Hlavní obsah
Věda a historie

Trháte sebou při usínání? V pořádku. To si jen váš mozek myslí, že umíráte

Foto: Gustave Courbet, Public Domain, Wikimedia Commons

Odborníci tomuto jevu říkají hypnagogický záškub. My laici ho známe jako velmi otravné cuknutí, které nás probere právě ve chvíli, když už téměř spíme. Jaký je původ oněch nepříjemných záškubů? A proč se nám při nich často zdá, že padáme?

Článek

Víčka už se zavírají. Končetiny pomalu ochabují. A zatímco nervové dráhy postupně přestávají udržovat svalové napětí, stáváme se bezvládnými. Blažené uvolnění rychle přechází do celého těla.

A v tom najednou prásk! Celí sebou trhneme, až v posteli poskočí rošt. Probudíme se. V tom krátkém zlomku vteřiny nás ovládne šok. Na pár vteřin jsme skálopevně přesvědčeni o tom, že jsme právě spadli z kola, sletěli ze žebříku nebo zakopli o hrábě.

Chvíli trvá, než si uvědomíme, že celá ta lapálie byl jen krátký, ale o to ošklivější sen. Natolik skutečný sen, že jsme z toho ještě na čas otřeseni. Zklidníme se. Srdeční tep se zase ustálí. A únava naštěstí rychle získá navrch. Usínáme nadobro. Tentokrát už bez podivných nehod.

Pojďme na něj vědecky

Podobnou zkušenost s jevem zvaným hypnagogický záškub zažilo údajně až 70 % populace. Setkávají se s ním studenti i důchodci. Trpí jím shodně muži i ženy. Neexistuje na něj lék. A přestože dokáží pravidelné noční trhance pořádně otrávit život, zpravidla nejsou předzvěstí jiných neurologických ani dalších potíží. V čem tedy tkví jejich příčina?

Je to vlastně přehnaná reakce našeho mozku. Jakmile tělo rychle přechází do prvních fází spánku, může docházet k tomu, že se svalová vlákna uvolní příliš skokově. Kvůli tomu do míchy pronikne najednou série vzruchů z oněch vláken. A když je mozek zaznamená, zareaguje zmateně. Pošle zpět elektrický výboj, který svaly donutí se rychle stáhnout nebo naopak vymrštit.

Celý ten proces je záležitostí zlomku vteřiny. Přesto si náš mozek - známý to alibista a čerchmant - najde čas, aby nám celý zážitek doplnil ještě o vizuální vjem. A tak, zatímco nakopáváme partnera do zad, bušíme do zdi nebo kolenem atakujeme bočnici postele, zdá se nám o pádu do výtahové šachty, hasičském parakotoulu ze střechy nebo o skoku z letadla. Jako by snad chtěl mozek svůj zkrat svést na naše podvědomí. Jako by se nám vysmíval: „Vidíš, zdálo se ti o tom, že jsi spadl. Proto ses praštil. Ha ha…“

Přiznám se, že na mě tahle lest nezabírá. A všech těch kaskadérských kousků už mám taky po krk. A tak jsem se rozhodl, že tomu přijdu na kloub. Dočetl jsem se, že frekvence záškubů má co dělat se stresem a únavou. Jinak řečeno počet jobovek v práci může být přímo úměrný počtu nočních seskoků. A do výtahové šachty vás může postrčit i přebytek kofeinu, zvýšená dávka léků nebo naopak nedostatek kalcia.

Opice nepily kávu

To je sice hezké. Ovšem všichni asi cítíme, že uzavřít příběh o záškubech doporučovanou sklenkou mléka před spaním zřejmě mnoho nočních skokanů neuspokojí. Je potřeba dostat se až k jádru pudla. Proč si vůbec náš mozek dovolí tak zmateně reagovat na obyčejné uvolnění svalů při usínání?

Zakopaný pes je - jako už tolikrát - v evoluci. Abychom našli odpověď na to, proč ve spaní bijeme manželku, je třeba se vydat do daleké minulosti. Naši pozornost pak musíme zaměřit na noční útrapy našich dávných předků.

Výzkum provedený na Univerzitě v Coloradu naznačuje, že hypnagogické záškuby mají své kořeny u primátů, kteří žili na stromech. Jakmile se pradávné opice uložily ke spánku takovým způsobem, že se jejich končetiny bezvládně svěsily bez opory, vydal mozek signál, který měl jednoduše zamezit tomu, aby spící prapředek spadl ze stromu.

Je to vlastně podobná reakce, kterou zná naše tělo i v bdělém stavu. Jakmile nás něco vyděsí, mozek instinktivně vydá impulz k aktivaci svalů. V návalu paniky sebou trhneme, čímž uvedeme svaly do stavu pohotovosti. A podobný účel měl hypnagogický záškub u opic.

Naše noční kaskadéřiny jsou tak pozůstatkem obranného mechanismu, který si naše tělo ponechalo jako odkaz primitivnějších předků. A ačkoliv už nežijeme na stromech a při usínání na gauči s ovladačem v ruce se nemusíme bát, že bychom se propadli k sousedovi o patro níž, mozek si tuto pojistku stále zachoval.

A kdo ví, možná i proto nám při záškubech mozek tak často promítá ty nepříjemné pády z výšky. Zřejmě je to jakýsi svérázný způsob, jak nám připomenout úskalí života našich dávných předků.

Zdroje:

https://zdravinaroda.cz/clanek/co-zpusobuje-zaskuby-pri-usinani

https://www.vinmec.com/eng/blog/why-are-you-startled-while-sleeping-en

https://www.sleepfoundation.org/parasomnias/hypnic-jerks

https://avicennaint.com/en/hypnic-jerks/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz