Článek
O víkendu jsem bezcílně scrolloval sociálními sítěmi, když na mě hned za sebou vyjela tato dvě videa. Na prvním z nich byla jakási talentová soutěž, kde před porotce předstoupila osoba, bez zjevných znaků jednoho nebo druhého pohlaví, která o sobě prohlašovala, že je z Venuše, či co. A vůbec to celé působilo dost bizarně. Příliš jsem tomu celému nevěnoval pozornost, jen jsem zaznamenal, že atmosféra mezi porotci i publikem houstla.
Odscrolloval jsem na další video. Byl na něm zaznamenaný moment, kdy kdosi zaútočil při předávání Slavíků na Jana Bendiga, kterému vmetl do tváře pytel mouky.
V tu chvíli jsem se musel vrátit myšlenkami k předcházejícímu příspěvku s nebinární osobou. Jeho celým smyslem bylo rozpoutat humbuk. Neboť lidé, kteří si z bůhvíjakého důvodu vybrali identifikovat se jako cosi nestandardního, nebo se chovají nestandardně, jsou přesně vodou na mlýn spousty frustrátů, kteří svou nespokojenost ventilují vůči těm, kteří jsou „jiní“. Říkám z bůhvíjakého důvodu, protože mě ten důvod v podstatě nezajímá. Je to jejich věc. A v tom tkví jádro pudla. Je to JEJICH VĚC. Ohrožuje mě nějak to, že člověk, který se narodil s penisem, o sobě teď prohlašuje, že přišel z Venuše, nebo že se hlásí k tomu a tomu pohlaví, nebo se že oblíká tak nebo tak?
Neohrožuje.
To, co nás ohrožuje, jsou individua, která se neštítí něčeho tak odporného, že zaútočí a poníží člověka, který se „neprovinil“ ničím jiným, než že nezapadá do jakýchsi společenských norem.
Právě tihle lidi, rasisti a xenofobové, jsou tím pravým rizikem společnosti. To jsou ti lidi, na které bychom měli v hospodě nadávat a před kterými varovat děti. Lidi, kteří chtějí ze sociální mapy vymazat celé skupiny svých spoluobčanů jenom proto, že jsou „jiní“. Ti, kteří jsou „jiní“, obvykle nikoho nenapadají, jenom si chtějí v klidu žít ve své jinakosti. Tak je nechme na pokoji.
