Článek
Je to na první pohled jedinečný strom. Vysoká palma s tenkým kmenem a hustou korunou má zcela unikátní kořenový systém. Ten začíná už pár metrů nad zemí. Jednotlivé kořenové šlahouny vyrůstají směrem dolů z podivného kmene, který se směrem k zemi dál a dál větví až se celý přemění ve změť kořenů. Ty zarůstají do půdy a na první pohled nápadně připomínají pavoučí nohy.
Podobnost nikoliv náhodná
Proč se palmě z rodu Socratea exorrhiza přezdívá pavoučí strom, má kromě vzezření kořenů ještě jeden důvod. Nejlépe to umí vysvětlit místní průvodci. Pokud se vydáte do Amazonského pralesa v Ekvádoru nebo Kolumbii, jen těžko uniknete jejich vyprávění o tom, že:
„Jsou to stromy, které na svých kořenech umí chodit.“
„Kdybyste je pozorovali několik let na časosběrném videu, vypadalo by to, jako by ty stromy snad pokousal stejný radioaktivní pavouk, který kdysi kousl Petera Parkera ve Spidermanovi,“ nebo, „Ten strom, u kterého stojíte, kdysi rostl támhle, ale rozhodl se přestěhovat.“
A tak dále, a tak dále…
Přesně takové průpovídky a zaručené informace vám naservírují domorodí znalci pralesa. Ale nejsou to jen výmysly a povídačky pro vytažení bakšiše z kapes baťůžkářů. Prvním, kdo vyslovil hypotézu o chodících stromech, byl americký spisovatel, antropolog a znalec domorodých kmenů Amazonie John Bodley. To se psal rok 1980. Od té doby si teorie začala žít vlastním životem.
Podle zastánců „chodících“ stromů to funguje velmi jednoduše. Jedinečná palma prý využívá svých neobvyklých kořenů, které umí na jedné straně pomalu odumírat a na straně druhé naopak přirůstat tak, aby se zanořily do země ve větší vzdálenosti od původního kořenového systému. Tím nové kořeny přitahují kmen požadovaným směrem. Celý strom se díky tomu pomalu posouvá. Tedy - chodí. Socratea exorrhiza tímto jedinečným způsobem údajně urazí až několik centimetrů denně a až dvacet metrů za rok.
Jenže je tady problém. Onen pohyb je natolik pomalý, že dosud neexistuje žádné časosběrné video, na němž by byl vidět chodící strom. Tedy - pomineme-li jasné videomontáže a podvrhy. Absence jakéhokoliv hmatatelného důkazu vedla mnoho vědců ke zdrženlivosti. Část z nich pak dodnes vytrvale tvrdí, že žádné pochodující palmy ve skutečnost neexistují a jedná se jen o mýtus a past na turisty. Nakonec dotyční baťůžkáři jen těžko stráví v pralese dost času na to, aby se mohli o pohybu stromů osobně přesvědčit.
Slovenské trápení
Mít tak dost času. Byla to právě tato úvaha, která stála na počátku jednoho zvláštního vědeckého bádání. Co kdyby to někdo ověřil v praxi a sledoval extrémně pomalý pohyb palem na vlastní oči? Jeden vědec se přesně k takovému sisyfovskému pokusu odhodlal. Shodou okolností jím byl Peter Vršanský, člen Slovenské akademie věd.
Mladý strom s menším počtem kořenových šlahounů opravdu vypadá, jako by právě kráčel po svahu.
Vršanský strávil v zapomenutém koutě ekvádorského pralesa několik dlouhých měsíců. Žil s místními domorodci a šamany zcela mimo civilizaci. Objevoval s nimi nedotčenou divočinu v doslova pralesních podmínkách. Za první dva týdny výzkumu zhubl deset kilo. Ale martyrium začalo brzo přinášet ovoce. Vršanského skupina jako první spatřila dosud nezmapovaný třicetimetrový vodopád. Vršanský sám pak popsal několik neznámých druhů švábů, z nichž někteří ve tmě světélkovali.
Přicházely ale další útrapy. Tlupa opic vzala jednoho dne jejich skupinu útokem. Na vědce létaly obrovské klacky a dokonce i opičí výkaly. Kromě toho čelil Vršanský také nespočtu hmyzích bodnutí, jedovatým hadům nebo pavoukům. A to vše jen proto, aby potvrdil několik desítek let starou Bodleyho hypotézu o chodících stromech.
Nakonec uspěl. Po měsících útrap došel slovenský vědec k jednoznačnému poznání. Stromy se naklánějí vstříc prosvítajícím slunečním paprskům. Stejným směrem, kterým se od osy odchyluje koruna palmy, začnou vyrůstat nové kořenové výhonky. Aby kmen kompenzoval onen náklon za světlem, nechá umřít staré kořeny na protilehlé straně. Pak počká, až se nové šlahouny zapustí do země a přitáhnou celý strom o pár centimetrů blíže směrem ke slunci. Pokud to nestačí, koruna se znovu nakloní a celý proces se opakuje. Palmy tak opravdu dokáží „chodit“.
Pochybovači a nevěřící Tomášové
Ani mnohaměsíční utrpení a těžce nabyté poznatky ale velkou část zarytých vědců nepřesvědčily. Tábor soustředící se zejména okolo kostarického rodáka, ekologa a odborníka na palmy Gerarda Avalose tvrzení o chodících stromech dál vytrvale odmítá. Avalos už před dvaceti lety publikoval studii, ve které popřel, že by se stromy rodu Socratea exorrhiza mohly svévolně přemisťovat po okolí.
Podle Avalose slouží zvláštní kořenový systém pouze k zajištění větší stability palmy, jejíž úzký kmen a vysoký vzrůst by jinak mohly na erozí postižené půdě vést k vyvrácení vysokého stromu. Údajně snad také umožňuje rychlejší růst, kdy se mladé stromy mohou snáze dostat do vyšších pater pralesa k tolik potřebnému světlu. Avalos také oponuje tím, že „chůze“ spočívající v odumírání a dorůstání kořenů by byla zcela neslučitelná s běžným životním cyklem stromu.
Zdá se, že celý spor teprve čeká na své definitivní rozuzlení. Místní domorodce to ale nemusí trápit. Někteří z nich budou dál provázet turisty po pralese a přitom vyprávět příběhy stromů, které urazily za poslední léta desítky metrů. Jiní si na drsném povrchu kořenů budou dál strouhat zeleninu, vesele pojídat plody vysokých palem nebo z jejich výhonků vařit údajně afrodiziakální odvar. A nějaké spory o tom, jestli jejich stromy chodí nebo nechodí, půjdou daleko mimo ně.
A my? My si můžeme vybrat. Buďto zůstaneme při zemi a budeme se držet konzervativního názoru, že všechny stromy vždy najdeme na stejném místě, na kterém jsme je opustili. Anebo uvěříme. Uvěříme, že kdesi daleko v Amazonii skutečně roste palma rodu Socratea exorrhiza, která umí chodit.
Pokud bych si měl vybrat, věřil bych legendě o palmových poutnících. Je to hezká představa.
Zdroje:
https://www.poznatsvet.cz/clanek/chodici-palmy.html
https://www.natureandculture.org/directory/walking-palm-trees/
https://www.bbc.com/travel/article/20151207-ecuadors-mysterious-walking-trees
https://www.livescience.com/33663-walking-tree-socratea-exorrhiza.html
