Článek
Samozřejmě zmíněné chování neplatí pro všechny, existují ale některé opakující se situace, které bývají častěji k vidění. Dnes se dostanu k čekárnám u různých doktorů. Všechny zmíněné věci jsem sám viděl a slyšel.
To se týká i první věci, kterou bych chtěl zmínit, a tou jsou hlasité telefonní hovory. Opravdu je velmi zajímavé slyšet, kde všude má dotyčná vyrážku. Přinejlepším se dozvíte jen o hladině cukru nebo vyšším tlaku, ale už jsem několikrát zaslechl o věci osobnějšího rázu.
Od toho s samozřejmě odvíjí i hlasité hovory, kdy jsou oba senioři vedle sebe, i když to tak podle jejich křiku nevypadá.
Dalším nešvarem je předbíhání ostatních s argumentem, že „si jdou jen pro prášky“. Tímto způsobem se pokoušejí vyhnout dlouhému čekání, přestože všichni ostatní mají stejné právo na pořadí. Často se jedná o jakousi formu nadřazeného postoje, který vychází z představy, že jejich záležitost je důležitější nebo že se čeká příliš dlouho.
Mnozí senioři si také stěžují na to, že jsou v čekárně už celé hodiny a jak je něco takového vůbec možné. Později se dozvíte, že tu senior čeká už od sedmi hodin, i když byl objednaný na desátou.
Dalšími věcmi je automatické tykání, o kterém jsem již psal, nebo vyndání „svačiny“. Jednou jsem zažil dámu, která se svojí bagetou došustila až na druhý konec čekárny, protože samozřejmě všichni musí vědět, že se musela nutně najíst. Po slušném upozornění od dvou lidí, jsme se dozvěděli, že má cukrovku a musí pořád jíst. To sice není pravda a ani to nevysvětluje její hlasité projevy, ale hovor s ní raději skončil.
Samozřejmě je třeba mít na paměti, že každý senior je individuální a ne všichni se takto chovají. Od jednoho pána jsem v čekárně získal rady o chovu králíků, aniž bychom rušili lidi kolem sebe. Podobných případů jsem zažil více.
