Článek
FILOZOFICKÁ A REÁLNÁ PLURALITA V LIDSKÉ SPOLEČNOSTI
Společenské proměny
Na prahu 21. století lidský poznávací proces přináší nezměrný počet informací o lidském bytí, činnosti, událostí, které zahlcují vnímací lidský proces a svou neustálou aktualizací zamlžují vývojové trendy a skládání informační mozaiky do smysluplného obrazce.
Lidské společenské proměny a jejich nepřetržitý tok přehlcuje a ohlušuje a umožňuje vějíř pluralitního názorového vidění, ve kterém se ztrácí společenské vývojové kontury a trendy.
Pluralita filozofického myšlení a jeho přenos do reality bez odpovědnosti a morálních kritérií, vycházejících z lidských a občanských práv a svobod, však přináší i možnost katastrofických dopadů na člověka a společnost. Naskýtá se i možnost omezení, přerušení, likvidace jako možné alternativy, když lidská neodpovědnost nabude vrchu nad lidskou odpovědností.
Evropská a americká civilizace, která se zakládá na židovské a křesťanské filozofii a řeckém a římském přínosu pro právo, odpovědnost a racionalitu, která byla obohacená oddělením teologie a o rozvoj přírodních a humanitních vědeckých oborů, o konfrontaci materialismu a idealismu, dospěla do stádia neomezené lidské svobody a sekularizace, kde se ztrácí lidská odpovědnost, ale i znovu navrací v jiné formě křesťanská odpovědnost a mezilidská solidarita.
V každé etapě lidského civilizačního vývoje se objevují nové filozofické prvky, kdy lidský kotel se dostává do varu a bublá, kdy dožívá minulost a objevuje se skutečnost, která se mění v budoucnost na základě nových realit. Od 18. století evropská a americká civilizace začala překrývat zbytky předchozích civilizací a vytvářet globální planetární prostředí.
Prostředí, kdy dochází ke globální migraci obyvatelstva ak celosvětovému mocenskému nesváření, ale i pokrytí planety různými společenskými a politickými strukturami a systémy. Vzniklo multikulturní prostředí, ve kterém se misí islámská, křesťanská, indická, africká, jihoamerická a jiné kultury s evropskou a americkou a vytváří novou realitu, která překračuje národnostní bariéry na základě státního občanství v demokratických i nedemokratických systémech.
Výsledným efektem je proměna a pohyb vpřed i vznik nových priorit pro lokální a globální životy jedinců a společnosti. Stále více z pozadí vystupují lidská pozitiva: jako jsou víra, naděje, láska, mezilidská, politická, sociální a ekonomická rovnost. Lidskou nerovnost lze charakterizovat jako potlačování lidské důstojnosti a nerovný přístup k existenčním a nezbytným prostředkům pro život jedince a společnosti.
Evropská a americká civilizace, ve svém vnitřním kvasu, smísila individualismus i kolektivismus, které ve svých důsledcích prohloubily lidskou nerovnost a zdůraznily lidský egoismus a materiální přístup k životu. Ve své vrcholové podobě dospěla k popírání Zjevené Pravdy, kterou nahrazuje vyzdvižením hmotných materiálních výhod nad křesťanským odříkáním a životem ve víře a podle víry.
Tato civilizace globalizovala základní rozpor mezi náboženskou vírou a ateismem a odsunula náboženskou víru na společenskou periferii. Zároveň však odstraňuje ostré hrany mezi náboženskou vírou a nevírou a posunuje morální a existenční kritéria do prostředí lidí dobré vůle, a to bez rozdílů náboženského vyznání a bezvěrectví.
Svět na prahu 21. století je již světem v globální podobě, ve kterém probíhají stále změny a stále nové sjednocovací a sdružovací procesy, které mění životní prostředí a podmínky pro život jednotlivců a společnosti.
Lidský svět není bílý a ani černý, ale již plný naděje, že snad lidstvo dokáže překonat svou vnitřní nejednotnost a hledat shodu v základních záležitostech nenásilnou, ale mírovou cestou. Je zde stále otázka, zda další vývoj bude evoluční, revoluční nebo katastrofický, a který scénář lidstvo vyprodukuje na své vesmírné cestě odněkud někam.
V 21. století, vývoj lidstva může jít několika základními směry. Evolučním směrem, kdy sjednocovací a sdružovací proces bude se ubírat pokojnou a evoluční cestou, kdy válečné konflikty budou jen lokální a bez použití zbraní hromadného ničení a budou víceméně kontrolované společností.
Katastrofickým směrem, kde lidské nebo přírodní katastrofy ohrozí v lokálním nebo globálním měřítku existenci lidstva, kdy vznikne nutnost nezbytné regulace životně důležitých prostředků pro zachování lidstva a změny hospodářského a sociálního charakteru. Směrem apokalypsy lidstva vedoucím k sebezničení nebo k částečnému zničení lidstva a k nějakým návratům do lidských začátků.
Revolučním směrem, kdy politická, na základě kombinace, evoluce, revoluce a katastrofických podnětů vytvoří se ekonomická a sociální situace, která se může vymknout kontrole, kdy lokální krize přerostou v globální, které si vynutí zásadní změny a regulace. Více pravděpodobné je, že nové civilizační podněty a změny v mocenských poměrech na planetě budou nadále vytvářet různé krizové situace, které mohou ohrožovat další vývoj lidstva.
Vnitřní a vnější prostředí lidstva stále doznává kvalitativních a kvantitativních změn – na omezeném střípku vesmírného prostoru, který však zároveň limituje a omezuje časově a prostorově člověka i lidstvo.
