Článek
Pan prezident.
Drahý otče, milá máti,
mám vám zase o čem psáti,
politický skandál je tu k mání,
napůl k breku, napůl k smání.
Mají tady exkomouše prezidenta,
cvičeného vyzvědače rezidenta,
bývalého důstojníka ve Varšavské dohodě,
pak generála paktu NATO zcela v pohodě.
Tento člověk mnoha tváří,
sedí v prezidentské kanceláři,
uprostřed Čech na Pražském Hradě,
s černou duší po velké zradě.
Přemýšlí jak se v létě do Turecka dostati,
tam vedoucí pozici české delegace zastati.
jak co nejvíce peněz pro Ukrajinu sehnati,
a jak Rusy do zabijáckých pastí vehnati.
Česká delegace odmítá další válčení,
nechce se podílet na válečném štvaní a zbrojení,
žádá mír, přátelství a klid,
jak přeje si i český lid.
Pan generál a prezident nemá Turky rád,
s návrhem Turek ministrem byl velice nerad,
návrh premiéra vlády ihned zamítl,
Turka přece jmenovat nelze, přitom namítl.
A když hlava státu rozhodla premiérovi rozkaz dáti,
s přípravou delegace s prezidentem v čele započati,
do Turecka na summit NATO letadlo s posádkou vydejte,
vše bude včas připraveno, ale bez vás pane prezidente.
Tak řekl předseda vlády hlavě státu jako kamarád,
vždyť vy nemáte přece Turky rád,
americkému prezidentu byste ruku nepodal,
té odpudivé osobě jistě ne, jste ještě k tomu dodal.
Ta odpudivá osoba, toť velice nešťastná vaše věta,
je vrchním velitelem nejsilnější armády světa,
hlavním jaderným pilířem severoatlantického paktu,
a s ním je třeba stisknout si ruku v dobrém taktu.
Vaší účast na summitu v Ankaře proto neberu,
vy sloužíte pouze cizáckému Bruselu,
jenž přivedl Evropu do velkého průšvihu,
my nechceme válku a spálenou poušť po ruském úderu.
Sloužíme národu českému a vlasti naší,
toužíme po kvetoucím kraji, kde všechno raší,
chceme klid a mír a s přáteli se bratřit,
toť úkol náš, k dobrým lidem patřit.
Drahý otče, milá máti,
končím, ráno musím brzy vstáti,
přednášek mám na celý den,
srdečně Vám přeji dobrou noc a hezký sen…!
Autor: Václav Hejcman, starobní důchodce
