Článek
Je to už více než sto let, co Roald Amundsen stanul se svou družinou na jižním pólu. Od dobytí Everestu Edmundem Hillarym a šerpou Tenzingem uplynulo let víc než sedmdesát. V obou případech noviny hlásaly, že člověk konečně dobyl to nejméně dostupné a nejvíce nehostinné místo na planetě.
Je proto s podivem, že v době pokročilého 21. století nasyceného moderní technologií se stále ještě najdou místa, která jsou lidské přítomnosti zapovězena. Jak vypadají oblasti, kam se často neodváží ani největší dobrodruzi? A proč jsou tato místa člověku nedostupná?
Údolí Javari a jiné oblasti domorodých kmenů
Koutů naší planety, do nichž člověk zatím nikdy nezavítal, je překvapivě více, než by se mohlo zdát. Za tato „bílá místa“ se často považují i končiny, kam sice noha homo sapiens vkročila, ale na první pohled to tak vůbec nevypadá. Jedná se o divočiny tvořené nehostinným pralesem nebo džunglí. Divočiny, v nichž žijí lidé způsobem života doby kamenné a primitivních kultur. Naše civilizace se snaží tyto lidi chránit tím nejlepším možným způsobem. Tím, že zakáže vstup „civilizovanému“ člověku. Jedná se tak často o oblasti, kam noha moderního člověka ani vstoupit nesmí.
Nejrozsáhlejší území s podobným statutem najdete v Amazonii. V údolí řeky Javari v amazonském pralese při hranicích Brazílie a Peru stále žijí domorodé kmeny, které nikdy neviděly bělocha. Odhaduje se, že takových osad se v pralese skrývá asi stovka. Zčásti se jedná o potomky kmenů, jejichž předky zotročili bílí osadníci při honbě za kaučukem. Ti, kteří přežili, se vydali dál proti proudu řeky, z dosahu bílého muže. Dnešní generace těchto indiánů už si nájezdy otrokářů nepamatuje. Ale v jejich ústní tradici si zřejmě tyto prožité hrůzy předávají z generace na generaci.
Loď plující po řece Javari na hranicích Brazílie a Peru. V jejím okolí stále žijí kmeny izolované od naší civilizace.
Jasně to demonstrují šípy, které míří na helikoptéry a letadla prolétávající nad oblastí. Lidé z těchto pozoruhodných kmenů se moderní civilizace důsledně straní. A my bychom to měli respektovat. Nakonec - o pár set kilometrů dál na jih, v oblasti řeky Massaco, kde žije odhadem 300 příslušníků stejnojmenného a naší civilizací rovněž nedotčeného kmene, našli badatelé luk měřící na výšku úctyhodné čtyři metry. I proto brazilská vláda důsledně brání v zasahování a vstupu nechtěných návštěvníků do těchto téměř neprobádaných končin.
Dalším - a v poslední době známějším - místem, kam je lidem zapovězeno cestovat, je ostrov Sentinel v Indickém oceánu. Na ten sice několik odvážlivců vstoupilo, indická vláda dokonce před několika desetiletími navázala se Sentinelci i osobní kontakt. Dobrovolníci jim vozili různé dary a snažili se získat si jejich přízeň. Přesto to nevyšlo. Kontakty s primitivními ostrovany, kteří stále žijí jako v době kamenné, po potyčkách zcela ustaly. Vnitrozemí ostrova je dodnes zcela neprobádané. A poslední neslavná eskapáda amerického turisty, který chtěl na ostrově šířit křesťanství a byl probodnut šípem, jasně demonstruje, proč je zákaz vstupu na tato domorodá území rozumným krokem.
V zájmu ochrany zdraví a přežití domorodých kmenů nezbývá než doufat, že to tak ještě dlouho zůstane.
Hvězdné hory na Nové Guinei, aneb kam se nikdo neodváží
Vysoko v horách Nové Guiney, ve výškách okolo čtyř tisíc metrů nad mořem, se mezi rozeklanými skalisky rozprostírá neprostupná džungle. Oblast známá jako Hvězdné hory. Skalní masivy objevila a popsala až teprve před šedesáti lety jedna australská expedice. V jejím čele stál učitel a antropolog Barry Craig.
