Článek
Představte si třeba paní Annu, 45 let, překladatelka a tlumočnice. Měla štěstí, po velmi radikální léčbě nádoru prsu byla dispenzarována a své lékaře už plánuje vídat jen na pravidelných kontrolách. Několik měsíců pracovní neschopnosti ji ovlivnilo nejen na těle a duši, ale i v peněžence. Přišla o několik zakázek a dlouhodobí klienti si museli najít náhradu. Navíc po velmi intenzivní léčbě nezvládá překládat dvacet normostran za večer jako dřív, ani simultánně tlumočit na dlouhých jednání. Podle vyhlášky o posuzování invalidity má maximálně pár procent poklesu pracovní schopnosti, na invalidní důchod nedosáhne. Ale ani se na něj necítí a svou práci má ráda. Co teď?
Ministerstvo zdravotnictví se spolu s pacientskými organizacemi a zástupci finančního sektoru shodlo na „právu být zapomenut.“ Vyléčení onkologičtí pacienti budou mít rovný přístup k finančním službám. Na tento společný úspěch jsme vzápětí navázali odstartováním práce na další iniciativě „návrat do práce,“ aby (vyléčení) onkologičtí pacienti nečelili zbytečným překážkám, když se chtějí vrátit na pracovní trh a zároveň měli dostatečnou ochranu a podporu, aby se jejich stav kvůli práci nezhoršil. Obě iniciativy vycházejí z evropského i národního onkologického plánu.
Téma „Návrat do práce“ na Brněnských onkologických dnech (V. Pláteník z MZd a M. Tůmová z HOP)
Podněty z terénu při zaměstnávání onkologicky nemocných po ukončení akutní léčby ukazují na řadu problémů, kterým doposud nebyla věnována dostatečná pozornost. Navíc to je primárně vnímáno jen jako problém zdravotnictví, přestože je to i významná sociální otázka. Dřívější parametry incidence a prevalence v onkologii nepředpokládaly velkou a ekonomicky aktivní skupinu osob, která se chce vrátit na pracovní trh (z psychických, společenských nebo ekonomických důvodů), jako je tomu dnes. Jinými slovy – je čím dál více osob, kterým medicína a screeningy zachrání nebo výrazně prodlouží život, zároveň musíme myslet na to, že tito lidé mohou potřebovat zvláštní podmínky nebo podporu, když se vrací do běžného života a do práce.
Svolal jsem pacienty, lékaře, zaměstnavatele, posudkáře a další ke kulatému stolu o podpoře lidí, co se vrací do práce po onkologické léčbě. Teprve začínáme, ale už máme podněty k aktualizaci metodik ČSSZ nebo k osvětě. Díky propojení dat MZd a MPSV dovedeme podporovat efektivně pic.twitter.com/tXTGLuAOKQ
— Václav Pláteník🇪🇺 (@VaclavPlatenik) October 9, 2023
Rakovina lidem převrací hodnoty, fyzické i psychické možnosti a někdy musí změnit zaměstnavatele nebo i práci jako takovou. Podle zkušeností pacientských organizací většina lidí, pokud se rozhodne vrátit na pracovní trh, potřebuje s návratem do práce začít postupně. Navíc každý člověk má vlastní způsob prožívání a rekonvalescence a těžko lze aplikovat univerzální tabulky. Stres a nevhodné podmínky naopak mohou stav zhoršit a úspěšná léčba může přijít vniveč, když se onemocnění vrátí. K čemu by nám pak byla špičková medicína, když se v sociální oblasti nepřizpůsobíme? O částečné úvazky stojí také starobní důchodci, ostatní OZP, studenti, pečující nebo lidé na rodičovské dovolené. ČR bohužel stále patři k zemím s jedním z nejnižších podílů částečných úvazků v EU, i když usilovně pracujeme na změně.
Proto jsem svolal odborníky z MZd, ÚZIS, pacientských organizací, MPSV, ÚP, ČSSZ, HoKo a SMO, abychom společně identifikovali ty největší překážky, kterým onkologičtí pacienti při návratu do práce čelí a můžeme společně pracovat na jejich odstraňování. Jako oblasti, kam je potřeba směřovat úsilí, se ukázaly:
Kulatý stůl na Mzd na téma „Návrat do práce“ za přítomnosti ÚZIS, MPSV, ÚP, ČSSZ, HOP, HoKo a SMO
- Posudkové lékařství – posudkoví lékaři mají většinou malé znalosti o onkologii a vývoji v léčbě, „zavedené postupy“ nemusí u dnešních pacientů stačit a těžko zohledňují individuální situaci. Invalidní důchod může být správné řešení, i když nesedí na aktuální škatulky. Díky pacientům a odborné společnosti vznikla metodika posuzování, ale dosud není zcela naplňována a jsou velké regionální rozdíly. V posudkové službě navíc nejsou onkologové, proto by bylo potřeba je zapojit alespoň na regionální úrovni v roli konzultantů.
- Vyhláška o posuzování invalidity – Ta je z roku 2009. Medicína a onkologie obzvlášť se za tu dobu výrazně posunula, vyhláška skoro vůbec. Je na místě ji podrobit revizi, zejména přílohu č. 2, která u onkologie hodnotí druh postižení a míru pracovní schopnosti.
- Sociální oblast jako součást léčebného plánu – ani lékař, ani pacient pochopitelně nemá v ordinaci čas příliš diskutovat třeba o končící podpůrčí době, ale právě to je ta chvíle, kdy je potřeba to řešit, než lhůty proběhnou. Je proto na místě pracovat na posílení sociální práce v nemocnicích a ambulancích.
- Zaměstnavatelé se nesmějí bát – Z rakoviny jde právem strach, ale to nesmí platit při pracovních pohovorech atp. Naopak zaměstnavatelé musí vědět, že člověk po léčbě odvede svou práci a bude přínosem jako každý jiný, ale může potřebovat nějakou individualizovanou podporu a ohled (podobně jako jiné skupiny zaměstnanců) jako zkrácený úvazek, flexibilní pracovní dobu, možnost home office, zařazení na místo bez fyzické zátěže, větší možnost odpočinku přímo na pracovišti atp.
- Osvěta – Je potřeba o tom více mluvit a vědět. Návrat do práce má být přirozený, mnoha pacientům pomáhá nejen finančně, ale i psychicky. Pacienti musí vědět, že na to nejsou sami, zaměstnavatelé musí vědět, že takoví lidé jsou a není třeba mít o jejich zaměstnatelnosti pochybnosti, lékaři musí počítat s tím, že jejich pacient bude taky chtít pracovat a posudková služba musí znát specifika onkologické léčby a pacientů při rozhodování o invalidních důchodech atp.
Onkologické onemocnění je nesmírné závažná diagnóza, která zasáhne tělo i duši. Díky moderní medicíně máme možnosti, jak mu čelit, ale medicínou to nekončí. Je potřeba vytvářet prostředí psychosociální podpory během léčby i po léčbě. Jde o další příklad na tzv. zdravotně-sociálním pomezí, kdy se oddělené služby a systémy (ne)potkávají u konkrétního člověka, jehož život to zásadně ovlivňuje. V politice chci usilovat o to, aby každý člověk mohl naplno využívat svůj potenciál. Možnost pracovat k tomu patří, proto chci zlepšovat podmínky i pro ty, kdo se do práce chtějí vrátit po náročném onemocnění a léčbě.
Autor je náměstek ministra zdravotnictví nominovaný KDU-ČSL, věnuje se propojování zdravotních a sociálních služeb (chcete-li, „pomezí“).
