Článek
Každé ráno za úsvitu duel mezi poctivým šerifem a místním slizkým zločincem. Proudy whiskey, lehké ženy a drsní chlapi vyvádějící nepřístojnosti v saloonech. Bandité, pistolníci, renegáti a jiné kriminální živly toulající se po prériích a přepadávající dostavníky.
Tak nějak dnes svět vnímá období tzv. Divokého západu. Falešně romantický obraz o zaostalých končinách USA v době přelomu 19. a 20. století má svůj původ, krom jiných, i v příběhu o přestřelce u O.K. Corralu.
Drsný, ale zdaleka ne tak vražedný
Při pohledu na některé snímky zobrazující tuto dobu by se mohlo zdát, že průměrná trvanlivost jednoho kovboje v té době byla měřena na minuty spíše než na roky. Výstřely se ozývaly s frekvencí samopalu vzoru 24 a pistolníci padali k zemi s téměř stejnou pravidelností. Realita ale byla poněkud odlišná. Ano, Divoký západ byl pustou a nerozvinutou končinou, kde na jednoho strážce pořádku připadalo mnohdy území, které ani za den na koni nepřejel. A ano, potulovali se po něm ozbrojení a mnohdy alkoholem posilnění zločinci. Některé představy jsou ale hodně zkreslené. Skutečností je, že například pistolnické souboje muže proti muži na prašné ulici před saloonem byly velmi výjimečné.
Tento obraz, který se objevil v tolika slavných filmech, byl dílem romantických autorů konce předminulého století. Filmaři jej pak vzali za symbol této doby a jejich diváci postupně také. To ale neznamená, že se takový duel nikdy neodehrál. Jedním z potvrzených případů je souboj mezi Billem Hickokem a Davidem Tuttem ve Springfieldu v Missouri. Tento ojedinělý duel, jehož jádrem byly zlaté hodinky, nakonec skončil smrtí druhého jmenovaného.
Podobně to bylo i s frekvencí přestřelek většího rozsahu. Ty se za celou dobu Divokého západu podle dostupných informací počítají na desítky, nikoliv na tisíce, jak by se mohlo zdát. Mnohem více než na samotných prašných cestách „Old Westu“, se jich tedy odehrálo na stříbrném plátně. Přesto některé skutečné měly lví podíl na auře Divokého západu.
Wyatt Earp, nejslavnější ruka zákona Divokého západu
Původ kovbojů a teror v Tombstonu
Romantikou nabitý námět takových soubojů byl vždy obdobný. Byl to střet dobra a zla. Střet nevinných bílých přistěhovalců s agresivními a barbarskými indiány. Střet vzorných strážců zákona se zákeřnými a brutálními zločinci. Právě k takovému souboji se roku 1881 schylovalo i v městečku Tombstone. Nebylo ale vždy všechno černobílé.
Tombstone vyrostl jako houby po dešti poté, co se v jeho okolí našlo stříbro. Vidina bohatství přilákala nejen osadníky, bankéře, hospodské a další podnikavce, ale také kriminálníky. Ti nejslavnější si říkali „Kovbojové“. Kovboj, to v té době nebylo označení pro honáka dobytka, těm se říkalo „rančer“. Tihle „Kovbojové“, nebo taky Clantonovic gang, byli skupinkou zločinců, která v sedmdesátých a na počátku osmdesátých let 19. století terorizovala část Arizony a Nového Mexika poblíž mexických hranic.
Přepadávali dostavníky, kradli dobytek, vraždili. Většinu hříchů měli na svědomí bratři Clantonovi. Ike a Billy se původně věnovali farmaření. Když se k nim ale připojili bratři McLauryovi, společně si rychle uvědomili, že na živobytí se dá vydělat i méně náročnou „prací“. Jejich zločiny jim bez povšimnutí procházely až do konce roku 1879. To se do Tombstonu přistěhoval klan Earpů.
Dostavník, který nikdo nepřepadl
Nejstarší z Earpovic bratrů - Virgil - byl jmenován vedoucím policie v okrese. Jeho slavný sourozenec Wyatt přišel do města s vidinou toho, že zde založí kasino a vydělá velké peníze. Neutuchající nepokoje a nájezdy kovbojů ale zapříčinily, že všichni nakonec skončili jako strážci pořádku. Zatímco Virgil byl šerifem oficiálně a Morgan byl v jeho službách, jejich bratři Wyatt a James hvězdu nenosili. Po nějaké době přijel do města i slavný Doc Holliday, Wyattův starý přítel z Dodge City. Bývalý zubař z Georgie, toho času slavný hazardní hráč a pistolník. K nelibosti mnoha místních začali Earpové s Hollidayem zavádět a prosazovat ve městě nové pořádky.