V době, kdy Craig dával dohromady odvážlivce odhodlané probádat neznámou a nehostinnou krajinu, byly na ostrově časté půtky mezi místními domorodci a australskou správou, pod níž Guinea tehdy patřila. Několik z průvodců expedice bylo teprve pár měsíců před zahájením putování do neznáma propuštěno z vězení za vraždu dvou správních úředníků. V zemi bylo navíc stále běžné lidožroutství.
Jednou z prvních expedic do vnitrozemí Nové Guiney byla holandská expedice z roku 1959. Zde je záběr z jejich setkání s domorodci.
V tomu odpovídajícím rozpoložení se Craig se svou družinou vydal do neznáma. Do krajiny, kde se zastavil čas. Kde mladí kluci z místních kmenů museli procházet drsnými rituály dospělosti. Kde jejich otcové nosili typický vak na penis jako vlastně jediný kus oblečení, a kde byli muži hrdými válečníky. Část kmenů žije v oblasti podobným způsobem života dodnes. Ačkoliv kontaktu s moderní civilizací se nevyhýbají.
Překážek bylo - a dodnes je - mnohem více. Velká část Hvězdných hor je tvořena krasovými útvary. Pórovitá hornina porostlá džunglí a hustým mechem se ukázala jako velice zrádný terén. Rostliny často zakrývaly mohutné průrvy, z nichž některé byly i více než deset metrů hluboké. V neprobádaných končinách tak s každým krokem hrozil pád do několikametrové hloubky. Do asi tři metry hluboké prolákliny se během putování propadl i sám Craig.
Další postup navíc expedici znesnadňovala obrovská vlhkost jednoho z nejdeštivějších míst na planetě. Rozvodněné potoky, kluzké skály a neprostupná džungle dodnes chrání jedno z nejrozmanitějších míst před přítomností člověka. Můžeme tak jen hádat, kolik endemitů podobných nedávno objeveným stromovým žábám, modrým orchidejím nebo barevným motýlům se ještě v oblasti skrývá před lidským okem.
Za posledních šedesát let vystoupalo na vrchol nejvyšší hory Puncak Mandala všeho všudy deset lidí. Údolí, kaňonů a dalších míst, kam se lidé ještě neodvážili, je tak v jejím okolí stále dost.
Podobně je na tom například nechvalně proslulá úžina Darien mezi Kolumbií a Panamou. Ta navíc disponuje neprobádanými močály, pašeráckými gangy a nebezpečnou zvěří.
Někde se zkrátka přírodě ještě daří člověku ubránit.
Ledové pustiny, Grónsko a zapovězené hory
Nejsou to jen pralesy, které fungují jako spolehlivá ochrana před dotěrnou lidskou přítomností. Ledovce a mrazivá pustina dokáží člověka odradit stejně tak dobře. Ačkoliv byl jižní pól dobyt rok před potopením Titaniku, více jak 90 % Antarktidy stále čeká na detailní průzkum. Neprobádaná území se nachází hlavně ve vnitrozemí tohoto rozlehlého kontinentu, který je rozlohou větší než Rusko.
Další mrazivé a nedotčené oblasti se skrývají v horách severního Grónska. Chráněné trvalým ledovým příkrovem o rozloze mnoha set tisíc čtverečních kilometrů a teplotami, které ani v létě příliš nepřekračují nulu. Grónské hory jsou jednou ze skutečných a posledních neprobádaných končin na severní polokouli, kde dodnes najdete skalnaté hřebeny a strmé vrcholky, které nemají jméno, a na nichž ještě nespočinula lidská noha.
