Článek
Jack Abernathy byl na přelomu 19. a 20. století znám po celých Státech. Nebylo divu. Byl jediným kovbojem, který uměl chytat živé vlky. Odvážný mladík putoval divočinou a chycené šelmy prodával do ZOO nebo do cirkusu. Netrvalo dlouho a k chytání zvířat přibylo i chytání zločinců. Jackova odvaha a neohrožené vystupování zaujaly brzo i jednoho mladého armádního plukovníka. Ten zrovna dával dohromady jednotku kavalerie později známou jako Rough Riders (Drsní jezdci). Jack byl pro něj ideální volbou. Onen plukovník se jmenoval Theodore Roosevelt.
Jack Abernathy se u jezdců brzo osvědčil. Účastnil se bitev proti Španělům na Kubě. Španělé nakonec kapitulovali a byli to právě jezdci, kteří na tom měli lví podíl. Z Abernathyho byl válečný hrdina. Roosevelt se za tři roky stal americkým prezidentem. Oba muži se spřátelili. A prezident na svého přítele ve zbrani nezapomněl. Jako velký milovník divoké přírody a sám bývalý lovec a kovboj Jacka a jeho rodinu několikrát navštívil. Říká se, že při jedné návštěvě slíbil Roosevelt Oklahomě plnou státnost, když ho místní kovbojové vezmou na pořádný lov. A právě tam Roosevelt na vlastní oči viděl, jak Jack skolil vlka holýma rukama. V reakci na to nabídl prezident Abernathymu místo maršála nově připojeného státu. Jack s nadšením přijal. Z kovboje a lovce lidí se stal nejmladší strážce zákona v historii Oklahomy.
Prezident Roosevelt (ležící vepředu vlevo čelem k aparátu) mezi lovci vlků v Oklahomě. Rok 1905.
Jen, ať se kluci zocelí
Jack Abernathy se s manželkou a malými dětmi konečně usadili. K prvorozenému Louisovi brzo přibyl druhý syn jménem Temple Reeves. K tomu měli manželé ještě čtyři dcery. Nedlouho po narození poslední z nich Jackova žena zemřela. Na výchovu šesti dětí zůstal sám. A nutno říci, že zejména v případě jeho synů to byla výchova vpravdě jedinečná.
Jack, jako celoživotní kovboj, vyprávěl odmala Louisovi a Templeovi o svých dobrodružstvích. O tom, jak mnohdy hnal své stádo nepřetržitě několik set mil. O tom, jak vymyslel způsob, kterak holýma rukama omráčit živého vlka, aby jej mohl chytit. O tom, jak při svých výpravách nocoval v lesích plných medvědů. A kluci poslouchali. Netrvalo dlouho a sami chtěli podobné dobrodružství zažít.
Roku 1909 se jeden z Jackových přátel stal v Novém Mexiku guvernérem. Byla to příležitost, na kterou Louis a Temple čekali. Vymysleli plán, jak na koni urazit trasu dlouhou téměř 800 kilometrů a vedoucí z jejich farmy skrz tři státy až do Santa Fe. Když onen plán otci představili, ten k jejich překvapení souhlasil. Nutno dodat, že ačkoliv bylo tehdy Louisovi 9 a Templeovi 5 let, starší Louis už dva roky naháněl na rodinné farmě krávy.
Lze se jen domnívat, jak by to celé dopadlo, kdyby byla jejich matka ještě naživu. Jack však zastával názor, že by kluci měli na vlastní kůži poznat, jaký je život kovboje. A tak brzo vyrazili na cestu.
Chlapečku, kde máš maminku?
Otec ale nepustil své syny na dlouhou výpravu jen tak. Jako oklahomský maršál měl své „oči“ po celé zemi a jeho kontakty mu umožnily alespoň na dálku sledovat, jak si potomci v sedle počínají. Pod oněmi sedly pak klusali dva z jeho nejlepších koní. Také jim nechal zřidit bankovní konto. Ačkoliv kluci původně plánovali, že budou spát pod širým nebem a mýt se v potoce, otec chtěl, aby si alespoň občas mohli dopřát teplé jídlo nebo koupel v hotelu.
