Článek
Dobrá situace
Před několika týdny opět přibývalo pacientů nakažených koronavirem SARS-CoV-2 způsobujícím onemocnění covid-19 (dále jen „covid“) – v polovině října bylo Ministerstvem zdravotnictví evidováno kolem 12 tisíc nemocných a vznikaly obavy, že by mohla propuknout další vlna epidemie. To se však nestalo, počet nemocných klesá, takže v těchto dnech je potvrzeno kolem 3000 onemocnění. Skutečný počet infikovaných osob je nepochybně mnohem vyšší, protože se neprovádí plošné testování, které by odhalilo spoustu dalších případů bez výrazných příznaků.
Dobře si pamatujeme, že úplně jiná byla situace počátkem podzimu v letech 2020 – 2022. Během podzimních měsíců zemřelo u nás na covid v roce 2020 asi 10 tisíc pacientů, v roce 2021 zhruba 5000 (za celý rok přes 24 tis.) a v roce 2022 ještě asi 1000 lidí (za celý rok kolem 6 tis.). Loni zemřelo na tuto chorobu za celý rok už pouze něco přes 1000 lidí. Nyní leží s covidem v nemocnicích něco přes 100 pacientů, z nichž jen asi 15 je ve vážném stavu na jednotkách intenzivní péče a průměrně denně umírá jeden z nich. Situace je tedy dobrá, nezhoršuje se, a to přesto, že se neuplatňují žádná protiepidemická opatření.
Z covidu se zjevně stalo respirační onemocnění podobné chřipce nebo tomu, čemu všeobecně říkáme „respirační viróza“. Je to tím, že prakticky každý již byl proti tomuto onemocnění očkován, nebo přišel do styku s různými variantami covidového viru, takže populace je důkladně „promořena“. Očkování a prodělání nemoci chrání sice jen částečně proti symptomatickému onemocnění, ale poměrně dobře proti těžšímu průběhu či úmrtí. Velmi podobné je to i s mnoha jinými viry způsobujícími respirační onemocnění, které jsou s námi již odedávna (např. myxoviry, paramyxoviry, rhinoviry, jiné koronaviry a další).
Nepodceňovat!
Přesto není radno toto onemocnění, podobně jak třeba chřipku, podceňovat – jistě není příjemná vyhlídka, že jeden z tisíce onemocnělých zemře. Navíc významná část pacientů trpí po odeznění akutního onemocnění ještě několik týdnů chronickými respiračními, kardiovaskulárními či neurologickými komplikacemi označovanými jako „dlouhý covid“ nebo „postcovidový syndrom“, které jsou častější nežli v případech jiných virových onemocnění. Recentní studie prokazují, že je to zpravidla v důsledku častějšího přetrvávání covidového viru v některých tkáních a orgánech.
V průběhu covidové pandemie se odborníci obávali, že se nakonec vynoří nějaká fatální varianta viru, která bude nejen vysoce infekční, ale bude unikat i imunitním obranným mechanismům (hlavně protilátkám) aktivovaným předchozím očkováním nebo proděláním infekce způsobené dřívějšími variantami. Takový virus by mohl vyvolávat těžké onemocnění s vysokou smrtností, jakou se před 20 lety vyznačovaly někdejší příbuzné viry SARS a MERS.
Imunitní mechanismy
Připomeňme si zjednodušeně, které imunitní mechanismy to jsou. V první řadě jsou to tzv. interferony, proteiny produkované infikovanými buňkami, které zvyšují odolnost okolních, doposud zdravých buněk k virové infekci. Dále jsou to protilátky (imunoglobuliny) produkované bílými krvinkami zvanými B lymfocyty, které se váží hlavně na klíčový povrchový S protein viru tak, že mu brání v nasednutí na povrch hostitelské buňky. A konečně jsou to tzv. cytotoxické T lymfocyty likvidující infikované buňky, aby se nemohly stát zdrojem šíření infekce.
Příjemné překvapení
Ony obavy se naštěstí nenaplnily, přestože ty nejnovější varianty covidového viru (odvozené od někdejší varianty zvané Omicron) jsou už hodně odlišné od těch původních, takže by se dalo očekávat, že protilátky a paměťové imunitní buňky (B a T lymfocyty) aktivované předchozím očkováním nebo infekcí už dobře fungovat nebudou. Příčinou tohoto překvapení zřejmě je to, že spíše než protilátky proti klíčovému povrchovému S proteinu, proti kterým jsou především namířeny protilátky, se v dlouhodobé ochraně uplatňují výrazněji T lymfocyty, které rozeznávají fragmenty jiných virových proteinů, které jsou daleko méně variabilní. Ukazuje se dokonce, že částečný ochranný účinek založený na paměťových T lymfocytech mělo i předchozí prodělání respiračních onemocnění vyvolaných jinými koronaviry, které v lidské populaci kolují již stovky nebo tisíce let.
