Článek
Existence Boha a Boží zvěsti
Existuji hmotně, a proto věřím, neexistuji, nemohu mít víru. Existuje však mé duchovno hledající smysl, cíl životního údělu. V. R.
Křesťanský Bůh vstoupil do lidských dějin na planetě lidské bytosti v neznámém čase. Boží zvěst se do lidského prostředí vlomila prostřednictvím Desatera Božích přikázání a Kristovým vstupem do lidských dějin, a to včetně dějinného okamžiku lidské spásy a Kristem založené prvotní apoštolské křesťanské církve. Lidský poznávací proces a vývoj lidské vědy je spojen s existencí lidské bytosti a společnosti v neznámých časoprostorových jednotkách. Víra a pochybnosti jsou přítomny v životě a ve vývojovém procesu generací. Náboženská víra směřuje v etapě životního údělu z lidské pozemské smrtelnosti k duchovní nesmrtelnosti. Zjevené a nezjevené poznání Boha vyplývá z lidské duchovní a hmotné podstaty.
Lidská existence v neznámé realitě
Reálná existence – jsem, protože existuji, a nejsem, protože hmotně již neexistuji, se odehrává v neznámé perspektivě v nějakém čase a prostoru. Lidská duchovní a hmotná tvořivost je omezena v lidském chápání konečna a nekonečna. Konečnost člověka dosahuje poznání duchovní a hmotné existence v rozsahu a obsahu daných tvořivých schopností. Kdesi mezi miliardami částic hmoty a miliardami časoprostorových jednotek existuje život a planeta Země. Na úzkém pruhu pozemské planety nalézáme život, člověka a společnost, které se stále rozvíjejí ve zvláštních podmínkách životního prostředí; jejich vývoj dospěl k možnosti kolektivního sebezničení. Perspektiva a další vývojové možnosti lidstva jsou spojeny se zachováním životních podmínek v hmotném vesmírném prostředí. Otázka zní: kam lidská vývojová spirála směřuje, jaká je další perspektiva lidstva v jeho konečnosti a v neznámé nekonečnosti. Existuje vyšší duchovní tvůrčí síla nad existencí hmoty a životních forem? Je to zjevený a nezjevený Bůh lidské víry, naděje a lásky?
Existence Boha v lidských dějinách
Již v prehistorickém období se objevují ve spojitosti s kosmem (oblohou nad lidskou bytostí) představa bohů a božstev a různé formy možného spasení. V posledním tisíciletí před Kristem se rozvinula starověká civilizace okolo Athén a Říma na březích Středozemního moře, které navazovaly na daleko starší lidské civilizace. Tato civilizace se z lokálních středisek v dalším dějinném vývoji rozvinula v našem letopočtu do podoby globální evropské a americké civilizace. Naše současné civilizace prodělávají vývoj v čase a prostoru planety. Proces vzniku, rozvoje, stagnace a zániku obsahuje i vstup křesťanství do vývojového procesu lidského společenství. V této euroamerické civilizaci se zachovala řada kulturních památek starších, ale již i nových z průběhu existence současné civilizace. Zůstalo nám i prvotní křesťanství v podobě biblického poselství Ježíše Krista, Desatero Božích přikázání, apoštolská křesťanská církev, ale i náboženská tradice. Po vstupu křesťanství do lidských dějin a dějinného vývoje se křesťanské náboženství rozvinulo ve společenském prostředí a propojilo se světskou mocí a procesy provázející její vývoj v oblasti sdružování a sjednocování z lokální podoby do globální, celosvětové. V 19. a 20. století se ustálilo křesťanství ve dvou náboženských formách: ve formě osobní náboženské víry a ve formě náboženské komunity v lidském společenství. V širším náboženském kontextu vstoupilo náboženství a křesťanství do nového vztahu se světskou a státní mocí v demokratické státnosti. Formy evangelizace, pastorace a misijní činnosti však jsou rozdílné v církevním působení v demokratické, autoritativní a totalitní státnosti. Život ve víře a podle víry se stal spojujícím a propojujícím činitelem, kdy se náboženská víra stává sjednocující pro žití ve víře a oslovování v různém lidském prostředí. Křesťanství ve své současné pluralitní formě oslovuje svou morální hodnotou a důrazem na lidskost, lidská a občanská práva současného globalizovaného a multikulturního společenství.
Dějiny a Ježíš Kristus
Je postava Ježíše Krista jen mytická a Starý a Nový zákon jen dávným literárním ztvárněním lidských pravd a polopravd? Možná ano, kdyby nevstoupily do skutečné reality a neovlivnily vývoj lidstva na tisíciletí. Postava Ježíše Krista a bible se staly lidskou realitou duchovního a morálního rozměru, které již přes dva tisíce let oslovují lidské generace, a staly se společenským fenoménem. Vstup Ježíše Krista do dějin a jeho vykupitelská úloha přináší nový rozměr transcendence do lidských životů. Ještě dávno před vstupem Ježíše Krista do lidských dějin existovaly mýty o stvoření světa, o Tvůrci živého a neživého, o prvním Hybateli, Spasiteli, ale křesťanství přineslo a vneslo do dějin lidské spásy Trojjediného Boha. Do vývojového procesu lidských bytostí vstoupil nový dějinný prvek ukřižování Boha, aby mohl vykoupit lidskou bytost a bytosti na cestě k nesmrtelnosti. Znamenalo to také vznik Kristovy církve a její trnitou cestu generacemi lidských bytostí k další perspektivě za stálého oslovování lidstva Boží zvěstí. Prvotní křesťanství je bytostně spojeno s pozemským životem Ježíše Krista a jeho zakladatelskou úlohou apoštolské Kristovy církve. Tak jako na počátku lidských dějin existuje lidské neznámo, nekonečnost vesmíru a tajemství života, tak se objevuje dějinné důkazní reálno lidské existence, ale i nedůkazné pochybnosti vždy o další lidské perspektivě. Kristem založená apoštolská církev je dějinným důkazem minulé a současné reality lidstva.
