Vývoj, dějiny, civilizace

Vývoj v lidském pojetí znamená vždy nějaký začátek a nějaký konec. Vývoj nehmotného a hmotného světa (nebo světů) předpokládá v materialistickém pojetí vznik něčeho z ničeho od věčnosti, což odporuje duchovním schopnostem a tvořivé lidské schopnosti.

Druhou alternativou je vznik nehmotného a hmotného na základě nějakého tvůrčího faktoru, který lidská bytost různým způsobem za své existence a v neustálé existenci lidstva pojmenovává. Třetí alternativou je existence nadpřirozené tvořivé síly Boha, která prostřednictvím Desatera Božích přikázání a Kristovy církve a Vykoupení lidstva vstoupila do životních toků lidských bytostí a lidstva.

Základní realitou pro lidské bytosti je existence nehmotné a hmotné podstaty vesmíru, lidské bytosti a lidstva. Základní podstatou lidské bytosti je propojenost duchovna a hmotnosti, rozumová inteligence - schopnosti duchovní a hmotné, které mají tvořivý charakter;. Tvořivý charakter, který v mimořádném prostoru umožňuje existenci života za mimořádných životních podmínek v nějaké časoprostorové vesmírné jednotce, a to včetně přenášení duchovních a hmotných hodnot z jednotlivých generací na další.

Od neznámého počátku k neznámému konci se vyvíjí řetězec lidských bytostí, jejich organizačních struktur vždy na vyšším stupni. Z lidského hlediska je možno vývojový řetěz chápat jako různé etapy vývoje jedince a jedinců, kteří žijí v omezeném časovém úseku, na určitém hmotném místě a za určitých existenčních podmínek.

Lidské bytosti a lidské duchovno (inteligence) jsou ve svém vesmírném vývojovém procesu schopny vytvářet různé duchovní konstrukce, vize, programy, alternativy, představy, které zdůvodňují v různých etapách lidského poznání základní otázky existence vesmíru, lidské bytosti a lidstva.

Lidské bytosti nemají však schopnost v krátkém životním toku a ve své fyzické podobě proniknout vesmírným prostorem a časem, protože jsou limitovány časovou existencí, která neodpovídá vesmírnému prostoru a času. Jsou však schopny ve vývojovém procesu lidského poznání individuálního i sdružovacího procesu předávat si své tvůrčí činnosti a schopnosti z generace na generaci.

Svou inteligencí a tvůrčími schopnostmi se zásadně liší od ostatních forem života na planetě. Vývoj a sdružovací formy lidských bytostí se zcela odlišují od ostatních životních forem na planetě v prozatím poznatelném i nepoznatelném vesmíru.

Předmětem tohoto pojednání se stává úvaha o paradigmatu a vizi možných rizik lidského společenství v současnosti a perspektivě dalšího vývojového procesu lidstva na planetě Zemi. Kniha se snaží o přiblížení optimálních i katastrofických vyhlídek lidské bytosti a lidstva, a to v okamžiku, kdy ve svém vývojovém procesu dospělo do bodu možného sebezničení a zničení nebo poničení celé planety Země.

Lidstvo se v dosud nepoznatelném vesmíru ocitlo v situaci, kdy jeho existence a existence života na planetě závisí na lidské odpovědnosti, zda bude nebo nebude existovat a popřípadě dále existovat a za jakých podmínek.

Je možno si položit otázku, kam asi směřuje další vývoj lidského poznávacího procesu a lidstva? Za lidskou realitu je zřejmě možno považovat, že ve vesmíru existuje tvořivá síla asi dvojího druhu. Poznatelná mající znaky lidské bytosti a nadpřirozená poznatelná lidskou vírou. Lidská bytost ve své hmotné podobě není schopna překonávat nekonečné kosmické prostory a kosmické časové jednotky a pochopit smysl a důvod existence vesmíru, lidské bytosti a lidstva.

Existenci tvořivé síly si lidské bytosti a lidstvo snažily vyjádřit řadou alternativ a existencí nadpřirozených sil, které v lidském vývoji měnily své podoby a přisuzovaly se jim lidské vlastnosti a nadpřirozené síly a vlastnosti. Lidská bytost svou vlastní tvůrčí schopností vytvářela a připodobňovala nadpřirozené bytosti a přisuzovala jim nadlidské možnosti.

Do vývojového procesu lidských civilizací vstoupilo křesťanství a propojilo Boží nadpřirozenost a rovnost všech lidských bytostí před Trojjediným Bohem a rovnost lidských bytostí navzájem v jejich fyzické existenci. Obohatilo lidstvo o vizi vykoupení a víru v posmrtný život lidské bytosti a její duchovní podstaty - duše.

Rovnost před Bohem přinesla do dějinného vývoje lidstva Desatero Božích přikázání, ale i dějinnou vizi mezilidské rovnosti a solidarity, která v různé podobě začala prostupovat lidské dějiny. Víra, naděje a láska osvětlila lidský vývoj a vývoj lidských generací ve vesmírné temnotě mezi miliardami hvězd ve vesmíru.

Kam asi směřuje vývoj lidstva? Existují tří možné alternativy: zánik, živoření (zpětný chod na základě katastrofických událostí), další rozvoj. První alternativa znamená sebezničení nebo zánik bez lidské příčiny.

Druhá alternativa zastavení (nebo pozastavení vývoje) a jeho navrácení někam zpět, zřejmě omezení působnosti lidských bytostí na planetě a nějaké omezení životního prostředí.

Třetí alternativa je možnost dalšího rozvoje lidské bytosti a lidstva a jeho další hledání příčiny existence. Tato alternativa má nepřehledné počty možných vývojových možností. Tyto možnosti však jsou omezeny existenční dobou planety, slunce, života lidské bytosti a lidstva, ale i možností případného utlumení vývojového řetězce (přerušení z různých příčin).

Příčiny omezující existenci lidské bytosti v kosmickém prostoru jsou: nekonečnost a nepoznatelnost komplexu vesmírného prostoru a času, smrtelnost lidské bytosti (mimo duchovní vizi o nesmrtelnosti lidské duše). Smrtelnost lidských bytostí, které asi nenajdou schopnost fyzické a duchovní nesmrtelnosti. Možnosti alternativ sebezničení lidstva a životního prostoru, vyčerpatelnost dostupných existenčních zdrojů, nepředvídatelné katastrofické situace v rámci lidstva, planety a kosmu.

Tím jsou vyčerpány negativní možnosti a alternativy a zbývá alternativa vývojová. I vývojové alternativy mají svá omezení: smrtelnost a tím omezenost fyzického lidského života. Omezenost lidského organického organismu z hlediska dosažitelnosti poznání komplexu vesmíru .Nepřekročitelnou časoprostorových jednotek z hlediska fyzické omezenosti lidských bytostí).

Lidské předpoklady pro další existenci: nezničení planetárního klimatu, další existence živé hmoty a lidských bytostí na planetě, vyhnutí se vlastnímu sebezničení a zachování všech podmínek ekologických a životně důležitých zdrojů limitujících další existenci života na planetě.

Je asi třeba si uvědomit a obecně přiznat, že z lidského hlediska existují prozatím lidskou vědou a lidskou vírou poznatelné dvě tvůrčí síly v poznatelném vesmíru: tvůrčí schopnosti lidských bytostí a nadpřirozené tvůrčí schopnosti Začátku a Konce živého a neživého vesmíru.

RYNEŠ, Václav. Paradigma a vize lidské společnosti. Praha: Epocha, 2019. ISBN 978-80-7557-217-2. str.:32-35