Článek
V poslední době se lidské hemžení zřejmě vyškrabalo na svůj civilizační vrchol, velice svižně se přes něho překulilo, obrátilo na ruby celou svou původní pokrokářskou politiku vědecko-technické revoluce s honbou za průmyslovým a konzumním rájem na Zemi a za velkého kňučení a kňourání se vydalo s velkým hurá zpátky dolů, opět do starých dobrých časů, nejraději zpět do doby kamenné. Světová panská elita nejbohatších famílií na světě, jejíž členové údajně po mnoho generací hromadili majetky vším možným i nemožným způsobem na úkor druhých, ale dle vlastního podání bez odpočinku, spánku a uznání dřeli po řadu generací prý do úmoru, až poctivě našetřili a nabyli svých astronomických bankovních kont. Nyní v novém 21.století se domluvili, že na matičce Zemi žije příliš mnoho lidí a že se s tím tedy musí rychle, nejlépe ihned, pro dobro těch přemnožených lidí něco pořádně razantního udělat. Hodně lidí hodně spotřebuje, na tom byla právě založena doba konzumní, z čehož se nejbohatší elity tak napakovaly, že mají snad více majetku než všechno ostatní světové obyvatelstvo dohromady. Tito megaboháči přišli se svými rádci k závěru, že nejlépe by bylo zregulovat počet lidí na zeměkouli zhruba o 90%. Těch zbylých 10% by údajně úplně stačilo, jinak nedej bože by mohlo brzy dojít k zániku života na Zemi. Dřívější heslo, že hodně lidí hodně spotřebuje už neplatí, nyní je třeba razit málo lidí málo spotřebuje. Elita si nechala udělat analýzy od světoznámých ústavů a jejich vážených pánů profesorů a docentů, kteří na přání mocných najednou zjistili, že planeta se příliš otepluje a to v důsledku stále většího množství lidí a jejich existencí, hlavně pěstováním jejich stád dobytka, dobývání podzemních energetických zdrojů a rozvoje průmyslu. Ovšem nijak přitom nevadí, že se to jaksi neshoduje se skutečností, že na naší planetě nebylo nikdy stálé stabilní podnebí se stále stabilními teplotami a naprosto neměnnými podmínkami a prostředím. Země vznikla někdy před 4 a půl miliardy lety a když vychladla na příznivou teplotu a vytvořil se světový oceán, objevil se i prvotní jednoduchý život, snad v podobě slizkého povlaku na kamenech v teplejších pobřežních vodách. Z jednoduchého života se pak evolucí stával život stále složitější. Po celou dobu, tedy až do dnešních dnů se však naše zeměkoule chovala vždy nestabilně, dynamicky, měnil se povrch, kry zemské kůry se pohybovaly, včetně oceánu, jeho dna a pobřeží, vybuchovaly sopky, chrlily lávu a popel, země se třásla, souše se měnily v moře a naopak, vše v neustále se měnící atmosféře a střídavém podnebí. Střídaly se doby ledové s meziledovými, v atmosféře bylo jednou více kyslíku, jindy méně, Země se formovala a neustále měnila a to až do dneška. Poslední doba ledová skončila někdy před 10 tisíci lety, to však ale neznamená konec změn. Ty budou v různých cyklech pokračovat neustále dále svým tempem, v souladu s vlivem slunce a ostatních těles celé sluneční soustavy a procesů, jež se odehrávají v nitru naší planety. Člověk se objevil na Zemi v podstatě teprve nedávno, jak zatím víme stvořila ho příroda či bůh, takže je přírodním produktem a jeho činnost je v podstatě jen do fraktálů rozvětvenou činností přírody. A protože příroda se drží svých zákonů, může se stát, že jak se člověk objevil, tak zase může zmizet. V minulosti na naší planetě k takovýmto změnám neustále docházelo a stále dochází. Mnoho živočišných a rostlinných druhů vzniklo, žilo a zaniklo, včetně různých prapředků člověka, ale i celých prapůvodních civilizací starověku. Je to jen jeden a týž kolotoč a my v něm nejsme žádnou vyjímkou. A přitom se najednou nutně vynoří otázka, jak je to vlastně s tou lidskou existencí? Škodí lidské plemeno svou činností naší planetě, či ne? Jedno víme jistě, že pravěcí lidé typu Homo habilis a Homo sapiens neanderthalensis planetě jistě neškodili, ani jí nijak neovlivňovali. Ovšem u lidí Homo sapiens 19. a 20. století se již odpověď stává mnohem složitější. Od dob vědecko-technické revoluce, vynálezu parního stroje, spalovacích motorů, strojního a chemického průmyslu a překotného růstu továren, dolů a hutí a také bank, se začal svět kolem nás znatelně měnit. Životní úroveň stoupala, úroveň zdraví a množení lidského plemene se výrazně zvyšovalo. Nemilosrdné dobývání nerostného bohatství z útrob matičky Země sílilo. Země, oceán a atmosféra se začaly plnit nežádoucími produkty ve stále větší koncentraci tak, až začaly naší matičku Zemi stále více zatěžovat. A jaká byla odezva světové elity? V OSN se neobjevili žádní páni profesoři, docenti a uznávaní vědečtí pracovníci, nositelé Nobelových cen a dalších géniů s rozumnými návrhy, jak dát život na planetě opět do pořádku. Ne, objevila se mladá zfanatizovaná puberťačka, jejíž projevené naivní a nesmyslné vize omámily celý freneticky tleskající sál OSN a vzápětí celý západní svět svými bludy. A tak pěkně a poslušně dochází mílovými kroky k deindustrializaci, depopulaci a degeneraci, až nás z toho hlava brní. Jak vidno, ani to však této krizi nestačí a nedej bože začíná se hovořit i o třetí světové válce. Co se to proboha s těmi lidmi stalo? To už není dílo Homo sapiens, člověka rozumného, to je dílo ďáblovo. Kdožpak to ví, to už se člověk třeba ani nikdy nedoví… Délka života člověka není nijak extra dlouhá a proto použiji slova moudrého pana J.Wericha který říkával, že „Když už jednou na tom světě člověk je, tak má koukat aby byl a když kouká aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je“…!?
Václav Hejcman, starobní důchodce.
