Co znamená, když Popocatépetl chrlí lávu? To aztéckému „Romeovi“ krvácí srdce

Popocatépetl neční nad mnohamilionovou metropolí sám, v pozadí za ním si hoví jiný vulkán, Iztaccíhuatl. Jeho reliéf z dálky připomíná ženu ležící na zádech – taky se mu přezdívá Mujer Dormida, Spící žena. A romantická legenda praví, že oba vulkány ve skutečnosti tvoří pomník věčné lásky aztéckého „Romea a Julie“.

Kdysi dávno v dobách, kdy v údolí kolem města Tenochtitlán (dnešní Mexico City) vládli Aztékové, přebýval v nedalekém okolí kmen Tlaxcalteků. Jejich náčelník jednoho dne rozhodl vyrazit do boje proti utlačovatelům svého lidu.

Jeho dcerou byla překrásná Iztaccíhuatl (v původním jazyce Nahuatl znamená Bílá žena). Ta se zamilovala do jednoho z nejchrabřejších a nejpohlednějších otcových bojovníků, Popocatépetla. Zahořeli k sobě láskou, a když se Popocatépetl chystal do války, požádal napřed jejího otce o ruku Iztaccíhuatl. Otec mu ji přislíbil pod podmínkou, že se z bitvy vrátí vítězně.

Princezna Iztaccíhuatl na Popocatépetla věrně čekala, zatímco on sváděl statečné boje s rivalem. Do jejich příběhu ale vstoupil Popocatépetlův sok v lásce a princezně namluvil, že její milý v bitvě zahynul. Iztaccíhuatl zpráva zdrtila natolik, že zemřela na zlomené srdce. Když se Popocatépetl vrátil vítězně z bitvy a dozvěděl se zlou novinu, rozhodl se na počest jejich nehynoucí lásky vykonat něco, díky čemuž se na jeho milou nikdy nezapomene.

Nechal na sebe nahrnout okolní kopce a vytvořit tak obrovskou horu, která bude sloužit jako hrobka. Pak sám vynesl tělo své milované v náručí až na samotný vrchol, kde ji položil. Pak si před ní poklekl, aby ji střežil v jejím odpočinku, a oba je přikryl sníh. Do dnešní doby spočívají vedle sebe v podobě dvou vulkánů čnějících nad údolím. A pokaždé, když Popocatépetl vzpomíná na svou milou, jeho srdce ukrývající žár nekonečné vášně se rozbuší a rozpálí a chrlí lávu. Tak jako v těchto dnech.