Jak projížděli dalšími a dalšími okresy, stával se jejich příběh stále známějším. Přestože v té době byla ještě poměrně běžná dětská práce, potkat dva malé kluky samotné na cestě skrz Divoký západ bylo něco nevídaného. Říká se, že když dojeli do Santa Fe, čekal na ně početný dav. Jedna žena si vzala stranou mladšího Templa a zeptala se ho, kde má maminku. Temple stroze odvětil, že je mrtvá. Hysterická žena se začala dovolávat jeho otce. Jack Abernathy naštěstí stál v davu jen kousek od nich. Příjezd svých synů si samozřejmě nenechal ujít. Všechno urovnal a po pár dnech vypravil kluky k úžasu všech na zpáteční cestu. Jak jinak než v sedle.
Jack Abernathy se svými dvěma syny Louisem (vlevo) a Templem. Rok 1910.
Louis a Temple byli zanedlouho opět sami v pustině Nového Mexika. Najednou spatřili v liduprázdné krajině skupinu kovbojů. Ti, když viděli dva malé hochy samotné v poušti, rozhodli se jim pomoci. Dali jim najíst a napít. Dalšího dne zrána se přihnala ohromná písečná bouře. Přes rychle poletující štiplavý písek se téměř nedalo dívat na cestu. Kluci ale vyrazili. Chtěli dojet domů včas.
Zanedlouho si všimli, že je v písečné mlze sleduje tajemná postava. Jezdec na koni jim byl stále na stopě, ale ne a ne je dostihnout. Nakonec mu přestali věnovat pozornost. Kdyby jen tušili, kdo to byl, zježily by se jim hrůzou vlasy. Když přijeli domů, ukázal jim otec telegram, který mezitím obdržel. Byl od člena známého gangu, kterému Jack Abernathy kdysi zastřelil jednoho z kumpánů. Byl to přesně ten gang, s jehož členy chlapci na cestě společně povečeřeli. Abernathyho k smrti nenáviděli, ale kluci si získali jejich respekt. Přes nevraživost, kterou cítili k jejich otci, se rozhodli na ně po cestě dohlédnout.
Vstříc prezidentům
Rok po jejich slavném návratu opadl strach ze zločineckých band, které si jejich otec v mládí znepřátelil. Naopak stále tu bylo přátelství Abernathyovy rodiny s prezidentem Rooseveltem. Když byl - nyní už bývalý prezident - ještě v úřadu, poctil Jacka a jeho děti návštěvou u nich doma v Oklahomě. A Louis s Templem se mu to teď rozhodli oplatit. Roosevelt se měl za několik měsíců slavnostně vrátit z cest po Evropě a Africe jako čerstvý držitel Nobelovy ceny, a protože byl i po opuštění úřadu stále velmi populární, chystala se při té příležitosti v New Yorku velká sláva. Lepší kulisy už si chlapci pro návštěvu nemohli vybrat.
„Ale jak se tam dostanete? Kde vezmete peníze na lístky na vlak?“, ptal se jich otec. „Už máme lístky.“, odpověděl Temple. „Jsou ve stáji a cpou se senem.“, dodal pobaveně. Jack věděl, že nemá smysl nic namítat. Kluci se zavřeli v pokoji s mapou a už hledali, kudy pojedou. Jack nakonec využil příležitosti. Rozhodl se, že jim dá náskok, bude je ve vlaku následovat a setká se se svým přítelem Rooseveltem.
Při této cestě měli Louis a Temple jednu velkou výhodu. Zprávy o jejich dobrodružství vycházely předcházející rok ve všech novinách. A ačkoliv mnoho čtenářů odsuzovalo jejich otce za jeho nezodpovědnost, dva malé hochy si od té doby všichni zamilovali. Když se roznesla zpráva, že se chystají dojet na koni do New Yorku, v každém větším městečku se shromáždil dav lidí, aby je přivítal, dal jim najíst a napít nebo se postaral o jejich koně.
V cestě jim stála jen matka příroda. Rok 1910 byl v Americe neobyčejně deštivý. Vydatné průtrže mračen na východním pobřeží devastovaly krajinu a mnohde strhávaly mosty i domy. Z potoků se stávaly mohutné řeky a kluci se často museli na koni brodit v hlubokých peřejích. Někdy jim nezbylo, než počkat, až místní postaví provizorní lávku, aby vůbec mohli pokračovat dál.
Bratři Wilbur a Orville Wrightové na zápraží svého domu v Daytoně roku 1909. O rok později tamtéž přivítali Louise a Tempela na jejich cestě do New Yorku.
Se vším se dokázali popasovat. V Daytonu v Ohiu zastihli bratry Wrightovy, kterak otevírali vůbec první továrnu na letadla na světě. Wilbur nechal chlapce, aby si sedli za knipl jejich létajícího stroje. Byl to zážitek pro obě strany. Cestou do New Yorku se ještě stihli zastavit v Bílém domě, kde je přijal úřadující prezident Taft. Pak už jim nestálo nic v cestě.
