Článek
Jeden oprášený politologický rozbor
Ruské mocenské ambice v 21. století
V globalizovaném lidském světě v 21. století, v neklidném multikulturním prostředí, supervelmoc Ruská federace ukazuje své mocenské svaly svému nejbližšímu okolí a narušuje svým hybridním přístupem současný řád a pořádek na celé planetě.
V evropském prostředí navazuje na ruské expanze Petra Velikého a pak na carské mocenské expanze a rozšiřování mocenského vlivu a budování ruského impéria v evropském a asijském prostoru. Na- vazuje na mocenské a rozpínavé snahy komunistického Sovětského svazu, jeho internacionalismus a budování socialistického bloku. Na podporu revolučních snah a terorismu.
Po pádu Sovětského svazu a rozpuštění socialistického evropského bloku vznikla Ruská federace na nadnárodním principu, okleštěná v evropském a asijském prostoru o vznik celé řady samostatných států. Je to období, kdy vznikla čínská velmoc a Spojené státy a EU se dostaly do společenského krizového období. V Ruské federaci se však začalo kumulovat ruské národní vlastenectví, které převršilo národnostní složení obyvatelstva a vyvrcholilo agresivním chováním k nově vzniklým státům bývalého Sovětského svazu. Sovětský komunismus nahradil hybridním válčením zvláště proti demokratické Evropě a jinak ve světovém měřítku. Ruská federace ve svých imperiálních choutkách našla spojence v Komunistické Číně a v některých státech s autoritativním režimem. Zatímco komunistická Čína převzala kapitalistickou ekonomiku a rozšiřuje prozatím svůj vliv ve světovém měřítku ekonomickou a obchodní převahou. Ruská federace podrývá světovou demokracii hybridním přístupem a podporou terorismu. Nelze pominout, že za autoritativní státností se skrývá pohrdání současnou demokracií a liberalismem, které se příčí ruským (současným) představám o světovém pořádku a řádu. V ruské federaci autoritativní režim potlačil řadu demokratických principů a nastolil autoritativní pořádek.
Je možno klást otázku, zda tento pořádek dříve, nebo později postihne vnitřní otřes a změny nebo ekonomická slabost a tlak vnějšího prostředí ke změně ruských cílů a záměrů.
Jaká možná řešení se jeví? Současnou vyhraněnou situaci mezi demokratickým světem a autoritativním a totalistickým asi nevyřeší světové válečné konflikty, ale asi vyčerpanost a snaha o zachování určité mocenské rovnováhy. Vyčkávání, kde se dříve vyčerpá komplexní potenciál a dříve se projeví vnitřní krizové stavy v demokratickém a autoritativním a totalitním světovém prostředí. Nelze ani vyloučit, že nějaká konfliktní společenská a přírodní katastrofa se stane spouštěčem a urychlí nějaké civilizační změny. Změny vedoucí k nutné regulaci k zachování životních podmínek pro pozemskou lidskou populaci v planetárních podmínkách.
Jak se jeví současný konflikt a mocenské snahy a agrese Ruské federace na Ukrajině? Je možno konstatovat, že v dějinné minulosti evropská civilizace pronikala do ruského prostředí a zároveň ruské snahy opruzovaly a snažily se proniknout do evropského prostoru. V posledním tisíciletí se zásadně měnily hranice a mocenské podmínky a centra mezi evropskou částí a ruskou částí evropského prostoru. Střídala se období míru, válečných konfliktů. Ve dvacátém století pronikla již euroasijská mocnost vlivově a územně hluboko do evropského prostředí. Válečné střety po druhé světové válce vystřídala tak zvaná studená válka, kterou po rozpadu Sovětského svazu vystřídalo krátké mírové období, které nahradil mocenský a hybridní postoj Ruské federace obecně k demokratické státnosti a specificky k Evropě reprezentované EU a evropským obranným společenstvím. EU ztratila svou obrannou a ekonomickou ostražitost, a pocit, že za hranicemi není přítel, ale nepřítel s nabroušenými medvědími drápy. Jak již v lidských dějinách bývá, vzniká otázka „kdo s koho.“ Je asi otázka času, jakého lze se dočkat řešení. V každém případě vznikne nová situace a nové vztahy mezi ještě ne zcela sjednocenou Evropou, světovými demokraciemi a euroasijským agresorem. Civilizační dějiny lidstva nás učí, že z nepřátel se stávají přátelé, kdy účelovost převažuje, nebo kdy dočasná změna hranic čeká na změnu poměru mocenských sil. Příměří a dočasné mocenské a jiné ústupky vždy se mění se změnou mocenských sil a z dohod se stávají jen cáry papíru. V tomto případě v globálním a evropském prostoru. Ve vývoji lidské civilizace nic není vyloučeno a nic nemá trvalý charakter. Jen kola dějin přináší i různou nečekanou příjemnou i nepříjemnou současnou realitu.
