Autonervní stařík k současnému českému politickému dění s roztřesenou rukou a očním zákalem

První čtvrtletí roku 2024

Seno a hnůj před vládní budovou

Sliby a bláboly činitelů vládní koalice v oblasti zemědělství vyvolaly protesty českých zemědělců a výjezdy zemědělské techniky do Prahy a i do jiných míst státního teritoria. Hnůj a seno před vládní budovou byly určeny pro vládu koalice Spolu, ministerskému předsedovi a ministru zemědělství.

Je to poukázání na neschopnost EU a české vlády řešit a vyřešit tíživou situaci a problematiku unijního a českého zemědělství. Je to i protest proti české a unijní byrokracii, technokracii, ale i také protest proti české vládní politice nejen zemědělské, ale v řadě společenských, sociálních a jiných souvislostech.

Je to ještě střízlivé upozornění. „Vládo nechceme jen vládní slovní průjmy. My chceme činy ve prospěch českého zemědělství a naší životní úrovně.“

Údajný monolog vládního politika

Milý spoluobčané, senioři, střední a mladá generace,

dostali jsme od vás při volbách důvěru a každým okamžikem své politické činnosti myslíme na vás a činíme vše pro vaše blaho. Všem nám leží na srdci navyšování vaší životní úrovně a sociálních jistot v demokratické a občanské společnosti. Tuto naší snahu však n a r u š u j í nedemokrati a rozkladné živly a v parlamentu narušují naše dobré snahy dosáhnout zářných a zářivých zítřků. Jsou to desoláti, populisté a extrémní živly, které nás, zastánce pravé demokracie, dehonestují. My jsme ti jediní a praví, kteří hájí vaše světlé zítřky. Naše cesta jediná vede k zvýšení životní úrovně a sociálním jistotám!! Jsme tu pro vás a potíme krev a pot pro vás neustále!!

Výsledný efekt po více než dvouroční vládě demokratického spolku vládní a nesourodé koalice Spolu. Jen velice stručně. Místo dosažení životní úrovně vyspělých západoevropských demokracií jen p o k l e s  všeobecné životní úrovně u obyvatelstva a nárůst životní úrovně u politické a vládní elity. Místo získání sympatií českého obyvatelstva jen pokles obliby vládní koalice a propad obliby ministerského předsedy. Nespokojenost v řadách odborářů, zemědělců a jiných sociálních vrstev občanské společnosti. Z vládních míst jen znějí pochvalná slova o politice, vedoucí k lepším zítřkům. Taková slova byla slyšet (nesmíte se zlobit) i z úst komunistů za socialismu.

Monolog „lidového kibice.“

Slovní průjmy mocenské a vládní elity před volbami nás lákali a slibovali „hory doly“ a  po volbách se stali mocenskými korytáři. Uprostřed volebního období, koho vlastně zastupují a jaké mají preference? Ministerský předseda hluboko pod úroveň evropského a českého hodnocení. Řada ministrů je ze stran, které vůbec zápasí (v současnosti) o vstup jejich stran do sněmovny. To jsou ti, kteří nás reprezentují! To jsou ti, nekomunisté, kteří v postkomunistickém období jako komunisté za reálného socialismu slibují nové zářné zítřky!!!

Pan politolog a praxe ( politologická úvaha)

Politolog a předseda vlády v jedné politologické disciplíně asi zřejmě v y n i k á .

Nejsou to jen vědecké a populární publikace a jen univerzitní a seminární činnost. Je to až monotónní a sebeklamný rétorický projev, někdy až zavánějící sebeklamem ve veřejné činnosti. Vyniká mnoha slovy již né politologa, ale politika obsahově, stal se osobností, která splétá neslučitelné programy politického stranictví do dočasných copánků jen do časově omezeného volebního období. Různé ideově a morálně odlišné copánky jen z mocenských důvodů až asi se příčící osobnímu a morálnímu profilu. Jistě panu ministerskému předsedovi nelze upřít pracovitost a křečovitost s darem kompromisu až na úkor své osobnosti a veřejného mínění.

Náš současný pan ministerský předseda nemá v sobě politické charisma a programovou opravdovost, ale je profesorským nádeníkem mezi průměrnými (i pod průměrnými) vládními spolu koaličními partnery (ideově a politicky nesourodými). Pro většinu české veřejnosti a obyvatelstva se jeví asi jako profesorský nafoukanec a snaživec v zákrutech politického dění, kde účel světí prostředky, mezi které patří udržení se u politické moci „za každou cenu.“ Z dobrých úmyslů se pak leckdy stávají politické propadáky, kdy morálně orientovaný člověk „skřípe zuby,“ ale dospívá do přesvědčení (sebeklamu), že se stává záštitou a ochráncem v chaotickém světě a v chaotických událostech ochráncem lidskosti, občanských i národních zájmů.

Z politologa se stal politický bafuňář a hokynář ne-li kšeftař s politickým zbožím.