Gangkar Puensum je s výškou 7570 m.n.m. nejvyšší nezdolanou horou světa
Stále ještě nedostupných je také několik velehor v Himáláji nebo Pamíru. Buďto se jedná o hory natolik náročné a nebezpečné, že sláva, která by byla odměnou za jejich zdolání, se nevyrovná podstoupenému riziku. Nebo se jedná o hory, na nichž je vstup jednoduše zakázán. Do druhé skupiny patří majestátní velehora Gangkar Puensum v severním Bhútánu. S výškou 7570 m. n. m. je tato hora nejvyšším nezdolaným vrcholem na světě. Z důvodu úcty k božstvům a ochrany přírodního bohatství bhútánské úřady už po mnoho let nedovolují horolezcům se o výstup vůbec pokusit.
Jediná naděje svitla v polovině osmdesátých let. Země byla na pokraji bankrotu a najednou se hodil každý příjem. Božstva-nebožstva, vláda povolila horolezcům dotáhnout cepíny až k bájné hoře. Jenže vlídný přístup dlouho nevydržel. Asi za rok a půl si to Bhútánci rozmysleli. Za tu dobu se podařilo k těžce přístupné hoře zorganizovat jen čtyři expedice. Žádná neuspěla.
A pak jsou tady hory, na které se může, ale které si i tak uchovávají statut nedotknutelnosti. Patří mezi ně třeba pákistánská Suma Ri, indická Apsarasas Kangri nebo čínská Labuche Kang East.
A donedávná se mezi tyto hory řadila i izolovaná a těžko přístupná hora Muču Kiš v pákistánském Karákóramu. Hora pyšnící se strmými ledovými stěnami dlouho odolávala pokusům lezců o její zdolání. V poslední době se mezi dychtivé adepty o tento primát zařadilo i několik českých výprav. Včetně té z roku 2020, které se účastnili i Pavel Kořínek a Pavel Bém.
Úspěšná byla ale až ta loňská. Expedice, jejíž srdce tvořili tři kamarádi z Krkonoš Zdeněk Hák, Radoslav Groh a Jaroslav Bánský. Tři kamarádi, kteří chtěli lézt v Karákóramu vlastní cestou a přitom zpočátku vůbec netušili, že se pokouší o nejvyšší nevylezenou horu světa. Řekli jim to až poté, co 5. července 2024 stanuli na jejím vrcholu. Podařilo se jim to přes krátké okno příznivého počasí, velkou vzdálenost ze základního tábora i zdravotní obtíže. Tři kluci z Krkonoš vymazali z map další bílé místo.
Masiv Muču Kiš je jasně vidět na pravé části fotografie. Vrchol je nejvyšším bodem sluncem osvíceného hřebenu. Vyfoceno z údolí Batura.
Stále jich ale zbývá hodně. Pohoří Tibesti v severním Čadu, rozlehlé pláně v Sin-ťiang v Číně, nekonečné pustiny východní Sibiře v republice Sacha v Rusku. To jen namátkou seznam dalších oblastí, kde můžete narazit na místa nedotčená člověkem.
Některá z těch míst si chrání svou drsností a nehostinností sama příroda. Jiná se za pomoci zákazů rozhodl moudře ochránit člověk. A naše planeta si tak dodnes uchovává některá zákoutí, která zůstávají naší civilizaci zapovězena.
Nezbývá než doufat, že to tak zůstane co nejdéle.
Zdroje:
https://www.survivalinternational.org/tribes/uncontacted-brazil
https://www.lui.cz/en/travel/20580-star-mountains-a-place-where-only-10-people-have-reached-the-top-but-that-s-not-the-end-of-its-uniqueness
https://www.johnzada.com/planisphere/star-mountains-papua-new-guinea/
https://www.outsideonline.com/adventure-travel/advice/looking-one-last-unexplored-places-visit-greenland/
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-zeme-asie/78287/tajemstvi-trva-nejvyssi-nezdolana-hora-sveta-zustava-v-bhutanu-vlada-na-ni-nikoho-nepousti.html
https://hradec.rozhlas.cz/mucu-kis-zdolan-trojici-kluku-z-krkonos-vubec-nevedeli-ze-lezou-na-nejvyssi-9296213