Ukazuje se, že vývojový proces lidstva v pozemských podmínkách není nekonečný a je limitovaný v nepoznatelném čase a hmotným vývojem v sluneční soustavě. Je lidská civilizace něco více než jen nějaký živočišný vývoj nějakého druhu na zemi nebo změna vývoje v souvislosti změn hmotného prostředí?
Je vývoj člověka a společnosti něco více než vývoj společenství termitů, včel nebo opic i jiných živých druhů na planetě? Pokud se, kdo domníval, že je tomu tak, pak mu uniká, že člověk v sobě spojuje duchovno, rozum, který stále rozvijí jeho rozumové a pracovní schopnosti a umožňuje mu sebekontrolu.
Změny a proměna a stálý pohyb do budoucna jsou společenskými jevy, za kterých se stále mění generace a narůstá sjednocovací proces, který provází: změny technologií a techniky, potravin, pracovních funkcí, mocenských vztahů, společenských a politických systémů a další.
Změny provází jevy spojené s existencí člověka jako je láska, nenávist, touha, zoufalství a jiné, ale zároveň i nepřetržitý nárůst vzdělanosti, lidských a občanských práv, sociální a zdravotní péče, kdy lidská důstojnost se rozšiřuje i do oblasti pracovních práv a rovnosti i v sociální a ekonomické oblasti života člověka.
Nekonečné změny a proměny společenského rázu zrychlují svůj pohyb a komplexnost a stále vytváří podmínky pro nová politická uspořádání lidských poměrů na planetě.
V lidském vývoji se dostává do popředí životní úroveň, ale i podřízenost a nadřízenost člověka nad člověkem v politickém, sociálním a ekonomickém prostředí a vzájemné vlastnické vztahy a podíl na řízení věcí veřejných. S tím souvisí i záležitost vzájemné lidské rovnosti, solidarity a humanismu.
Do popředí se dostává péče o malé děti, nemocné, důchodce, o zaměstnanost, ale i o životní prostředí, ale i plánování rodinného, státního a jiného společenského charakteru. člověk se dostal do období, kdy je nucen kalkulovat, kdy stát je nucen dělat rozpočty a regulovat společenský vývoj na základě ekonomických možností ve prospěch svých občanů.
Nadřízenost a podřízenost dostává jiný charakter a mění své formy, mezilidské chování a vzájemné vztahy. Do lidských dějin vstoupila křesťanská rovnost každého jedince před Bohem, přináší i postupné změny do mezilidských vztahů, které pak ovlivňují i vztahy na úrovní společenské a politické.
Do popředí se stále více dostává rovnost mezi mužem a ženou ve společnosti, vztah spolupráce mezi podřízeným a nadřízeným, mezi, podnikatelem a zaměstnancem, mezi občany a jejich představiteli ve veřejném životě a podobně. Vztahy třídní nenávisti se proměňují v třídní smír a postupně ve vztahy vzájemné solidarity
Z filozofického a reálného pohledu vznikla i otázka ceny a hodnoty lidského života v období jeho životního prožitku v rámci společenství jiných. V lidských dějinách vývoj společnosti skýtá obrázek nekonečného přehledu lidských nerovností a ponižování lidské důstojnosti.
V předkřesťanském období, Bohové jako nadpřirozené bytosti byli povýšeni nad člověka. Vládci v společenských a politických systémech spojovali svoji vládu s božským původem a i prohlašováním se za Bohy. V křesťanství Bůh sestoupil mezi lidi a prostřednictvím lidského utrpení vykoupil člověka a lidstvo z pozemského bytí a dává mu perspektivu
Vstup křesťanství do lidské společnosti přinesl i novou náboženskou víru, mezilidské a společenské vztahy založené na víře, naději a lásce a život ve víře a podle víry. V rámci evropské civilizace, postupně vstřebávala evropská a později i americká společnost
křesťanství s tím, že křesťanští panovníci se považovali být předurčení vládnout nad ostatními – z hlediska Boží milosti, který vyvrcholil sporem mezi představiteli Boží moci a představiteli světské moci na zemi.
Světská moc zvítězila nad moci duchovní. Novověk pak přinesl vítězství moci lidu nad moci panovnickou. Postmoderní občanská společnost pak přinesla občanskou společnost a vytěsnění Boha a náboženství na okraj sekularizovaného státu, který se však vrací v nové formě pastorace a evangelizace.
Na prahu 21. století sice občanská společnost vytěsňuje náboženskou víru ze sekularizovaného prostředí, a to více jen do niter lidské bytosti ve dvou směrech: do nitra věřících a nad lidské společenství, ale Boží Zvěst stále znovu oživuje a osvětluje a oslovuje lidstvo z morálních výšin a prosvětluje sekularizované lidské společenství a oslovuje novou formou evangelizace a pastorace.
Rovnost člověka před Bohem se stává stále větší touhou po rovnosti lidí mezi sebou navzájem, a to nejen v občanské, tak i ekonomické a sociální oblasti. životní úroveň nejen pro vyvolené, ale pro všechny – v lidském životě! Společenským jevem, který provází člověka a lidstvo je pluralita, kdy každý jednotlivec je originálem lidské bytosti, a kdy se rodí do pluralitní lidské společnosti, kdy každý jedinec se rozlišuje duchovně i fyzicky.
Do prostředí, ve kterém prožívá svůj životní příběh, který je rozličný od příběhu jiných. Individualita a kolektivita jsou základem lidské plurality a života jedinců a celých generací a celého lidstva jako celku. Proměna a vývoj člověka a společnosti – v čase a vymezeném prostoru je jednou z největších záhad existence člověka a společnosti ve vesmíru.
RYNEŠ, Václav. Perspektiva lidstva, člověka a sociální státu. Praha: [Pavel Káňa-Vydavatelství Knihař], 2015. ISBN [978-80-86292-75-5].