Jako profesní politolog, z kterého se stal profesionální politický činitel, podléhá klamu a opojení z politické moci a pasuje svou osobnost a současnou mocenskou elitu do úlohy občanských a demokratických tribunů a nepřekonatelných evropských státníků až lídrů EU. Asi by bylo nespravedlivé českým všeumělům v čele s ministerským předsedou upřít iluze o své vnitrostátní a zahraniční politice. I iluze o oblíbenosti v české veřejnosti a u obyvatelstva. Také i upírat zásluhy na stagnačních procesech české ekonomiky a poklesu životní úrovně. Pro pana politologa v roli předsedy vlády je asi sladké opájet se údajně mimořádně dobrými politickými, ekonomickými a sociálními výsledky, když většina současné české veřejnosti je jiného názoru. Je to asi i opojné pana ministerského předsedy a politické a ekonomické elity hnutí Spolu, abyste si připustili názorové rozpolcení v českém národě a pod vládní koberec zasunuli hledání národní jednoty. V období inflace a globálního a evropského mocenského vývoje, který vyžaduje spíše n á r o d n í j e d n o t u, a to zvláště v krizových obdobích. Dokazujete však opulisticky ujišťovat, jak jsme „pupek Evropy“ a jaká panuje ve státě uspokojenost „z osvícené“ vlády koalice Spolu.

Pokud se osobně pan ministerský předseda vnitřně posunul od nadstranické a křesťanské morální mezilidské solidarity a humanity směrem k bezbřehému liberalismu, lze lidsky chápat. Nelze ale mít porozumění pro vaše vytváření a hýčkání národní n e j e d n o t y v období, kdy nastal čas pro politiky národního sjednocení v globálních, evropských a českých krizích. Krizí, kdy je třeba posunou Evropu do podoby evropské federace, překlenout současný evropský byrokratismus a obrannou nedstatečnost i inovaci evropských morálních a duchovních hodnot.

Pan ministerský předseda, pan politolog, přece ví, že politologie je humanitní vědecká disciplína v podstatě o politickém a společenském dění a vzájemných interakcích vždy minulosti a současnosti. Politologie není však záležitost lidských emocí a současného společenského a mocenského vývoje v daných časoprostorových jednotkách a politického prognozování z nějaké křšťálové koule. Přece zná “ kola“ etapy vývoje lidské civilizace a státnosti, kdy společenské a mocenské stagnace střídají v dějinách rozpady a vzniky nových civilizačních trendů a nových řádů a pořádků. Prozatím současná vládní koalice není schopná řešit klíčové vnitrostátní záležitosti a snižující se životní úroveň obyvatelstva, ale spíše upřednostňovat své osobní a politické úzké mocenské zájmy.

Může se ministerskému předsedovi a vládní reprezentaci docela možno stát, že období voličského mandátu dané demokratickými volbami se nestane ozdobou české státnosti v středoevropském a evropském prostoru. A to z důvodů, že koalice Spolu nepochopila úlohu vládní mocenské elity nacházet o p t i m á l n í ř e š e n í pro české, středoevropské a evropské postavení v globálním a mocenském stavu lidské civilizace. Nepochopila odpovědnost a nutnost národního a občanského semknutí pro svou další existenční pespektivu.

Nelze zapomínat, že někdy i  v současnosti mocné státníky a mocenské elity čeká i propadliště do bezvýznamnosti a odsudek v lidských dějinných procesech.

Křehotání - v nadsázce novinářského racka (pod čarou)

Svatý Petr

Jak se svatý Petr a náš milý předseda vlády stal klíčníkem úřadu vlády, když se začal kupit hnůj a seno před úřadovnou a troubily traktory a zemědělci protestovali?

Náš svatý Petr a jeho zemědělská podržtaška ucítili opojnou vůni hnoje a sena, upřímně poděkovali svým zemědělským občanům za přiblížení přírody a ukázku zemědělské techniky a za nadšené projevy souhlasu s evropskou a českou zemědělskou politikou.

Vzdali i hold razantním stanoviskem neústupnosti, že přece nemůžou ustoupit před nadšenou ovací svých zemědělských občanů, kteří prý spíše měli sedět na zadcích v přirozeném zemědělském prostředí, než tak mile projevovat své ovace a dopřát vůni hnoje vládním a koaličním představitelům.

Dojatí vládní představitelé pak svorně zapěli ódu o evropském a českém zemědělství za nadšeného potlesku stepujících a křepčících zemědělců v emočním vytržení.

Znělo volání svatý Petře, svatý Petře, hurá, hurá jsi náš dobroditel! Prý kdesi v dáli se ozvali i údajní čeští plebejci a desoláti, že prý pozemského svatého Petra prohlašují za světce a milují jako bližního svého. Údajně se prý v okolí vládní budovy objevily fotografie pozemského světce roztrhané na kusy – prý jako projev nehynoucí lásky.

Dodatek: někdy novinářská fantazie nezná mezí.

