizel. Najednou po něm nebylo ani památky. Tedy až na pár jedinců, které nadšení arachnologové stihli naložit do lihu.
Teprve před dvaceti lety se začaly opět objevovat zprávy o tom, že lidé velké pavouky znovu v Česku spatřili. A opět to bylo jako lavina. Během jediného roku slíďáka viděli na úpatí Bílých Karpat, u Uherského Brodu, nedaleko Napajedel nebo na Pálavě. Ve všech případech nahlásili velkého členovce laici. Ačkoliv by se mohlo zdát, že pavouka dosahujícího s nožičkami délky až deseti centimetrů je v našich končinách těžké přehlédnout, díky jeho způsobu života ho ve volné přírodě tak snadno nespatříte. Mnohdy vyděšení pozorovatelé ho proto objevili často na převážené zemině nebo v písku, který si ve volné přírodě odkopali na stavbu. V konečném důsledku to znamená jediné. Slíďák z nějakého důvodu na Moravě bleskově vyhynul a stejně rychle se znovu objevil. Ale proč?
Jednou z pravděpodobných teorií je ta, že se pavouk ze svých přirozených stanovišť, kterými byly břehy neregulovaných toků a spásané stráně, přeorientoval na lidskou činností vytvářené lokace jako jsou staveniště, staré pískovny nebo úhory. Ty však neoplývají takovou stálostí a často nevydrží po celý životní cyklus pavouka. Samice se může dožít až sedmi let(!) a během nich se často musí z důvodu lidské činnosti stěhovat. Pokud se pavoukovi nepodaří najít nový domov včas, může v krajině snadno a rychle vyhynout.
Létající pavouci nejsou nebezpeční
Jak se ale dokáže tak rychle vrátit? Už první expanze ve dvacátých letech probíhala nesmírně svižně. Stejně tak tomu bylo při jeho návratu o téměř století později. Jak se slíďák s krátkými nožičkami dokázal v tak rekordním čase přesouvat na tak dlouhé vzdálenosti? A jak zvládl stěhování mezi jednotlivými stanovišti? Je to k nevíře, ale létal.
Pavoučí autobus. Mladí slíďáci okupující tělo matky.
Ačkoliv pavouci nemají křídla, mají malí slíďáci v rukávu jiný trumf. Poté co se vylíhnou přímo na těle matky, a po čase, kdy stovky malých mláďat doslova okupují její tělo, jdou malí pavoučci do světa. Na podzim si najdou vhodné místo, kde vypustí ze zadečku vlákno. Když to dosáhne patřičné délky, je zachyceno větrem. A pokud fouká dostatečně silně, je spolu s vláknem vynesen vzhůru i pavouček. Říká se tomu balooning.
Tento způsob přepravy také vysvětluje značný rozptyl známých stanovišť, který byl patrný už při prvním rozšíření velkého členovce u nás.
Trik s létáním není jedinou finesou exotického obyvatele Moravy. Slíďákovi se někdy přezdívá ,vlčí pavouk'. To podle toho, jak loví svou potravu. Drobný hmyz pavouk pronásleduje tak dlouho, dokud kořist doslova neuštve. Pak se na ni skokem vrhne a na oslabenou oběť použije svůj jed.
Jestliže patříte k frenetickým likvidátorům záchodových vetřelců, asi vás při představě téměř decimetr velkého jedovatého pavouka zachvátila panika. Emigraci za polární kruh ale můžete v klidu odložit. Slíďákův jed není pro člověka nebezpečný a jeho kousnutí bolí asi stejně jako silnější píchnutí špendlíkem.
Nezbývá tak, než se s novým obyvatelem našich nížin smířit. A kdo ví, třeba se při současném oteplování dočkáme toho, že se malí parašutisté usídlí v našich končinách natrvalo.
Zdroje:
Návrat tarantule aneb slíďák tatarský opět v České republice, Milan Řezáč a kol., Časopis Živa, 1/08, str. 25 a násl.
https://www.denik.cz/zvireci-denik/slidak-tatarsky-nejvetsi-cesky-pavouk.html
https://refresher.cz/47895-Tento-pavouk-zije-i-v-Cesku-Giganticky-slidak-tatarsky-muze-byt-velky-az-10-centimetru-a-jeho-kousnuti-poradne-boli