Napříč státy, s motorem nebo bez
Když do New Yorku dorazil Roosevelt , vítaly ho v ulicích tisíce nadšených Američanů. A v průvodu hned za jeho vozem jeli na koních dva malí kluci. Tak moc byli Louis a Temple v tu dobu populární. Ba co víc. Od nadšených fanoušků dostali mnoho darů a spoustu peněz. Se svou trochou se připojily také noviny a jiní sponzoři. Dohromady to dalo malé jmění. A protože kluci nechtěli jet domů vlakem, rozhodli se, že si za peníze koupí automobil. Potíž byla v tom, že nemohli najít žádný model, v němž by Louis dosáhl na pedály. Až jednoho dne uviděli na ulici kluka, jen o málo staršího než oni, jak se v jednom takovém voze prohání. Řidičské průkazy ještě neexistovaly, a tak mohli řídit i děti. Jejich nový kamarád jim poradil, kde takový vůz sehnat a Louis si brzy osahával volant jednoho z modelů tehdy populární značky Brush. Unavené koně poslali domů vlakem a sami se vydali na zpáteční cestu v elegantním voze.
Za volantem Brushe dosahovali kluci na tehdejší dobu vysoké rychlosti 50 km/h. To vše v zemi, kde mimo města neexistovaly zpevněné silnice, benzínové pumpy nebo autoservisy. Přesto zvládli urazit téměř 4 tisíce kilometrů bez vážných problémů. To zaujalo i samotnou automobilku, která jim okamžitě nabídla smlouvu na reklamu. Obrázky odvážných hochů, kteří pomalu neviděli přes volant, se ještě dlouhé roky objevovaly na reklamních letáčcích a prospektech s logem Brush.
Další rok už nadšení fanoušci čekali, s čím přijdou odvážní kluci Abernathyovi tentokrát. Louis a Temple se toho roku s nějakým plánováním nemuseli zdržovat. Dostali nabídku na 10 tisíc dolarů, když zvládnou přejet státy od Atlantiku k Pacifiku za 60 dní. Na koni a bez pomoci. Přijali.
Museli spát pod širým nebem, stravovat se z toho, co jim kdo dal, a denně urazit desítky mil. A nebýt útrap ve spalujících nevadských pouštích, kde jejich koně i oni sami trpěli nesnesitelným horkem, byli by to asi i dokázali. Nakonec do San Franciska dorazili 62. den cesty. I tak to byl nový rekord v přejezdu Spojených států na koni.
O dva roky později podnikli ještě jednu výpravu do New Yorku. Tentokrát na motocyklu značky Indian. Bylo to jejich poslední dobrodružství.
Kluci se vrhli na studia. Z Louise se stal právník a později texaský soudce. Temple investoval do ropného průmyslu. Oba se dožili vysokého věku a ještě jako staří pánové živě vzpomínali na svá dětská dobrodružství.
Socha kluků v jejich rodném Fredericku v Oklahomě.
Povídání o dvou statečných chlapcích jsme začali jejich otcem, tak s ním také skončíme. Jack ulovil svého posledního vlka v roce 1930. Říká se, že pak ještě nějaký čas pracoval v tajných službách. A jakkoliv se nám z dnešního pohledu může jeho přístup k výchově zdát nezodpovědný, šílený a bezohledný. Pravdou je, že své syny vždy při jejich cestách sledoval a chránil. A pravdou také je, že byla zcela jiná doba než dnes. Tou největší pravdou pak je, že díky němu bylo dětství Louise a Templa jako vystřižené z dobrodružných románů Marka Twaina.
Oproti Huckleberrymu Finnovi nebo Tomu Sawerovi však byl jejich příběh skutečný a místy protkaný opravdovým nebezpečím. O to více byl dobrodružný. A o to více byl vzdálený eskapádám, které mohou v jejich věku zažívat dnešní děti.
Zdroje
https://americacomesalive.com/raising-free-range-children-the-abernathys/
https://eu.oklahoman.com/story/news/state/2024/07/07/abernathy-brothers-rode-horseback-oklahoma-nyc-teddy-roosevelt/72683406007/
https://budandme.com/
https://roaddirt.tv/the-abernathy-boys-an-american-chronicle/
Documentary: Back In Time: Abernathy boys, Robert Burch, OETA 2020, https://www.youtube.com/watch?v=4CFrZz7f7×0