Vševědové, neumětelové a ignoranti

K sociálnímu a důchodovému inženýrství

Důchodová reforma, hit postkomunistického období, životní úroveň a sociální jistoty, zadluženost státu, neudržitelnost nárůstu důchodů, to vše i další bolesti a bolístky, se vyvalily jako hnisající vřed před současnou vládní koalicí Spolu a její parlamentní opozicí.

Najednou lze zjistit, kolik moudrých a osvícených politiků, ekonomů, sociologů a vědeckých kapacit má naše malá republika, která je zakotvená v Evropské unii. Jak již to bývá v českém společenském a politickém životě, vládní strany zažité, pějí svou důchodovou píseň v jiné tónině, než opozice. Česká veřejnost, tak jak je obvyklé, je rozpolcená a zpovzdálí sleduje učená moudra, která do medií sypou vládní a nevládní politici a hordy různorodé směsi odborníků a neodborníků, dostávající slovo a hlas mediálních zprostředkovatelů.

Vládní koalice Spolu asi správně upozorňuje na současnou velkou zadluženost státu a nárůst důchodového zabezpečení stárnoucího obyvatelstva. S klapkami na očích však zúžila nutnost důchodové reformy jen na výdejovou stranu státního rozpočtu s pominutím příjmové části. Odborně a pak s pomocí matematických vzorců rozpitvala výdajovou stranu rozpočtu a ponechala v podstatě neřešenou příjmovou stranu. Již politické zadání do odborných kruhů lze považovat za politickou manipulaci, která vede až k pavědeckým a chybným výpočtům dlouhodobého charakteru. Do hledání optimálního systému nebylo počítáno s možností evolučních a revolučních změn celospolečenského a zvláště politicky mocenského charakteru, zároveň, že dosažená životní úroveň obyvatelstva není jen spojena s dosahováním vyššího věku, ale i zdravotní kvalitou ve vyšší věkové hranici. Zásadní záležitostí však je, že odpovědná důchodová reforma vyžaduje i opatření na příjmové části, a to zvláště v oblasti daňového systému.

Jinou a ještě zásadní záležitostí je, jaký stát si česká veřejnost přeje, zda stát administrativně nabobtnalý, nebo administrativně štíhlý, nebo jen úzce administrativní a služebního charakteru. Je možno z perspektivního hlediska uvažovat i o jakési formě sociální důchodové reformě i o vynětí sociálního systému (možná i zdravotnictví) mimo státní rozpočet (i případně jeho doplňování ze státního rozpočtu). Na důchodový systém se nelze z občanského i politického hlediska dívat jako na stále stabilní, ale jako na systém, který průběžně potřebuje regulaci a renovaci. Na něco, kde je nutno přihlédnout (mimo jiné) na zdravotní opotřebovanost občanské přestárlosti, kde je nutná mimořádná péče.

Při řešení důchodové reformy je třeba i prověřit a renovovat celý systém státní správy a samosprávy. Z tohoto zásadního hlediska je nejen potřebná analýza státní správy a samosprávy (vývoje personalistiky za období zemské správy a samosprávy). Posouzení přínosu krajského zřízení, naproti vynechání okresů (nebo opačně), možný přínos jen dvojstupňového v pojetí země okresy nebo země města a obce. Přehodnocení systému státních, polostátních nadací a organizací, provedení analýzy správních agend a personalistiky ministerstev a organizací v jejich kompetenci atd. To vše na základě politického zadání bez politiků jen na odborné úrovni. Na základě těchto a dalších analýz připravit odpovědné modely, které po politických diskusích na parlamentní úrovni lze v občanském referendu přijmout a realizovat. Je nutno si uvědomit, že jen občané mohou rozhodovat, jakou životní úroveň a sociální jistoty chtějí i jakou státní správu a samosprávu si přejí. Lze konstatovat, že takovéto pojetí může být pro politické stranictví až šokující, ale je i nezbytné. Jako je i nezbytné pro důchodové rozpočty pojímat do sociálních analýz, koeficienty neekonomického charakteru zaměřené na možnosti nečekaných společenských změn a proměn. Politických, ekonomických a sociálních změn, které mohou dopadat průběžně na vývoj, možnosti, parametry v časoprostorovém horizontu 40- 50 let. Je nutno si i uvědomit vývojové etapy československého a českého důchodového systému, který v postkomunistickém období a se vznikem demokratického občanství se průběžně změnil, a to z hlediska profesí a sociální skladby obyvatelstva (a stále se bude měnit). Je třeba si i uvědomit, že péče o životní úroveň a sociální jistoty obyvatelstva výhradně patří do státní kompetence, ale o stabilitu důchodového systému se stát má dělit s občany i občanskými organizacemi.

K ekonomům i politikům i vědeckým pracovníkům jen poznámku: zkuste své úzké a profesní brýlové vidění problematiky vidět vždy i ze širších celospolečenských a politických souvislostí. Každá válka, mírové soužití nebo lidská katastrofa, se vždy podepisuje na možnostech států a životní úrovni. Dopředu si matematicky nevypočtete své úmrtí a svých přátel (nanejvýš jen nekvalifikované předpoklady).

