Článek
Když se řekne Mexiko, představy většiny lidí se zpravidla smrsknou do dvou skupin: jedni vzpomenou drogové kartely a násilnosti, druhým se vybaví tacos, tequila a kaktusy. Občas taky někdo přijde s úchvatnou přírodou a bohatou historií.
Ano, to všechno je pravda. A já koneckonců reagoval podobně, když mi kamarád před mnoha lety navrhoval, zda se do Mexika nevypravit. Moje reakce byla ve smyslu, že tu tequilu si klidně dám a na kaktusy se taky rád podívám, ale to je tak všechno, a proč kvůli tomu jezdit tak daleko, když některé země mají tohle a někdy i víc. Takže jsme se nakonec neodhodlali.
V Mexiku jsem se ocitl až o několik let později shodou náhod. Přijel jsem bez velkých očekávání, ale během chvilky mě zcela pohltilo. A nebylo to tequilou, kaktusy, přírodou (byť ta mě hluboce ohromila), ani bohatou historií. Bylo to až nakažlivou intenzitou a vášní, s jakou tam lidé přistupují k životu. Jako by nebylo zítra.
Nepředstavujte si to tak, že tam lidi jen křepčí radostí v ulicích. I tam se žijí stereotypní životy, i tam se trápí. Je to země, kde víc než třetina lidí žije v chudobě, další spousta balancuje kousek nad ní a všichni společně se musí mít na pozoru před zločinem. Politici jsou zkorumpovaní a vrazi nepolapitelní. Ale přesto, přes to všechno, si lidi nenechají vzít svůj životní elán, svou důstojnost a osobní integritu.
Autority tam odmítají, rebelují proti systému a nějakému řádu shora, zato jsou solidární mezi sebou. Než by ztratili sami sebe a svou osobní svobodu, raději budou žít v chudobě, ale spokojení. Vidím to i v tom, jak se mnohem méně spokojí s konformním životem. Žije se tam víc srdcem než peněženkou.
„Nikdo nemiluje život víc než Mexičani“
Nechci se pouštět do antropologických nebo sociologických rozborů, proč to tak je. Určitě v tom hraje vliv podnebí, historie a další. Možná i tím, že je tam chudoba tak běžná, nikdo se jí nevysmívá, ale spíš se smějí s ní. Skoro to někdy až vypadá, že čím méně toho lidé mají, tím jsou spokojenější. Znám takové, kteří dřou od rána do večera od pondělí do soboty, k tomu jezdí den co den tři hodiny přeplněnými autobusy do práce a pak zase tři z práce, doma spí v jedné místnosti s celou rodinou, ale nenechají se tím otrávit.
Oslavy Día de Muertos, dušiček, v Oaxace
Jak kdysi trefně poznamenal slavný režisér Guillero del Torro: „Nikdo nemiluje život víc než my – protože si uvědomujeme smrt. Drahocennost života stojí bok po boku tomu jednomu místu, kam všichni směřujeme. Všichni na této planetě jsme nastoupili do vlaku s konečnou stanicí Smrt. Takže v tom vlaku budeme žít! Bude v něm krása, láska a svoboda.“
To je to, co mě na Mexiku fascinuje, ta nekončící radost z prostého bytí, neohraničená živelnost, přijmutí toho, co je, a užívání si i toho mála. Kuráž k životu naplno a bez limitů. Nehledě na věk, postavení a majetek.
Podle některých to má co do činění s tím, v co věřili už staří Aztékové – že smrtí život nekončí. Že je to jen jedna ze zastávek na cestě do bájného Mictlánu. A tak jako slunce každý večer zapadalo za pyramidou Slunce v prastarém Teotihuacánu, aby se druhý den zase „narodilo“, je smrt důležitá pro udržení rovnováhy. Nekonečný cyklus obnovy.
Stačí si jen připomenout, jak zvesela tam přistupují k oslavám dušiček, Día de muertos. I do Česka se dostala móda kreslit si na obličeje tzv. catriny. To je však jen zlomek toho, co neodmyslitelně patří k mexickým dušičkám. Bývá to velkolepá oslava plná barev, tance a hodování, kdy se hlavně oslavuje život.
Cukrová vata občas létá jen tak vzduchem. A radost z toho mají všichni.
Takže pokud vám někdy někdo jako mně nabídne jet do Mexika a vy budete váhat, jestli to za to stojí, nepřemýšlejte o tequile nebo kaktusech, ale jeďte se tam naučit oslavovat ty nejprostší každodenní dary. Budete se vracet jako jiní lidé. A možná se vám odtud ani nebude chtít.
Já osobně jsem se po prvním půl roce v Mexiku v roce 2017 vrátil do Česka bez myšlenky na návrat. Ale trvalo to sotva tři měsíce a byl jsem zpátky v Mexiku a o něco později už jsem se tam stěhoval. Letos jsem se po osmi letech zase loučil, ale opět mi to dlouho nevydrželo. Na dušičky se zase vracím vychutnat si to nejprostší a zároveň nejlepší, co tahle země nabízí. Mimochodem, pokud by měl někdo zájem, mám ještě ve svojí výpravě pár míst a můžete se ke mně na dva týdny připojit.