Nynější varianty covidového viru sice jsou extrémně nakažlivé, ale, jak už bylo řečeno, způsobují ve stávající, důkladně promořené a proočkované populaci jen relativně přijatelný počet těžších případů. Není jasné, jestli by tyto nejnovější varianty vyvolávaly mírnější onemocnění i v imunologicky „naivní“ populaci, protože dnes je covidovým virem promořené už téměř celé lidstvo, a tudíž nelze pozorovat charakteristiky onemocnění u imunologicky naivní populace.
Očkování jednou ročně
Je ovšem jasné, že ochranné účinky očkování i předchozího prodělání covidové infekce postupně slábnou a je potřebné je posílit opakovaným očkováním zaměřeným pokud možno proti aktuálně dominujícím variantám covidového viru. Takové vakcíny již existují (opět založené na mRNA, resp. další proteinové vakcíny v procesu schvalování). Světoví odborníci doporučují aplikovat je jednou za rok všem osobám starším 6 měsíců a to zvláště lidem s oslabenou imunitou. Rozhodně je na místě opatrnost a ohleduplnost – pokud má někdo příznaky akutního respiračního onemocnění, měl by ho „vyležet“ doma, nechodit mezi lidi, a v nejnutnějších případech používat alespoň správně nasazený respirátor. Antivirotické léky proti covidu sice existují, ale jejich účinek je omezený, a není dobré na ně spoléhat. Racionální je nepochybně prevence očkováním.
Poučení z covidové krize
Závěrem si stručně připomeňme některá fakta a poučení z covidové krize. Mohou se totiž hodit k lepšímu zvládnutí nějaké příští epidemie. Taková epidemie určitě přijde, jen nevíme kdy. Ať už to bude nějaká ošklivá chřipka, úplně nový koronavirus, nebo něco úplně jiného.
V první řadě je zásadně důležité, aby potenciálně nebezpečná epidemie byla globálně zachycena v samých počátcích a nenechala se rozběhnout tak katastrofálním způsobem, jako tomu bylo v případě covidu.
V tomto ohledu je příznivé, že „zásluhou“ covidu se dramaticky zlepšily možnosti rychlého vývoje účinných vakcín, takže včasné očkování by bylo zásadní zbraní proti šíření budoucí podobné virové epidemie. Důležitým výzkumným cílem je vývoj méně „reaktogenních“ vakcín, které by měly méně nežádoucích vedlejších účinků.
Dezinformace
Znepokojivým a poněkud překvapivým jevem provázejícím covidovou epidemii byla silná vlna názorů zpochybňujících účinnost a potřebnost očkování, ale i jiných protiepidemických opatření, zveličování nežádoucích účinků vakcinace a nejrůznější až absurdní spiklenecké dezinformace. Bylo pro mě velkým zklamáním, že mezi zpochybňovači protiepidemických opatření byli i někteří lékaři, a že globálně vlivné dezinformace pocházely z vyspělých zemí, zvláště z USA (viz např. Robert Kennedy ml.).
Často jsme se např. setkávali i s falešným názorem, že vakcíny nefungují, protože v nemocnicích se ocitá nezanedbatelný počet očkovaných. Při vyhodnocování takových údajů je ale potřeba respektovat to, čemu se říká statistický „Simpsonův paradox“. Riziková skupina (hlavně téměř 3 miliony seniorů), která nejméně z 80 % přispívala k těm hospitalizacím, byla totiž z více než 80% proočkovaná. Kdyby potom v nemocnicích byl stejný počet očkovaných a neočkovaných, tak by to znamenalo, že účinnost vakcinace není nulová, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale že je ve skutečnosti kolem 80 % (protože těch neočkovaných rizikových je v populaci mnohem méně). A že tudíž kdyby nebylo očkování, leželo by v nemocnicích 4× víc pacientů. A pokud by bylo proočkováno 100 % populace, tak by samozřejmě všichni hospitalizovaní byli očkovaní…
Pro budoucí úspěšné zvládání epidemií je proto důležité vzdělávat populaci tak, aby chápala nutnost protiepidemických opatření a nepodléhala různým falešným informacím. V nynějších podmínkách neomezeného internetového šíření kdejakých nesmyslů je to ale úkol skoro nesplnitelný. A bohužel už asi vůbec nelze doufat v brzké překonání vlivu ultraliberální filosofie „absolutní svobody“ neberoucí ohledy na bližní.
Zásadní by mělo být i draze získané poučení, že epidemie nejtvrději postihuje lidi nedbající na zdravou životosprávu. I zde je obrovské pole působnosti pro informační aktivitu státu a odborníků, ale i pro praktická opatření motivující ke zdravějšímu životnímu stylu.