Lze asi konstatovat, že všichni současníci řešící důchodovou reformu z řad politiků a odborníků si předem nasadili čarodějnické čepice a prognosticky se upřeně zadívali do křišťálové koule (třeba i za pomoci umělé inteligence) a stali se z nich spíše emocionální věštitelé, než kvalifikovaní veřejní činitelé a  odborníci.

Stali se činiteli, kteří postrádají komplexní vidění společenských a politických souvislostí. Postrádají se politici a odborníci, kteří si uvědomují, že každou opravdovou důchodovou reformu ovlivňují nepředvídatelné okolnosti společenského a přírodního vývojového (civilizačního) charakteru.

Filozofická a sociální úvaha o politice a občanské společnosti

Z množiny možností sociálního modelování lidských civilizačních procesů

Lidská civilizace je velice rozmanitá v časoprostorových jednotkách planety. V dějinném procesu lidství na planetě obsahuje nepředstavitelné množství množin realit, které se proměňují v přítomnost, která směřuje vždy do nové budoucnosti, a to k nové perspektivě lidství. Perspektivě globálního, lokálního a místního vývoje v planetárním měřítku. Lidský poznávací a tvůrčí proces se stále rozvíjí, a to za neustálé generační výměny a za stálé změny společenských a ekologických poměrů na planetě.

Na planetě, kde se stále mění existenční podmínky pro lidství ve všech civilizačních formách a ekologických změnách na planetě.

V lidském společenství se též stále mění a vyvíjí lidská populace a dochází ke generačním výměnám za neustálého rozvoje lidské tvůrčí činnosti a nových perspektiv. Na planetě se neustále mění sociální struktura a sociální společenské rozvrstvení. Nerovnoměrná struktura a rozvrstvení obyvatelstva na jednotlivých kontinentech a v planetárním prostoru.

Z množiny dějinných a sociálních procesů a jejich interakcí a různých souvislostí je možno upozornit a zaměřit se na některé z množin ve středoevropském prostoru a prostoru českých historických zemí - v některých časoprostorových jednotkách. Jedná se o výběr z nepřehledných možností dějinných a sociálních procesů, a to namátkově vybraných.

Vývoj české státnosti v středoevropské oblasti

Římská evropská říše Byzantská evropská a asijská říše

Středoevropský prostor a postupný vznik české, polské a uherské státnosti

Svatá římská říše

Postupný vznik: Českého království, Uherského království, Polského království

České království jako nezávislá část Svaté římské říše v hraničním středoevropském prostoru.

Svatá římská říše německého národa

Rakouské soustátí a v jeho rámci České a Uherské soustátí

Polský stát a jeho různorodá propojenost severním a východním směrem

Různorodá evropská asijská islámská státnost

Vznikající ruská státnost evropská a asijská

Mocenské středoevropské uspořádání ve 20. století v středoevropském prostoru

Rakouské císařství Pruské císařství Carské Rusko Islámská státnost v jihovýchodní Evropě

Rakousko – Uhersko

České království součástí Rakouské monarchie, Polsko rozdělené. Vznik dvou evropských a pak světových válek a dvojí mocenské rozdělení středoevropského prostoru.

První rozdělení – po prvé světové válce

Rozpad Rakouska – Uherska a vznik demokratické a autoritativní státnosti a  samostatných států: Rakouska, Německa, Československa, Maďarska a Polska. Ve východoevropském prostoru zaniklo carské Rusko a postupně vznikl socialistický svazek sovětských republik.

Druhé rozdělení – po druhé evropské a světové válce

Globální rozpad evropské koloniální a světové říše. Nové mocenské rozdělení v evropském prostoru. Vznik demokratické, autoritativní a totalitní státnosti v globálním světovým měřítku, vznik jaderných velmocí, vznik dvou světových bloků, studená válka, vznik nové nezávislé státnosti v globálním měřítku.

Rozpad socialistického bloku a Sovětského svazu. Vznik nových supervelmocí (USA, Ruská federace, Čínská republika) a nová již globální, a mocenské rozdělení lidského světa. Zánik socialistického evropského bloku a vznik Ruské federace národů a místo evropského socialistického bloku vznikly nezávislé demokracie, ve východoevropském prostoru autoritativní státnost a v asijském prostoru autoritativní islámská státnost. V Evropě vznikla demokratická Evropská unie národů a států. V prostředí Ruské federace národů vznikla nostalgie po bývalé velikosti Sovětského svazu a agrese proti sousední Ukrajině s hrozbou po evropskou demokratickou státnost.

Období supervelmocí: demokratické , autoritativní a totalitní státnosti

Globální demokratická státnost Autoritativní státnost Totalitní státnost

Již v globalizovaném a multikulturním lidském světě vedle jaderných supervelmocí vznikly velmoci a mocnosti a rozšířilo se držení jaderných zbraní. Do popředí vystupují nové velmoci jako Indie, Brazílie a další. Nastalo období hledání nové světové a mocenské rovnováhy a globální perspektivy lidstva. Nastává období celo planetárního chvění a hledání nového celosvětového řádu a pořádku.

