Článek
„Pomezí“ v uvozovkách, protože pomezí znamená hranice. Termín sociálně-zdravotní „pomezí“ se za posledních 30 let zažil a označuje zejména agendy a životní situace, které se týkají zároveň zdravotních a sociálních služeb a kde kvůli jejich neprostupnosti nebo neprovázanosti vznikají komplikace – hlavně lidem, kteří obě služby potřebují. Mně osobně se termín hrubě nelíbí, protože mezi zdravotnictvím a sociálním sektorem by ideálně hranice být neměly. Jsou to spíše podmnožiny, ve kterých jde o integrované služby péče o člověka. Samotná diskuse o terminologii nás ale neposune. Chci vám na jednom příkladu ukázat, co to zdravotně-sociální „pomezí“ je v praxi.
Vraťme se třeba k situaci s vyprazdňováním a osobní hygienou. Představte si věkem či nemocí zesláblého člověka, který se bez pomoci druhých už neobejde, ale chce a může s pomocí žít doma. Jeho stav (věk, nemoc, postižení…) ale vyžaduje pomoc právě s těmto dvěma zcela běžnými aktivitami, o kterých většina z nás denně ani nepřemýšlí.
Sociální služby (osobní asistence, pečovatelská služba…), které poskytují pomoc při osobní hygieně (pomoc při běžných úkonech osobní hygieny, holení, pedikúra, manikúra, pomoc s celkovou hygienou těla, pomoc při péči o vlasy, pomoc při použití WC) jsou v gesci MPSV, pracovníci v sociálních službách se řídí zákonem 108/2006 o sociálních službách a jejich financování je zpravidla na krajích.
Mechanická pomoc s vyprazdňováním (klysma, cévkování, …) je odborný zdravotní výkon. Zákon 372/2011 o zdravotních službách stanoví, že musí být vykonáván na náležité odborné úrovni, proto jej smí poskytovat jen kvalifikovaný zdravotník v agentuře domácí zdravotní péče (všeobecná sestra). Předepsat ho musí praktický lékař a hradí ho zdravotní pojišťovna (to se pochopitelně řídí vlastním zákonem 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění).
Potřebujete mechanickou pomoc s vyprazdňováním i s osobní hygienou? To jsou 2 různé služby, 2 ministerstva, 2 zákony, 2 kompetence, 2 financování. Uprostřed nich je ale člověk, kterému tyto služby pomáhají důstojně žít doma. V Charitě Písek koordinují obě služby, díky moc za… pic.twitter.com/AqeS2njGqf
— Václav Pláteník🇪🇺 (@VaclavPlatenik) August 25, 2023
Ale náš člověk potřebuje oboje – a ideálně ve správném pořadí. Musí hledat pečovatelskou službu, její kapacity ovlivňuje financování z krajů (připlácí si i klient). Jeho lékař mu musí předepsat domácí péči. Ta je nezávislá na pečovatelské službě, nesmí sdílet informace ze zdravotní dokumentace a pojišťovna ji hradí 3 hodiny denně, její harmonogram tak musí být velmi efektivní a nemusí být s pečovatelskou službou, jak se říká, sehraná. A tady už vidíme, co znamená, být na „pomezí.“
Jsou poskytovatelé, jako Charita Písek, kterou jsem měl možnost navštívit, kteří mají obě služby pod jednou střechou. Mockrát děkuji za pozvání a odbornou diskusi.
Být doma je asi pro každého to nejlepší a komu to stav dovolí, určitě raději zvolí tuhle variantu. Je to i levnější než být v pobytové službě nebo v nemocnici. Kromě toho, že lidé patří k sobě domů, patří taky do své rodiny. Je na místě, aby životní partneři mohli (do)žít spolu. Aby vnoučata viděla život i z druhého konce. Aby lidé jen z důvodu věku a zdravotního stavu nepřestali patřit do své rodiny a komunity. Na tom neblahém „pomezí“ totiž stojí člověk, jehož důstojnost a kvalitu života musíme chránit. To ostatně platí pro ty doma, i pro ty v nejrůznějších institucích.
Proto s odborníky na ministerstvu chystáme projekt na rozvoj integrované sociální a zdravotní péče v krajích, velmi intenzivně pracujeme na propojování dat z resortů MZd a MPSV, chceme finančně podpořit zdravotní péči v sociálních službách, navazujeme zdravotnictví a ranou péči o nemocné děti, ladíme kompetence a vzdělávání zdravotníků a pracovníků v sociálních službách a ještě letos představíme nový druh sociálně zdravotní dlouhodobé péče.
Autor je náměstek ministra zdravotnictví nominovaný KDU-ČSL, věnuje se propojování zdravotních a sociálních služeb (chcete-li, „pomezí“).