A měli proč, nebezpečné akce kovbojů nabíraly na obrátkách. Bylo 15. března 1881. Dostavník společnosti Wells Fargo byl s nákladem stříbra na cestě z Tombstonu přepaden. Do cesty se mu postavili střelci. Zabili kočího Budda Philpota, který si předtím vyměnil dílem náhody místo s ozbrojeným strážcem Bobem Paulem. Právě Paul byl zřejmě původním cílem banditů. I když tímto hnutím osudu přežil, nebyl to on, kdo dostavník zachránil. Koně se kvůli střelbě splašili a útočníci se dali na útěk. Lup v tehdy astronomické hodnotě 26 tisíc dolarů zůstal ve voze. Z přepadení byli okamžitě podezřelí kovbojové, konkrétně jejich členové Ed Crane, Bill Leonard, Harry Head a Luther King. Byla zorganizovaná pátrací akce, které se účastnili bratři Earpové. Schylovalo se k volbě okresního šerifa a úspěch při pochytání zločinců by Earpovy šance na zvolení navýšil.
Po nějaké době se podařilo chytit Luthera Kinga. Ten se přiznal k pokusu o přepadení dostavníku a dosvědčil, že tam s ním byli i další kovbojové. Když ale Kinga dovezli k okresnímu šerifovi Behanovi, traduje se, že měl v zámku mříží klíče a před stanicí připraveného čerstvého koně. I Behan se chtěl stát šerifem a neúspěch Earpů a přízeň kovbojů mu v tom mohla pomoci. Earpové najednou neměli v ruce vůbec nic.
Tombstone v roce 1881, kdy se odehrála přestřelka u O.K. Corralu.
Pozor, bude se střílet
Od té doby se spory mezi kovboji a bratry Earpovými vyostřovaly stále více. Ani šerif Behan nebyl u Wyatta a jeho sourozenců zrovna v oblibě. Na podzim toho roku došly věci tak daleko, že byla vydána vyhláška zakazující lidem nosit v Tombstonu zbraně.
Ike Clanton v té době rozhlašoval mezi kovboji, že je Earpové stále viní z přepadení dostavníku. Večer 25. října 1881 se ve městě opil a došlo k velmi hlasité hádce mezi ním a Docem Hollidayem, který byl rovněž silně pod obraz. Zatímco Holliday šel vyspat svou opilost, Virgil Earp, Ike Clanton, Tom McLaury a šerif Johnny Behan hráli až do rána karty.
Když za světla s karbanem skončili, šli šerifové domů. Clanton a McLaury ale neměli zaplacené pokoje; neměli proto kam jít. Clanton, který prohýřil noc, pak strávil celé dopoledne tím, že chodil po městě a pořvával, že když se Earpové nebo Holliday objeví, tak je kovbojové postřílí. Bylo přitom patrné, že je ozbrojen. Zbraně se mu přes noc zřejmě dařilo skrývat. S postupující opilostí a únavou už ale ztrácel zábrany. Začínal se vymykat kontrole.
Poté, co se Virgil Earp prospal a dozvěděl se, co se děje, vydal se okolo poledne Clantona odzbrojit. V jeho stavu to nebylo nic těžkého, neboť už od rána znovu nasával. U soudu pak dostal Clanton pokutu 25 dolarů a zbraně mu byly odebrány. Zhruba v tu dobu se celá záležitost donesla i ke zbývajícím členům gangu. Frank McLaury a Clantonův devatenáctiletý bratr Billy přijeli do města na pomoc svým bratrům. Bylo před druhou hodinou odpoledne a bylo jasné, že se schyluje k masakru.
Nedotknutelný Wyatt Earp
I přes pokusy mnohých, včetně šerifa Johnnyho Behana, se nepodařilo střetu zabránit. Okolo třetí hodiny odpoledne se bratři Wyatt, Virgil a Morgan Earpovi vydali podle vlastních slov odzbrojit kovboje. Cestou se k nim připojil Doc Holliday. Zvláštní je, že teprve těsně předtím učinil Virgil z Wyatta a Doca své pomocníky. Najednou tak i oni byli rukou zákona. Každý měl u pasu šestiranný revolver, Holliday měl navíc pod kabátem i pušku. Když zahnuli z Fremontské ulice do úzkého průchodu u zadní strany ohrady s dobytkem jménem O.K. Corral, čekalo je tam pět členů Clantonova gangu.