Do popředí vystupují vize Ruské federace o autoritativní ruské státnosti založené na formě celoplanetárních hybridních válčení. Čínská vize na ovládnutí lidství na planetě prostřednictvím ekonomické nadvlády a demokratická vize občanské společnosti a sociální státnosti na různých principech mezilidské solidarity a humanity.

V jednom současném světovém průzkumu ve 137 zemích světa, zda schvalují mocenský vliv supervelmocí a některých velmocí v současné lidské civilizací, většina spíše projevila nesouhlas. Souhlas s vlivem supervelmocí nedosáhl 50%.

USA 41%, Ruskou federací 21%, Čínskou republikou 36%

Velmocemi:

Brazílií 22%, Indií 46ˇ%, Kazachstánem 46%

Je asi zřejmé, že většina zemí a jejich obyvatelstvo mají výhrady k mocenským pozicím jaderných i nejaderných mocností i současným mocenským uspořádáním na planetě.

Možné globální perspektivy lidství na planetě

Pesimistické sebezničení lidství na planetě, zpětný civilizační návrat s možností až do doby kamenné. Optimistické nalezení optimálních východisek z katastrofických scénářů a hledání z hlediska mezilidské solidarity optimální koncepci další lidské a generační populace na planetě.

Stručně k vývoji české občanské společnosti

Česká občanská a demokratická společnost se dostala do stádia, kdy již přestává oslovovat politické stranictví a naopak se začínají uplatňovat různá lobbistická sdružení, hospodářské komory, zájmové svazy, politická a nepolitická hnutí a neziskové organizace. Česká republika se dostala do stádia celosvětových a vnitropolitických krizí a sociálních obtíží. Do popředí vystupuje životní úroveň obyvatelstva a sociální jistoty na základě hledání společenské a politické stabilizace v evropském a středoevropském prostředí.

Pragmatická občanská demokracie

V postkomunistickém období vznikla postupně pragmatická demokracie a klientský demokratismus. Pragmatická demokracie smazává rozdílná programová východiska v politickém stranictví a vytváří nějaké nesourodé programové průsečíky mocenského charakteru, mající až populistický a účelový charakter. Populistické a pragmatické elity na základě demokratických voleb nejsou schopné plnit své závazky vůči voličům a obyvatelstvu, vzniká pseudo demokracie s rozvinutou korupcí, kdy vzniklé elity propojují politické a ekonomické zájmy a ve státní a komunální správě se usadil šlendrián, kdy osobní a skupinové zájmy upozaďují zájmy obyvatelstva.

Možné sociální členění obyvatelstva

Bohaté sociální vrstvy (politici, podnikatelé, státní zaměstnanci)

Střední vrstvy živnostníků. Humanitní a technická inteligence, různí mediální a kulturní pracovníci

Sociální vrstvy zaměstnanců, vrstvy na pokraji chudoby, bezdomovci

Jiné členění

na extrémně bohaté

na extrémně chudé

na majetné

na nemajetné

na politicky angažované

na politicky neangažované

Některé mocenské vzorce

Korupce

evropské fondy

státní prostředky a fondy

komunální prostředky a fondy

Mocenské některé vzorce

Podnikatelské prostředí

propojenost na zákonodárnou, vládní a soudní a mediální moc

Politické prostředí

propojenost na podnikatelské, vládní a komunální instituce a media

Okruhy z prostředí politického (mocenského) a podnikatelského prostředí

podnikatel a propojenost: na poslance, senátory a soudce, mediální pracovníky a různé nadace

politik a propojenost : na podnikatelské prostředí, mediální pracovníky, na komunální a

a soudcovské prostředí

Obsazování funkcí v státních, polostátních podnicích a institucích a jejich dozorčích radách je záležitostí přidělování politických prebend.

Uvedené procesy jsou stále proměnlivé, kdy například umělá inteligence může zásadně změnit společenské a sociální i mocenské vzorce současnosti a spoluvytvářet podmínky a interakce na nové uspořádání, pořádek a řád na planetě.

Prognostického úhlu množiny úhlů pohledu lze i odhadnout, že existenční limity lidské společnosti povedou k nutnosti zachování životní úrovně a sociálních jistot lidské populace. Ke společenskému a sociálnímu chápání z občanského hlediska na duševně a fyzicky pracující při systémovém řešení pojetí vlastnictví a ekonomických vztahů. K tomu nezbytně směřuje vývoj a úbytek životních zdrojů, vody, klimatické a ekologické změny na planetě. Úbytek energetických a jiných zdrojů nutných pro život. Do popředí stále více bude vystupovat občanská rovnost v oblasti životní úrovně a sociálních jistot obyvatelstva v planetárním měřítku. Společenské, mocenské a politické ismy v občanské a demokratické společnosti nemohou ustrnout, jsou jen dočasné a proměnné ve smyslu lidských řádů a pořádků. Žádná lidská civilizace není na věky – na věčné časy.

