Článek
Je pro mě dost překvapivé, že stále existuje dost lidí, kteří z náboženských důvodů popírají správnost evoluční biologie a domnívají se, že život vznikl buď doslova tak, jak je popsáno na prvních stránkách Bible, nebo nějak jinak - zásahem, resp. opakovanými zásahy nějaké nadpřirozené inteligence (tzv. „inteligent design“, ID). U nás (a obecněji v Evropě) to velký problém není, ale např. nejméně 30 % Američanů (včetně mnoha čelných politiků) evoluční teorii odmítá.
Upřímně řečeno, připadá mi až pošetilé účastnit se vážně diskuse na téma „evoluce nebo stvoření?“ – připadá mi to skoro stejné jako přít se na téma „Koperník ano či ne?“
Myslím, že zásadní problém, který stojí za celým sporem o evoluci a Darwina, spočívá v pojetí Boha těmi věřícími, kteří jsou evolucionisty, a těmi, kteří jsou kreacionisty, resp. jejich trochu mírnější ID verzí, která připouští omezený význam evolučních dějů („mikroevoluce“).
Pro kreacionisty resp. jejich ID variantu je Bůh jakási všemocná bytost v zákulisí našeho světa se silnými antropomorfními rysy, která, když nedostatečné přirozené děje nestačí, zasáhne přímo. Tu se rozhodne, že vypustí do světa z ničeho nic bakterii, kterou pak nechá omezeně vyvíjet v trochu lepší bakterii, jindy způsobí nadpřirozeným způsobem přeměnu australopitheka v člověka, a přirozené evoluci ponechá pouze dotvoření nepodstatných detailů. Poněkud vulgárně řečeno, takový Bůh je jakýsi super-Rýbrcoul, který občas v tom nedokonalém světě něco vylepší, odmění či potrestá.
Jsem přesvědčen, že daleko důstojnější je představa, že Bůh je prostě to, co způsobilo existenci a co permanentně podmiňuje trvání přírodních zákonů, které jsou tak úžasné a rafinované, že prostřednictvím zdánlivě náhodných „darwinistických“ procesů nakonec vedou k těm „inteligentním výtvorům“. Takový Bůh je cosi jako permanentní všudypřítomná prapodstata našeho světa, která mu dává smysluplný směr (ten ovšem jen nanejvýš tušíme…)..
V tomto pojetí není mezi vědou náboženstvím vůbec žádný rozpor, ba právě naopak. Dnes je všeobecně přijímaný kosmologický model, podle něhož vesmír počal před téměř 14 miliardami let „Velkým třeskem“ a poté se z původního chaosu postupně vytvářely elementární částice, atomy, hvězdy, planety a různé stále složitější struktury. Nakonec přinejmenším na naší planetě (ale nejspíše i jinde) spontánně vznikl i život, který se dále vyvíjel směrem ke stále složitějším formám obdařeným nakonec i vědomím schopným svět kolem sebe reflektovat. Přímo bije do očí, že základní přírodní konstanty a zákony jsou takové, že tento vývoj od počátečního chaosu ke stále složitějším strukturám nejen umožňují, ale jakoby přímo vynucují.
Představa Boha jako „inteligentního designéra“, který potřebuje pořád něco opravovat, je podle mého názoru mnohem méně důstojná než představa, že celý „design“ je prostě schován už ve vlastním počátku. Jiná věc je, že spoustu věcí opravdu ještě neumíme vysvětlit. Opravdu například nevíme, jak vznikl život. Musíme však mít na paměti, že skutečnou vědou se lidstvo zabývá teprve velice krátkou dobu. Ale máme všechny důvody si myslet, že jdeme po správné cestě, jejímž důležitým (i když zatím bohužel mnohdy přehlíženým) výsledkem je, že věda a „rozumné“ náboženství jsou zcela kompatibilní.
Myslím, že je velice nešťastné, když někteří věřící lidé hájí onu nedůstojnou představu Boha, který se průběžně zabývá doplňováním nestabilních nukleosidů, konstrukcí bakteriálních bičíků, neuronových sítí a podobných věci, protože nedokázal vytvořit svět tak, aby se tyhle struktury „udělaly samy“ (evolučně). Dělají tím opravdové víře medvědí službu. Mimochodem, je zvláštní, jak někteří křesťané považují za podstatné věci, které vůbec nemají oporu v Písmu, které jsou cizorodými nánosy z jiných filosofií nebo dodatečnými spekulativními přídavky „církevní tradice“ a které podle mého názoru opravdovou víru v dnešním světě jen diskreditují.
Je třeba zdůraznit, že většina dnešních teologů, ba ani papež, nemá s darwinismem žádný problém – pouze trvají na tom, že ten zcela přirozený vývoj má předurčený směr a že tedy evoluce je jakousi metodou stvoření. Řada prominentních kosmologů a evolučních biologů byli věřící – nejvýraznějším příkladem je asi teolog, filosof a hlavně paleontolog jezuita P. Teilhard de Chardin – a s ideou Velkého třesku přišel před téměř 100 lety jiný jezuita, Georges Lemaitre.
Já se považuji za věřícího člověka (jsem praktikující římský katolík) a trochu (dost) mi vadí, že náboženství je mnoha lidmi běžně vnímáno jako pošetilá víra v zázraky a nadpřirozené bytosti, která je v zásadním rozporu s vědou. Bohužel k tomu přispívají i vzdělaní lidé, jako kreacionisté resp. zastánci „inteligentního designu“. Tihle lidé, asi v dobré víře, podle mého názoru opravdové náboženství poškozují…
Poněkud podrobnější článek jsem publikoval např. v časopise Křesťanské akademie Universum.