Jakmile došli na vzdálenost méně než dvou metrů, vyzval Virgil Earp kovboje, aby dali ruce vzhůru a odevzdali zbraně. Billy Clanton údajně odvětil, že nechce střílet. Na to Wyatt Earp jen podotknul: „Říkali jste si o souboj už dlouho, vy šmejdi, tak tady ho máte.“ V tu chvíli se spustila palba. Jako první začal střílet Holliday. Za půl minuty padlo kolem třiceti ran.
Zatímco Virgil Earp byl postřelen do ramene, jeho bratr Morgan do nohy a Docu Hollidayovi kulka jen štrejchla bok, na straně kovbojů nezůstal na místě nikdo živý. Ike Clanton, který měl na přestřelce lví podíl, utekl. Podobně i Billy Claibourne. Později tvrdili, že nebyli ozbrojeni. Oba bratři McLauryovi a mladý Billy Clanton byli mrtví. Jediný, kdo střelbu přežil nezraněn a neutekl, byl Wyatt Earp. Kulka údajně proletěla jen jeho pláštěm.
Oběti střelby u O.K. Corralu. Vlevo bratři McLauryovi, vpravo Billy Clanton.
Msta a zase msta a jak to taky mohlo být
Ani pro Earpy, ani pro kovboje celá záležitost s posledním výstřelem u Tombstoneské ohrady zdaleka neskončila. Kovbojové nejprve Earpy obvinili z vraždy svých druhů. Soudce však uznal jejich počínání jako legitimní. Clanton a spol. tak vzali spravedlnost do vlastních rukou. S koncem roku postřelili a vážně zranili Virgila. V březnu roku následujícího zabili Morgana střelbou z ulice, když hrál v klubu biliár. Jelikož ani tyto zločiny nebyly spravedlností potrestány, vzali tentokrát mstu za svou Earpové. V následujících několika měsících byli zastřeleni čtyři členové Clantonova gangu.
Na tomto místě je dobré si položit otázku, co vlastně stálo za vším tím vražděním. Bylo to všechno nutné jen proto, že Earpové s Hollidayem byli tehdy u O.K. Corralu natolik odhodláni kovboje odzbrojit? Nebo začali strážci zákona střílet po údajně částečně neozbrojených kovbojích z jiného důvodu?
Celá slavná přestřelka se mohla odehrát ze zcela jiné příčiny. Vraťme se na chvíli k přepadení dostavníku z března toho roku. Existují svědci, kteří těsně po incidentu zahlédli Doca Hollidaye, jak se na koni tryskem vrací do Tombstonu. Mohl se snad Holliday na přepadení podílet? Nebo dokonce hrál dvojí hru jak na straně zákona, tak na straně kovbojů?
Říká se, že Luther King Hollidaye při vyšetřování poznal, ale protože on byl podezřelý a Holliday vyšetřovatel, bál se cokoliv naznačit. Ba co víc, dokonce se dochoval dopis psaný nejstarším z bratrů McLauryových, Williamem, který v něm Hollidaye podezírá, že přestřelku u ohrady od začátku úmyslně vyprovokoval. Účelem mělo být trvale umlčet členy Clantonova gangu, kteří se chystali dosvědčit jeho podíl na přepadení dostavníku a vraždě Budda Philpota. Toho měl zabít sám maskovaný Holliday.
Jen těžko se už dnes dozvíme, jak to tehdy skutečně bylo. Faktem je, že toho odpoledne u O.K. Corralu vznikly vlastně mýty dva. Ten první o hrdinných strážcích zákona neúnavně bojujících s gangstery, ten druhý o Wyattu Earpovi. Jediném neohroženém pistolníkovi, který prý nebyl nikdy zasažen kulkou.
Zdroje:
https://www.legendsofamerica.com/old-west-gunfights/
https://www.legendsofamerica.com/clanton-gang/
https://www.history.com/this-day-in-history/shootout-at-the-ok-corral
https://www.nationalgeographic.co.uk/history-and-civilisation/2020/03/what-really-happened-at-the-gunfight-at-the-ok-corral
https://www.newspapers.com/article/-benson-stage-robbery-march-20-1881-ar/16722510/
https://www.ok-corral.com/pages/history.shtml