Období sekularizace a snižování počtu věřících v rámci českého katolicismu

Pokles věřících nastává od 1. republiky až po období komunistické totality a vzniku české státnosti v rámci EU.

Rok 1921                 pře 6,2  milionů věřících

1951                        přes 6    milionů věřících

1991                         přes 4   miliony věřících

2011                         přes 1 milion věřících

2021 975 tisíc věřících

Rapidní chronologický proces poklesu věřících ukazuje největší úbytek v socializačním prostředí demokratické státnosti a vyžaduje nutné reformy pastorační a evangelizační činnosti v občanské a demokratické společnosti. Je možno v této souvislosti poukázat na opak, kdy v lidské současné civilizaci narůstá křesťanský (zvláště katolický) počet věřících – v planetárním rozsahu. Stále více se rozvíjí proces ekumenismu a mezilidské solidarity a humanismu. Náboženský přístup - z různého úhlu projevu a rituální povahy – je převládajícím faktorem lidství na planetě, na planetě, kde občanská společnost dospěla k lidským a občanským právům a povinnostem.

Nezbytnou součástí lidství a lidské civilizace na planetě jsou s j e d n o c o v a c í a  s d r u ž o v a c í p r o c e s y , rovněž tak mísení etnické a národnostní.

Ve vývoji společenských, mocenských, ekonomických a sociálních procesů stále narůstá lidský poznávací proces a stále se mění klimatická a společná infrastruktura planety. Mění se stále populace a její generační skladba. Mění se i morální hodnotové systémy i  poměr mezi nábožensky věřícími a nevěřícími. Lidské společenství dospělo ve svém vývoji až k možnosti sebezničení – k celoplanetárnímu, nebo částečnému zničení nebo omezení života a lidstva na planetě. Po prvé od vzniku planety (mimo vesmírné a planetární katastrofy) vznikla množina civilizačních a lidských možností sebezničení a tak přetržení životních forem - na prozatím jedinečné a poznatelné (z lidského hlediska) planety ve vesmíru. Do popředí se vkrádá otázka, zda život a lidské bytosti jsou nějakou anomálií a jejich sociální a populační vývoj a lidská svoboda má svou konečnost nebo nekonečnost. Zda dějiny lidských civilizací na planetě a sociální vývojové trendy lidstva jsou nějakou daností, a to v omezeném životním údělu, nebo mají přesah přesahující k jiné existující možné perspektivě. K perspektivě, kdy nicota životní existence a svobody má ještě jiné, a to duchovní pokračování. Tento proces si mohou lidské bytosti a lidství z hlediska daru neomezené svobody (v omezenosti existenční) navždy nezodpovězeno. Nezodpovědět, kdy lidská společnost sama od sebe vyhyne za pomoci zbraní hromadného ničení. Promění v nicotu svou civilizaci -světelný bod v kosmu. O co všechno jsme schopni v lidském egoismu se ochudit?

Osobní zvědavost končí vždy s lidským údělem. Společenská zvědavost končí s možností zániku života a lidství na planetě.

´ Filozofické a politologické úvahy

Politika z nadhledu

Nejdříve je asi nutno vyjasnit si pojem a rozsah této politologické úvahy. Politika není jen umění možného ve společenském prostředí, a kde jsou slabostí nějaké morální zásady v mocenských vztazích, ve kterých hraje zásadní úlohu lidská společnost a její vývoj v časoprostorových jednotkách. S lidskými časoprostorovými a existenčními fázemi vývoje lidské společnosti v omezeném prostoru planety.

Tento lidský a civilizační jev nemá v sobě zakotvený pojem spravedlnosti, práva, pravdy, solidárnosti nebo humanity nebo úcty k lidskému životu. Je to asi jev vyplývající ze spolužití a existenci lidských bytostí ve vývojovém a civilizačním procesu existence lidské bytosti a lidské spolu náležitosti ve vzájemném společenství v čase a prostoru na planetě.

Lidské přátelství a nepřátelství, mír a válka, genocida, lidská solidarita a jiné další jevy vstupují do obsahu a rozsahu i politické vymezenosti v obsahovém i formálním smyslu. Z filozofického a sociologického hlediska v lidském osobním a společenském životním údělu prostupuje v různých formách veškeré životní a společenské dění duchovní a praktické, a to vždy s  p ř e s a h e m mezi generačním a do dalších budoucích osobních a společenských dějů. V politice existují různé formy, přátelství, nepřátelství, kompromisy, mírová soužití, klamná jednání, podrazy, vraždy, důvěra a nedůvěra a jiné lidské emocionální i účelové racionální projevy, jsou spojeny s osobní a společenskou lidskou podstatou. Jako i sebeobětování, mučednictví i různé patologické lidské projevy. Lidská r e a l i t a  je určitá smíšenina dobrého a zlého v lidskosti, kdy v časoprostorových jednotkách a ve vývoji lidských společenských a mocenských forem lidská bytost a společnost sama sebe chápe. Mocenské osobní a kolektivní vztahy a choutky lidských bytostí ve společnosti „zplodily“ to co nazýváme politikou (ve všeobecném osobním a společenském smyslu) a ve specifickém společenském smyslu i politikou se zabývající osoby.

