Článek
Ticho můžete zažít na mnoha místech. Na samotě v hájemství lesa, na rybářské loďce při východu slunce nebo třeba i v centru města v univerzitní knihovně. Všude tam najdete klid a zdánlivě bezhlučné prostředí. Zdánlivě proto, že na všech těch místech, ač velmi poklidných, vás budou i tak dále provázet zvukové jevy okolí. A nejen ty.
Když se pečlivě zaposloucháte, uslyšíte v lese šumění větru ve větvích stromů, na rybníce zase pleskání loďky o vlny a v knihovně šustění listů papíru nebo kroky studentů. A když se do rozjímání zanoříte ještě víc, začnete vnímat i zvuky vlastního těla. Dýchání, polykání, praskání v uších. Všechno jsou to zvuky, na které jsme zvyklí. I proto za jejich přítomnosti dokážeme nerušeně relaxovat nebo pročítat učebnice.
Jenže z pohledu skutečného ticha jsou to zvuky stále velmi hlasité. Takové běžné dýchání dosahuje hodnoty okolo 10dB. V již zmíněné knihovně pak naměříte okolo 40dB. Obojí je pro naše potřeby stále ještě pekelný řev.
Do podzemí nebo za oceán
Pokud chcete zažít skutečné ticho, musíte proto zamířit na mnohem specifičtější lokality.
Zůstaneme-li u míst stvořených matkou přírodou, bude tím nejtišším zřejmě kráter sopky Haleakala na Havajských ostrovech. V závětří sopečného kuželu daleko od civilizace dosahuje hlasitost okolního prostředí méně než 10dB. V takovém tichu už začínáte vnímat projevy vašeho těla jako nepřiměřeně hlasité.
Stále je to však málo. Nebo lépe řečeno moc. Za ještě kvalitnějším tichem musíte zamířit do lokalit vytvořených člověkem. Tím vůbec nejtišším místem na planetě je oficiálně místnost, která je součástí testovací laboratoře společnosti Microsoft v americkém Redmondu. Tato součást budovy č. 87 byla původně určena k testování hlučnosti počítačových komponent. Je proto skutečně důkladně odhlučněna. Má své vlastní základy, stojí na odpruženém podkladu a od okolí ji odděluje šest vrstev betonu. Za nimi se skrývá místnost vykládaná zvláštní 3D pěnovou strukturou, která má zabránit jakémukoliv odrazu zvuku od stěn a případné ozvěně. I proto se jí říká bezodrazová.
Národní park v okolí sopky Haleakala na Havaji. Jedno z nejtišších míst na planetě.
Škála určující hlasitost jednotlivých zvuků začíná na hodnotě 0dB. To je zhruba hranice, od níž je člověk schopen vnímat zvuky. Jenomže pak jsou tady zvuky, jejichž hlasitost je tak malá, že je člověk neslyší. A proto mohou, pro někoho možná překvapivě, jít naměřené hodnoty i do mínusu.
V této testovací místnosti Microsoftu činí hladina hluku neuvěřitelných −20,6dB, což je na hraně fyzikálních možností. Nepočítáme-li vakuum, je v běžném prostředí dosažitelná hodnota někde okolo -23dB. Tiššího prostředí nelze dosáhnout už proto, že samotný pohyb částic vydává určitý nepatrný zvuk.
Pro to správné ticho však nemusíte letět za oceán. Můžete ho zažít i mnohem blíže. Podobnou bezodrazovou komoru má třeba Škoda Auto nebo VUT v Brně. A pokud zamíříte na prohlídku ostravského dolu Landek, dozvíte se, že právě v jedné ze štol si kdysi jistý umělec skutečné ticho nahrával. Těžko říct, jakých hodnot může ona štola dosáhnout. Pro opravdu nevšední zážitek by ale zřejmě i byla dostatečná i její návštěva.
„Také čerstvé ticho, až to zabolí“
V jedné pasáží slavného hitu skupiny Team se zpívá o „tak čerstvém tichu, až to zabolí“. Takové pocity ale jen těžko vyvolá „nádherné ticho hôr“. Zabolet dokáže právě jen to ticho absolutní.
