Článek
Začnete obhlížet auto a se smutným výrazem uvažovat o tom, kolik času vám zabere shánění servisu, případně kontaktování pojišťovny. Výraz se pak změní v momentě, kdy onen škrábanec nebo ťukanec naleznete. K horšímu, nebo k lepšímu. V tom úplně nejlepším případě se vám to stane na staré fábii, která už má škrábanců v součtu více, než kolik činí plocha původního laku. Mávnete nad tím rukou nebo dotyčnému zavoláte a necháte si dát tzv. hezky česky „na pivo“.
Lístek za stěračem je - ač tomu možná těžko uvěřit - ta lepší varianta. Tak by se totiž měl zachovat v pozici viníka každý slušný člověk. Problém je v tom, že se často setkáte i s jinými lidmi. Jako teď já.
Je tma, šest večer, ve spěchu se chystám stihnout zavíračku výdejního místa PPL. Přijdu k autu, nastartuji. Pohlédnu do levého zrcátka chtěje vyrazit… A sakra. Zrcátko je sklopené. „Zase šel nějaký pobuda z hospody a hrál si,“ pomyslím si. Vystoupím a… To už nebylo jen na: „A sakra.“ On to totiž nebyl pobuda. Zrcátko je i s blinkrem nejen přiklopené ke dveřím, ale i zdemolované a za samotnými dveřmi řidiče, které to taky trochu schytaly, následuje metr a půl dlouhá čára zvýrazněna prolisem v plechu karoserie. Výborně. Jdu hledat lístek. Je sice tma, ale stačí chvíle, abych si uvědomil, že tady nepochodím. Lístek ani žádný jiný vzkaz nikde. Co teď? Auto je poškozené, ale po viníkovi ani stopa. S baterkou pátrám a fotím veškerá poškození a mezitím vytáčím číslo na policii za občasného zahřívání rukou vydechovaným vzduchem.
Po téměř třech hodinách čekání přijíždí nehodová hlídka se dvěma příslušníky. Vše zadokumentují, změří, znovu nafotí, sepíší. S příslibem, že to budou řešit a hledat kamerové záznamy, odjíždí a já se jdu naštvaný a promrzlý uložit do teplé vany. Tolik času tolika lidí jen pro absenci jednoho lístku. A stejně vše možná přijde vniveč. Ona rýha je totiž zcela rovná a výška zrcátka odpovídá výšce řídítek. Mohl to tedy být výrostek na bicyklu, nebo případně jiné individuum na elektrokoloběžce nebo něčem podobném. V noci proto procházím okolní ulice, kde vím, že ještě i v polovině listopadu občas parkuje pár skútrů a elektrokoloběžek. Při jejich zkoumání vypadám jako zloděj obhlížející terén. Poškozený stroj ale nenacházím. Stejně jsem tomu moc šancí na úspěch nedával.
Když pak naštvaný sepisuji otevřený dopis pro sousedy z okolních vchodů s prosbou, zda někdo z nich třeba něco nebo někoho nezahlédl, uvažuji, jak se něčemu takovému bránit. Stále totiž platí, že podle statistik každý šestý viník od dopravní nehody ujede. A to je vysoké číslo, které se navíc týká i vážných nehod s újmou na zdraví. To se s mými poškozenými plechy nedá srovnávat. Vzápětí ale začínám uvažovat jinak. Jaký je asi podíl ujíždějících v případě nehod, kdy elektrokoloběžka nebo jízdní kolo poškodí vozidlo? Tady totiž „šoféři“ často nemají povinné ručení, ba co víc, jejich stroje samozřejmě nemají značky. A majitelé aut takové incidenty ne vždy aktivně řeší. Jednak jsou mezi nimi šťastní majitelé otřískaných fábií (bez ironie), a pak si taky mnohdy uvědomují bezmoc, v níž se nachází. I kdyby se jim totiž podařilo třeba nakrásně spatřit takového jednostopého lajdáka, kterak upravuje fasádu jejich vozu, mají smůlu. Tedy, když ho nedohoní nebo nelapí. Stejně tak, pokud mají štěstí a parkují zrovna v prostoru, který snímá kamera. Takového lumpa prostě není podle čeho identifikovat. A tomu bude odpovídat i podíl podobných vykuků, kteří od takových nehod ujedou. Bude vysoký.
I pokud jste tak sebeopatrnější a máte třeba i havarijní pojistku, tak nakonec ostrouháte. I tam je totiž zpravidla zavedená minimální spoluúčast, která bude tvořit podstatnou část nákladů na opravu.
S tímhle vědomím a pocitem beznaděje dopisuji letáček pro sousedy a na závěr slibuji odměnu za jakoukoliv informaci vedoucí k viníkovi. Připadám si až nepatřičně. Jako šerif na divokém západě. To vše kvůli jednomu chybějícímu lístku za stěračem.
Faktem ale je, že lidé musí nést následky svých činů. Obzvláště, je-li jasné, že si jezdec mohl takového nárazu jen těžko nevšimnout.
Stejně tak, jako neodejdete z restaurace bez zaplacení, úmyslně nerozkopete truhlíky s begóniemi na sousedově terase nebo neprohodíte dlažební kostku výlohou galanterie. Tak stejně tak jen tak neodjedete od vozidla, které jste poškodili. Ve všech případech se totiž jedná o způsobení škody. Navíc to jednoduše není normální. Alespoň v mém světě ne…
