Článek
A to Michael Melnick měl.
Byl normálním otcem od rodiny. Na počátku osmdesátých let mu teprve táhlo na třicet. Žil se svou ženou, která právě čekala jejich syna, v losangeleské čtvrti Reseda. Po otci zdědil rodinné řemeslo. Oba byli truhláři a často pracovali společně na stavbách a rekonstrukcích rodinných domů. Podobně tomu bylo počátkem roku 1981, kdy stavěli dům v nedalekém Malibu.
Tahle fuška ale měla být osudová. Jednoho dne Michael při práci ve třetím patře nešťastně podklouznul a z výšky propadl prostorem druhého patra. Třímetrový pád zády napřed zastavila až rozestavěná betonová podlaha. Poté, co se Michael trochu vzpamatoval, chtěl zvednout hlavu a podívat se, co se mu vlastně stalo. Ale nešlo to. Navíc cítil v hlavě podivný tlak. Co se mu skutečně přihodilo, si plně uvědomil až poté, co ostatní dělníci, včetně jeho otce, začali křičet hrůzou, jen co ho dole spatřili.
Michael totiž dopadl zátylkem přímo na armovací tyč, která trčela několik desítek centimetrů směrem vzhůru z rozestavěné podlahy. Tyč o průměru 15 milimetrů mu projela hlavou a vynořila se přesně mezi očima. Nyní mu tak necelých dvacet centimetrů kovu vykukovalo jako ocelový roh z čela. Byl přitom plně při vědomí. Když si uvědomil, co se stalo, rezignoval. „Jistě tady zemřu“, bylo to jediné, co ho v tu chvíli napadlo.
Jeho otec a ostatní dělníci jej drželi při smyslech a snažili se ho uklidnit, než přijela pomoc. Největší šok utrpěl Michael v momentě, kdy se záchranný tým, narychlo vytvořený třeba i z plavčíků z blízké pláže Zuma, jal u podlahy odřezávat armovací tyč. Úkol byl jasný, co nejrychleji jej z místa vyprostit a dostat do nemocnice. Jak později Michael vzpomínal, nikdy nezapomene na to, jak mu v hlavě rezonoval zvuk pily a jak mu celé tělo při řezání vibrovalo.
Nakonec mu zbytek tyče, který mu v hlavě zůstal, odstranil ve West Lake Community Hospital dr. Paul Ironside, vyhlášený kardiovaskulární chirurg. Ani on, ani jeho kolegové nedokázali pochopit, jak mohla tyč projít několika elementárními částmi Michaelova mozku a nejen jej přitom neusmrtit, ale navíc nezanechat téměř žádné následky. Jak vzpomíná sám Michael: „Řekli mi, že tam v podstatě není žádné místo, kudy by mohla tak hrubá tyč volně projít. Ale prošla.“
Tyč při své pouti Michaelovou hlavou penetrovala spodní část jeho mozkovny. Prošla mozečkem, kde se nachází mimo jiné centrum koordinace pohybů, rovnováhy nebo prostorové orientace. Dále pokračovala těsně kolem prodloužené míchy, která řídí základní životní funkce. Poté o chlup minula hypothalamus, který má celou řadu úkolů, například řízení tělesné teploty, režimu spánku, produkci hormonů atd. Nakonec tyč prošla spodní částí čelního laloku, kde se nachází třeba centrum řeči. Přitom se vklínila mezi oči, aniž by poškodila zrakové nervy.
A následky? Tyč zdevastovala jeho nos a slzné kanálky. Operace však nebyla přespříliš náročná. Větší úkon si paradoxně vyžádalo zranění zad. Do oblasti beder se Michaelovi totiž zabodla druhá tyč. Přesto si ze všeho nakonec odnesl újmu spíše psychickou. Šest nocí po operaci nemohl usnout a i nadále jej provázela nespavost, noční můry, kdy padal do propasti, a další děsy. Žádné konkrétní fyzické následky ale nepociťoval, až prý na jeden. O ten se ale s veřejností odmítal podělit. Můžeme si tak pouze domýšlet, o co se jednalo.
Zdroje:
https://www.newspapers.com/article/the-press-democrat-medical-marvel-mich/31984989/
https://www.upi.com/Archives/1981/09/24/Carpenter-survives-freak-accident/7794370152000/
https://www.wikiskripta.eu/w/Mozek
Nejneuvěřitelnější příběhy světa, Sisman, A., Praha, Columbus 1995. Váz., 1. vyd.
