Článek
Na zahradě jednoho z místních domků najdete doslova změť obřích soch.
Už samotné stavení vyčnívá z řady prostých venkovských obydlí. S arkýřovými okny a dvěma lvi trůnícími na střeše je to spíše domek, který byste čekali na anglickém venkově; jako kulisu v Herculu Poirotovi. A nikoliv v litevském pohraničí.
To pravé pozdvižení ale čeká až při pohledu do jeho zahrady. Na ní bývalý majitel teprve pustil otěže své vášně. Na pozemku okolo domu najdete kreace, ze kterých oči přecházejí. Dvouhlaví jeleni, koně v nadživotní velikosti a nespočet bust známých osobností shlíží na kolemjdoucí, kteří nevěří vlastním očím. Tedy ti přespolní.
Kdo byl ten tajemný sochař?
Sochy na zahradě rodinného domu vytvořil místní dělník Pranas Sederevičius. Jak už napovídá jeho zaměstnání, Sederevičius byl samouk. Oplýval však velkou zručností. Se svářečkou a zednickou lžící to uměl jako málokdo.
Když mu bylo čtyřicet, prošla kolem jeho domu několikrát fronta druhé světové války. Hrůzy bojů zanechaly v Sederevičiovi hluboké stopy. Přesto ho jeho přátelé vždy popisovali jako dobrosrdečného člověka se smyslem pro humor. Své chmury léčil místní dělník s pomocí umění. A také koní. Jeho záliba v historii a ušlechtilých zvířatech je na zahradě dodnes jasně patrná.
První betonové kreace se na Pranasově pozemku začaly objevovat roku 1951. Při tvorbě majestátních soch postupoval amatérský umělec jediným možným způsobem. Nejprve si vytvořil kovovou kostru sochy. Používal, co bylo po ruce - rámy starých kol, zbytky rozbitých strojů, čela postelí. Celou konstrukci pak ohraničil drátem, čímž dal soše požadovanou formu. Pak už zbývalo jen betonování.
Cvičenci podpírající koně ve skoku. I takové kreace najdete na Sederevičiově zahradě
S pomocí železného odpadu a cementu, který si Sederevičius podle zlých jazyků ulíval z fabriky, se na zahradě začala rodit monstrózní díla. Říká se, že v době tvůrčího vrcholu choval sochař samouk na zahradě i živého koně. To aby lépe trefil jeho podobu. A vyplatilo se. Nejvyšší z asi šestice majestátních ořů převyšuje svou hlavou i štít rodinného domu.
Ke koním brzo přibyli jeleni, pegasové a další bájná zvířata. A také lidé. Válečné hrůzy zažehly v mnoha Litevcích velký patriotismus. Sederevičius nebyl výjimkou. A tak na pozemek brzo shlíželi sochy významných litevských spisovatelů a umělců. A nejen jich.
Hrdinní Litevci a JFK
Najdete tu třeba autora slov k litevské hymně P. Vaičaityse, sochaře V. Grybase, který byl popraven nacisty, nebo busty dvou litevských pilotů Dariuse a Gyrenase, kteří se jako první piloti z východu pokusili o přelet nad Atlantikem. Jejich letadlo se zřítilo v západním Polsku, které bylo tehdy součástí Německa. Spekulovalo se o sestřelení nacisty.
Uprostřed zahrady pak na všechno dohlíží majestátní busta knížete Vytautase, litevského národního patrona. Za jeho hlavou stojí, jakoby na stráži, dva obrovští jeleni desateráci.
Většina těchto soch vznikla v ranných padesátých letech, tedy v období stalinismu a rodící se KGB. Za režimu, který nekompromisně cenzuroval veškeré projevy umění. Ovšem Sederevičius se cenzuře mistrně vyhýbal. Věděl, že Moskva sice dvakrát nepodporovala národní cítění jednotlivých republik, avšak, pokud šlo o protinacistický odboj a jiná progresivní (třeba heretická) hnutí, bylo i KGB vcelku benevolentní.
Nakonec onen kníže Vytautas byl na sklonku života postulovaným králem husitů. A husitské hnutí bylo, jak známo, komunisty velebováno i u nás.
Pohled ze silnice. Příchozího jako první vítá busta Kennedyho.
Kde by ale museli sovětští aparátčíci skřípat zuby, to by bylo hned v rohu zahrady, který je nejblíže hlavní silnici. Tam dnes příchozí vítá busta Johna Fitzgeralda Kennedyho.
Kennedy byl pro komunisty něco jako antikrist obalený rudým hadrem. Pro sovětskou propagandu představoval zosobnění kapitalistického zla. Jeho bustu by cenzoři nejspíš vynesli ze zahrady v zubech.
Jen, ať ho nikdo nevidí
Jak je tedy možné, že se jeho podobizna v zahradě vůbec objevila? Sederevičius byl Kennedyho velkým obdivovatelem. Poté, co byl prezident v Dallasu zavražděn, opatřil si, pravděpodobně na černém trhu, plastový odlitek Kennedyho busty. Podle tohoto mustru pak zhotovil vlastní poctu americkému prezidentovi.
Ovšem Sederevičius nebyl pošetilý. Byl si moc dobře vědom toho, že odhalení Kennedyho busty by zcela jistě odsoudilo zbytek exponátů a celou jeho zahradu k zániku. Jeho samotného by pak mohl potkat podobný osud. Civilních obětí režimu bylo v Pobaltí mnohem více než u nás.
Ani to ale Sederevičia neodradilo. Zvolil šalamounský kompromis. V dobách sovětské nadvlády byla busta schovaná za rohem kůlny tak, aby nebyla ze silnice vidět. Její přítomnost na Pranasově zahradě ale byla v malém městečku i tak veřejným tajemstvím. Přesto tato odvážná rebélie Sederevičiovi nakonec prošla.
Po pádu Sovětského svazu a znovuobnovení litevské samostatnosti se socha přesunula na své nynější čestné místo. Stojí hned v krajním rohu zahrady a při chodníku vítá návštěvníky jako první busta, kterou příchozí spatří.
Přestěhování sochy se její autor už nedožil. Pranas Sederevičius zemřel v roce 1979 na mrtvici.
Sláva jeho zahrady ale dalece překročila období jeho života i hranice malého městečka v pohraničí. Dnes se jedná o jedinou veřejnou expozici lidového sochařství v Litvě. A pokud sem zavítáte, například cestou k litevskému pobřeží, a budete se chtít vyfotit třeba s Kennedym ve stínu čtyřmetrových koní, připravte se, že si možná počkáte. Na chodníku před JFK se totiž nezřídka stojí fronta.
Zdroje:
https://outsider-environments.blogspot.com/2021/02/pranas-sederevicius-sculpture-garden.html
https://mlynbudry.pl/en/tourist-trail-lithuania-poland/tourist-trail-lithuania/
Vlastní návštěva místa