Je možno považovat za n a i v i t u  v praktické činnosti – osobní a společenské – politiku v lidském údělu spojovat mezilidskou solidaritou a humanitou a mezilidskou důstojností. Jsou to jiné lidské jevy, jiné kategorie chápání lidského dobra a zla. Kdežto politika spíše vyjadřuje proměnné společenské a mocenské snahy – ve vývoji lidských civilizací.

Prožívat lidský život (lidský úděl) ve spravedlivém světě a v ochranném mírovém prostředí, kde existuje lidská rovnost a solidarita, jsou jen i l u z e , které jako červená niť se prozatím prolínají lidskou civilizací v časoprostorových existenčních jednotkách na naší „modré“ planetě.

Politické kompromisy, dohody a pragmatismus

V lidské civilizaci se v různých dějinných vývojových etapách se nesvářené osoby a různá lidská společenství snažily o vzájemnou dohodu, o vzájemný více nebo méně výhodný kompromis pro strany nějakého sporu. Je možno konstatovat, že každý lidská dohoda a kompromis má dočasná charakter. V období globalizace a multikultury společensky a mediálně více vystupují na povrch, ať jsou místního, lokálního, oblastního, globálního charakteru a styly s ovlivňujícími prvky již globálního, mediálního informačního systému (informací a desinformací).

Politické kompromisy, dohody a politický pragmatismus jen v současnosti ukazuje společenské a mocenské slabosti lidského a společenského charakteru. Charakteru, který v současnosti p o d l a m u j e a  podlamuje a znehodnocuje zásadní a globální společenské a mocenské dohadování na již planetární úrovni. Lidské mocenské militantní a nemilitantní již globální a multikulturní soutěžení (demokratické, autoritativní a totalitní státnosti) je vzdálené mezilidské solidaritě a humanitě. Ukazuje jen odvrácenou až malomocenstvím postiženou tvář lidství. Mocenská pronášená slova a činy jsou v lidských dějinách projevem věrolomnosti a mocenské cenění zuby patologické až nelidské jednání. Účelový lidský životní a politický pragmatismus dostávají novou podobu. Zároveň se mění účelová jednání všech politických elit ve zdrsňování mezinárodních a vnitřních společenských a mocenských politických rozporů.

Sebeklam v demokratické politice

Do demokratické a občanské společnosti v současném dějinném období vstoupil v různé formě s e b e k l a m . Na evropské demokratické úrovni sebeklam pacifismu, mírotvorby a  společenské a politické bezstarostnosti. Sebeklam ekologické, klimatické, energetické bezstarostnosti i klam věčného mírového života v mírových podmínkách.

Najednou se objevila t v r d á r e a l i t a, že v globalizovaném a multikulturním lidském světě je všechno jinak. Pragmatismus jistých sociálních a politických jistot se začalo (ještě pokračuje) se kymácet jako strom ve větru. Ukazuje se, že iluse mocenské, společenské a politické stability je fundamentálním prvkem pro evropský styl a evropské životní postoje. Najednou všechno je jinak.

Před „velké evropské oči“ se najednou začíná promítat drsná p r a v d a , že současný svět není idealistický a mírotvorný, ale děsivý, nemající slitování se slabšími, s drsností různého velikášství, kdy lidské životy pozbývají cenu a genocidy se dostaly do repertoáru jiného uspořádání společnosti a mocenského uspořádání v planetárních dimenzích. Najednou tu stojíme „v nedbalkách“, a ve s t a g n a c i  našich křesťanských ( i jiných hodnot), kdysi vzkvétající, ale dnes stagnující evropské a americké civilizace. Evropa s vnitřní problematikou a duchovně rozpolcená, která zaostává a zdrojově nedostatečná, která již není mocenským pupkem současného mocenského atomového věku.

Česká politická rozpornost

Česká politická rozpornost v současné občanské společnosti již nemá národní, třídní charakter a posunula se více do sociální oblasti. Sociální ve smyslu životních změn, postojů a stylu života v nových společenských podmínkách a v novém politickém systému. Obyvatelstvo se nově rozčlenilo a změnily se lidské profese. Změnila se infrastruktura, kdy smyslem lidského údělu se stává mezilidská solidarita, životní a sociální jistoty v mírovém prostředí. Do popředí se dostává klimatické, ekologické prostředí, zabezpečení energetických a životních zdrojů a k tomu potřebné společenské, mocenské uspořádání politických systémů i nový druh sdružovacích procesů na planetě.

