Článek
Provoz metra byl na Můstku slavnostně zahájen 12. srpna roku 1978. V té době už byla čtyři roky v provozu linka C a slavnostní otevření nové linky A přijali Pražané s nadšením. Soupravy se toho dne poprvé vypravily na trasu mezi Dejvickou a Náměstním Míru. Všechno vonělo novotou.
Všechno, až na útroby stanice na Můstku. Téměř vzápětí po otevření nové linky si cestující začali stěžovat na nepříjemný zápach. Nejvíce ho bylo cítit u výstupů do ulic 28. října a Na Můstku.
Na stopě příčině
Na informačních cedulích ještě nezaschla barva a dopravní podnik už musel řešit první neobvyklou komplikaci. Jeho zaměstnanci se vydali pátrat po příčině nepříjemného zápachu. Pečlivě prozkoumali vnitřek stanice a záhy vyloučili, že by se zdroj odéru nacházel v samotných prostorách Můstku. Pokud by tomu tak bylo, zápach by při pravidelném čištění stanice časem vymizel. A to se nestalo.
Bylo potřeba pátrat za stěnami tubusů a chodeb. Jako první bylo na ráně staré kanalizační vedení. To mohlo někde dále od stěn stanice prosakovat, nebo mohlo být dokonce při stavbě porušeno. Prokopnutí zapomenuté kanalizace nakonec nebylo u podzemních staveb ničím neobvyklým. Stará vedení často nejsou zanesena v katastru a dělníci ani úřady o nich mnohdy nemají tušení. Obsah takové kanalizace pak mohl prosakovat skrz trhliny v betonu do stanice a způsobovat nepříjemný zápach.
Výstavba trasy A v Kaprově ulici, rok 1974
S postupem šetření se skutečně několik trhlin ve stěnách stanice objevilo. Nebylo to ale nic zvláštního. Malé trhliny měly i stěny v jiných stanicích. Navíc se nenašly žádné stopy po splašcích ani jiných zdrojích zápachu. V osmdesátých letech se proto dopravní podnik rozhodl štěrbiny utěsnit tmelem. Řešení to bylo vskutku šalamounské. Od té doby se totiž zástupci dopravního podniku odvolávali na to, že je to právě tmel, co způsobuje ve stanici onen nepříjemný zápach. Toto vysvětlení jim vydrželo skoro dvacet let.
Zrádný čpavek
Mezitím se objevili další potenciální viníci. Dopravní podnik pracoval s verzí, že by za zápach mohli být zodpovědní provozovatelé stánků rychlého občerstvení. Ti produkovali velké množství vypáleného oleje a jiného odpadu. Ten, pokud by byl nešetrně vypouštěn v blízkosti stanice, mohl začít vsakovat do půdy a postupně pronikat až do útrob metra.
V poslední době se však zdá, že všechny jmenované teorie byly chybné. Nepodařilo se prokázat únik splašků z kanalizace. Nikdo už nevěří teorii o několik desetiletí tvrdnoucím tmelu. A také stánkaři z dolního konce Václavského náměstí jsou z obliga. Za covidu byly jejich tržby minimální. Zápach zůstal stejný.
A tak přišli zástupci DPP s poslední verzí. Podle ní má být klíčem ke konečnému odhalení příčiny zápachu nestabilní podloží v okolí stanice. Ve spodní části Václavského náměstí byly při stavbě metra objeveny tekuté písky, které bylo potřeba co nejlépe zpevnit. Stavaři se tehdy rozhodli, že v rámci větší pevnosti okolní půdy povedou kolem stanice chladící trubky s amoniakem. A právě odtud údajně plyne příčina nepříjemného zápachu. Chladící plyn prý začal z potrubí záhy unikat a skrz prostupnou horninu se dostal až k nosním dírkám cestujících.
A co na to zdraví?
Jak tvrdí dopravní podnik, intenzita zápachu se liší podle atmosférického tlaku. Někdy je čpavek sotva cítit. Jindy je ho v útrobách stanice tolik, že je to pro citlivější nos těžko snesitelné. Každopádně, podle této teorie by část okolního podloží musela být plynem stále zamořena. Pokud by to snad byla pravda, mělo by se unikání plynu do útrob stanice jistě nějak monitorovat. V nejfrekventovanějších stanicích, včetně Můstku, byly sice už před 15 lety umístěny detektory plynu. Nikde se ale nedočtete, jaké látky a v jaké koncentraci dokáží tyto detektory odhalit.
Dav proudící ze stanice metra A na Můstku, rok 1989
A to je právě kamenem úrazu. I nižší koncentrace amoniaku totiž může způsobit při dlouhodobém působení záněty dýchacích cest, záněty spojivek, kašel nebo dušnost. Kolik čpavku do stanice skutečně uniká ale nikdo neví. Cestujícím tak nezbývá, než spoléhat na to, že jim vdechování plynu nijak neublíží. Anebo na to, že vyšší koncentraci čpavku by už detektory odhalily.
Buď jak buď, Můstek dál zůstává jednou ze stanic metra, kterou poznáte i poslepu. A není sám. Podobný smrad - a zřejmě z podobné příčiny - trápil cestující i ve stanici Dejvická. Na Hlavním nádraží to také pravidelně smrdí. Tam je údajně na vině pro změnu špatný sklon odpadních trubek.
Zdá se, že zápach se již stal koloritem některých stanic metra. Budiž. Nikdy by to ale nemělo být na úkor lidského zdraví.
Zdroje:
https://www.energie-as.cz/index.php?id=4&idRef=74
https://domaci.hn.cz/c1-31611380-novy-pruzkum-prazskym-metrem-se-denne-sveze-pres-milion-lidi
Zdroje rizika chladících zařízení s amoniakem a jejich případné havarijní dopady, Diplomová práce, Růžena Mirandová, JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTA, 2010
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/bezpeci-v-metru-maji-zvysit-kose-detektory-i-turnikety-203504
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ve-stanici-mustek-zapacha-tmel.A010808_194701_praha_ton
https://www.metro.cz/praha/v-tunelu-z-dejvicke-na-borislavku-to-smrdi-jako-v-septiku-dopravni-podnik-chysta-napravu.A210712_180343_metro-praha_hyr
