Článek
Rýsuje se slovní hodnocení! Jak k tomu přijdou generace, které byly vychovávány a hodnoceny známkami? Za mých studií gymnázia mě trápila „nedosažitelnost“ vyznamenání, i když jsem se mohl postavit třeba na hlavu.
Léta jsou pryč, mám však jiné starosti, ale není mi lhostejný osud současných a budoucích dětí.
Školství tedy musí fungovat proti nástrahám, šikaně a podvodům v reálném a virtuálním světě, též proti fenoménu ghett, proti týrání dětí v pochybných rodinách.
Co se týče odměňování učitelů, tak odměňovat 150 procenty průměrné mzdy skutečné „Ámose.“
Cenily by se všechny klady ohledně kvalitního vzdělávání studentů a zodpovědného řešení dennodenních problémů na dané škole.
Také nepedagogičtí pracovníci musejí žít důstojně a kvalitně. Nelze je bezohledně hodit přes palubu státu.
Inkluze zas musí mít za úkol pomáhat skutečně potřebným a zdravotně postiženým, nikoliv špatnému chování žáků.
Slovní hodnocení jsem na základní škole neměl, ale pochvaly někdy byly. Tak jsem aspoň rád. Jen mě někdy trápí to nedosažení vyznamenání ohledně mého školního prospěchu.
Veterinární fakultu budu možná studovat třeba až v mém příštím životě v rámci vývoje duší.
Křesťanství však říká, že každý má svůj kříž a shromažďovaní hřiven.
Lidé se nemusejí „násilně“ přetahovat a usilovat za každou cenu o přední prestiž na internetu, doma a v okolí.
Dělat svou práci a záliby rád, a to s láskou k bližním a pro bližní, nechť provází školství a zaměstnání ve 21. století a následujícím věku.
Václav Kovalčík, Zlín