Evropské a americké civilizaci přinesl kapitalismus a socialismus řadu nových společenských prvků, které vyústily v pluralitní politické systémy a tržní ekonomické systémy za hlubokých sociálních a společenských proměn. Nastalé a průběžné proměny a neustálý rozvoj lidského poznávacího procesu proměňují životní styl a životní postoje nerovnoměrně na různých místech společenského a státního uspořádání lidství na planetě. Vzniká sociální asymetrie časového a prostorového druhu, která je součástí dějinných procesů místního, lokálního a globálního charakteru. Dějinné procesy provází společenský jev osobní a společenské rozpornosti v různé společenské a mocenské formě, a to vždy k nové etapě existence lidství na planetě.

V současné české občanské společnosti existuje řada rozporností směrem k evropské unii, ale zvláště ve vnitropolitických záležitostech (o dalším politickém, ekonomickém a sociálním směřování české státnosti). Demokratická a občanská elita je rozpolcená a rovněž tak české obyvatelstvo v pojetí řešení stagnačních prvků ekonomického a sociálního vývoje české občanské státnosti.

Co obvykle provází společenskou stagnaci?

V každé etapě vývoje lidské civilizace jsou to různé formy korupce, vzájemného vydírání, podvodného jednání a další nešvary ve společenském soužití. S nárůstem lidského poznávacího procesu a tvořivosti lidského faktoru vznikají stále více promyšlené formy nekalých lidských jednání. Co bývá příčinou nekalých forem? Obvykle společenské a různé katastrofické situace osobního společenského významu, kdy se probudí v lidských bytostech nebývalé způsoby emočního a  pragmatického jednání, jak využít možnosti a příležitost (v různém společenském prostředí a za různých okolností).

Co obvykle provází společenskou stagnaci v dějinném vývoji? Jsou to různé krizové jevy, které signalizují nesplatitelnou výši státního dluhu a velké daňové neúměrné zatížení státních rozpočtů. Vznik pocitu v obyvatelstvu, že stát se vždy o všechno postará. Klesá průmyslová výroba, zvyšují se ceny a násobí se dovoz zahraničních výrobků, důležitých surovin a potravin. Narůstá rozkládání státního majetku, politická a ekonomická korupce, a malá postihovatelnost aktérů a jejich přisluhovačů. Zrušení vojenské služby a vznik profesionálních armád. Narůstání existence státních a pololstátních i nestátních neziskových organizací. Nárůst úřednických a ministerských aparátů a  naboptnání byrokracie všeho druhu, ale i přenášení služebních povinností do soukromého a právního sektoru. Mocenská elita se skrývá za kupu různých poradců a vstupuje do státního i nestátního podnikání a stává se politickou a ekonomickou elitou v občanské společnosti.

Politikové vytváří s p o l e č e n s k é i l u z e , vzniká státní a mimo státní a mediální dezinformační prostředí (státního i soukromého charakteru). Obyvatelstvo je znechuceno nastalou realitou a dává přednost politickému neangažování a soustředění na různou zájmovou činnost (kde sport hraje dominantní úlohu). Rodinné vztahy jsou z p o c h y b ň o v á n y a množí se rozvrácené vztahy, množí se nemanželské vztahy a péče o staré rodiče upadá.

Literatura a umění mediální prostředky ztrácejí na reálnosti a vzniká odtažitost od reálného života. Do popředí se dostávají různé druhy umělců, mediátorů a tak zvané celebrity až kontroverzního charakteru. Přes stále se rozšiřující poznávací proces (informatiku, digitalizaci, umělou inteligenci atd.) klesá průměrná vzdělanost obyvatelstva. Veřejné funkce se stávají mocenskými „výtahy“ k moci a k získávání majetku nebo různých politických, ekonomických výhod a postů. Morální hodnoty a vnitřní a společenská zapálenost pro věci veřejné se mění v politickou netečnost a v projevy nesouhlasu a kritikou politické reprezentace. V občanské společnosti se šíří cynismus a pesimismus a rostoucí nespokojenost a aktivizace různých sociálních skupin obyvatelstva. Do státu přichází velký počet cizinců a nechtěná migrace ovlivňuje a navyšuje sociální chvění ve společnosti. Občané stále více kritizují a nadávají a projevují nesouhlas s vládní a mocenskou elitou a žádají změny uprostřed volebních období. Jsou to projevy navyšující společenské chvění a zvyšující napětí ve společnosti, kdy demonstrace a manifestace mohou a nabývají stále militantnější podobu.

Jedná se o jevy provázející a vstupující v různé podobě a v různých obměnách do vývoje společenských a politických systémů. Jevy, které mohou mít evoluční i revoluční charakter v dějinných formách lidství na planetě. Lze si položit otázku, v jakém stavu se nachází česká současná občanská a demokratická společnost. V této souvislosti lze poukázat na Edwarda Gibsona, který se zabýval v 18. století úpadkem a pádem Římské říše. Poukázal na příčiny rozpadů, vzniku a zániku lidských civilizací a na provázející jevy vedoucí k zániku a vzniku vždy nové lidské reality.

Páni politici a všelijací odborníci, nastražte uši a snažte se poučit.

Pro politické fajnšmekry, mající větší zájem o uvedenou problematiku, lze doporučit spisy E. Gibsona.