Článek
V posledních týdnech se už začínají i v mainstreamovém tisku objevovat komentáře uznávající alespoň částečný díl viny Západu na rozpoutání ukrajinské války (viz např. recentní článek článek komentující výroky Filipa Turka na toto téma). Řada autorů pomalu začíná docházet k závěru, že důležitým faktorem byl záměr Západu přijmout někdy v budoucnosti Ukrajinu do NATO. A souhlasí tedy v zásadě i se závěrem, že kdyby NATO nerozšiřovalo své členství na východ, válka na Ukrajině by asi nevypukla.
Bylo rozhodnutí ignorovat ruský odpor proti vstupu Ukrajiny do NATO rozumné?
Nadále ale takoví autoři většinou (zdá se mi, že jaksi „povinně“) zastávají názor, že ono osudové rozhodnutí Západu ignorovat opakovaně jasně deklarovaný odpor Ruska proti budoucímu připojení Ukrajiny k NATO bylo správné i přes to, že vedlo k ruské agresi s tragickými následky především pro Ukrajinu.
Nadále dominuje názor, že cena za prevenci války odvoláním záměru vstoupit do NATO by byla nepřijatelně vysoká - státy střední a východní Evropy včetně České republiky by se prý musely podřídit ruským požadavkům, ztratily by svoji suverenitu a Rusko by prý dokonce mělo právo „zasáhnout“, kdykoli by se mu něco nelíbilo. Západní politici tehdy evidentně vsadili na to, že není potřeba obávat se překročení té ruské “červené čáry”: Pokud by snad přece jen došlo k válce, Rusko by v ní prohrálo, a důsledky této porážky by byly pro Západ příznivé. Tu možnou válku tedy považovali za menší zlo. Ukázalo se ovšem, že tento základní předpoklad byl mylný. Rusko vítězí, situace Ukrajiny je ve všech ohledech katastrofální a každým dnem se zhoršuje.
Nerealistický narativ
Je s podivem, že zastánci správnosti toho, jak se před vypuknutím války choval Západ, nejsou ochotni pod tlakem reality svůj názor změnit. Obávám se, že jsou si sice dobře vědomi, že se mýlili, ale nadále z nějakých důvodů považují za svoji povinnost prezentovat se „správným narativem“.
Podle mého názoru jsou katastrofické představy o hrůzách, které by nastaly po odvolání perspektivního směřování Ukrajiny do NATO, falešné. Jsem přesvědčen, že Rusko by se bývalo spokojilo se včasným odvoláním záměru přijmout Ukrajinu (a Gruzii) do NATO a znovunastolením dobrých vztahů Západu s Ruskem.
Existuje přece jasný příklad něčeho velmi podobného – nepřátelství mezi Finskem a Sovětským svazem bylo ukončeno mírovou smlouvou z roku 1948. Finsko se posléze stalo členem EU a postupně se stalo jednou z nejvyspělejších zemí světa těžící z dobrých vztahů s celým světem.
Zdá se, že všichni ti západní představitelé, kteří onu fatální chybu udělali, nenacházejí odvahu si to přiznat. Kdyby to s Ukrajinci mysleli skutečně dobře, zasadili by se o co nejrychlejší zastavení bojů. Jedinou realistickou cestou k tomu bohužel je přijetí dobře známých podmínek vítězící strany. To je podle mého názoru daleko menší zlo než další pokračování téhle války, zabíjení a mrzačení dalších statisíců lidí na obou stranách a devastace ukrajinského zázemí. Zdá se, že s vysokou pravděpodobností si Rusko ty celé čtyři východní oblasti nakonec stejně vybojuje – hlavně proto, že má daleko větší lidské rezervy. Jistě je možno doufat v nějaký „zázračný“ obrat v té válce (např. Moskvu smete z povrchu zemského zásah velkého meteoritu, nebo tam dojde k převratu a převzetí moci prozápadní opozicí), ale pravděpodobnost něčeho takového se mi jeví daleko menší než to konečné ruské vítězství.
Potřeba změny ve vedení EU
Byl bych moc rád, kdyby k podobným realistickým závěrům co nejdříve dospěli především příslušní západní politici (podobně jako to již dříve učinil maďarský premiér). Pokud nadále podporují pokračování téhle pro Ukrajinu v zásadě ztracené války, rozhodně se podle mého názoru nechovají jak skuteční přátelé Ukrajiny. Soudím, že by měli rezignovat a uvolnit prostor lidem realističtějším a schopnějším.
Myslím, že v Česku byla právě taková žádoucí změna učiněna.