Ta zkušenost opravdu bolí. A nejen psychicky. Když vstoupíte do absolutně tichého prostoru, vašim smyslům chvíli trvá, než se na zcela nové prostředí adaptují. Prvním vjemem spojeným s tímto šokem bývá často pocit tlaku v uších, který je způsoben celkovým zmatením tohoto smyslu. Až teprve po pár minutách zjistíte, co všechno můžete v takovém tichu slyšet.
Hudební skladatel John Cage, kterého ticho doslova fascinovalo, strávil v bezodrazové místnosti několik desítek minut už v 50. letech minulého století. Traduje se, že si experimentální autor po opuštění místnosti stěžoval, že úplné ticho vlastně nezažil. Údajně slyšel dva zvuky. Jeden ve vysokých tónech, druhý naopak v nízkých.
„Ty ale nepocházely z místnosti.“, odvětili tehdy Cageovi s tím, že nízké tóny vyluzovala krev pulzující v jeho těle. Vysoké tóny pak měly vycházet z jeho vlastní nervové soustavy. Ač to zní neuvěřitelně, byla to pravda.
V případě absolutního ticha totiž sluchové neurony zvýší svou aktivitu. Vedlejším produktem je tzv. nervový hluk, který se projevuje podobně jako tinnitus. Zjednodušeně můžeme říct, že je to jakási náhražka pro náš mozek, který je jednoduše zvyklý v každém okamžiku alespoň něco slyšet. Snad právě tato zkušenost inspirovala Johna Cage ke složení „skladby“ s názvem 4:33, která obsahuje právě čtyři a půl minuty absolutního ticha. Kam se hrabe „výberové ticho so zárukou“.
Bezodrazová komora má mnohé využití. Kromě hlučnosti součástek se v ní testuje třeba také výzbroj amerického letectva. Zde konvertoplán CV 22 Osprey.
Jít za zvukem vlastního srdce
Zvuků, které v takovém absolutně tichém prostředí člověk slyší, je ale více. A všechny pocházejí z našeho těla. Při chůzi skřípají kosti podle toho, jak stoupá nebo klesá jejich zatížení. Přitom nelze přeslechnout vrzání kloubů, včetně zvuku, který vydává naše hlava při jejím pootočení. A do toho slyšíme pravidelný tlukot srdce. Velice hlasitý tlukot. Samotné dýchání je najednou největším ruchem v místnosti.
Takový zážitek nikdo dlouho nesnese. Po několika minutách se navíc dostaví vedlejší účinky. Lidé začínají trpět nevolností, sužuje je úzkost, závratě, zvoní jim v uších. Často následuje také ztráta rovnováhy nebo orientace způsobena tím, že se zvuk neodráží od okolních stěn. Není proto výjimečné, že návštěvníky musí po jejich zkušenosti s absolutním tichem z bezodrazové místnosti doslova vynést.
Také proto je pobyt v nich možný jen v doprovodu. Ani zkušený průvodce ale neodbourá návaly úzkosti, které návštěvníka v komoře přepadnou. Často se tak jedná o poměrně krátkou zkušenost. V testovací místnosti Microsoftu v Redmondu údajně činí rekord v rámci jednoho nepřetržitého pobytu pouhých 55 minut. Ač se to nezdá jako dlouhá návštěva, některá jiná zařízení mají rekordní pobyty ještě kratší. Často jen okolo 20 minut.
Pokud si chcete sami vyzkoušet, jak dlouho byste v absolutním tichu vydrželi vy, můžete si domluvit návštěvu některé z českých bezodrazových komor. Tu nejtišší vlastní společnost Honeywell sídlící v Brně. Hodnoty naměřené v jejich komoře činí sice „jen“ -5dB. Ale nemějte strach, váš zážitek určitě nebude nic rušit.
Tedy kromě zvuků vašeho vlastního těla.
Zdroje:
https://cirrusresearch.com/top-ten-quietest-places-earth/
https://www.denik.cz/veda/v-nejtissi-mistnosti-na-svete-lide-slysi-tlukot-srdce-a-ztraci-rovnovahu.html
https://kirkville.com/john-cage-and-the-anechoic-chamber/
https://www.americanscientist.org/article/quietest-places-in-the-world
https://www.widex.com/cs-cz/blog/global/human-hearing-range-what-can-you-hear/
Návštěva Hornického muzea Landek
