Článek
Křesťané v občanské společnosti
Civilizační proces v jednadvacátém století dospěl k občanské společnosti vytvářené na základě demokracie a politického pluralismu, kdy náboženství a náboženská příslušnost je chápána jen jako osobní záležitost jednotlivce.
Křesťanské náboženské kodexy vycházejí z náboženské víry a lidského života, kdy spojují život ve víře se životním prožitkem v lidské společnosti, kdy věřící má respektovat Boží Zvěst pramenící z víry a tuto pravdu přenášet do života osobního i společenského – do společnosti, která jej obklopuje, a které je součástí.
Vzniká i povinnost hájit a obhajovat náboženské pravdy ve společenském a politickém životě. V politické oblasti se má věřící člověk vždy angažovat z hlediska mravního závazku, tedy z jednoty víry a praktické činnosti, a to na základě morálního hodnotového kodexu.
I v demokratické společnosti však přetrvávají projevy netolerantního sekularismu, který zpochybňuje význam náboženské víry, ale je leckdy netolerantní k jednání křesťanů z hlediska jejich víry a svědomí.
Pro věřící občany z hlediska jejich náboženské víry měla by být sounáležitost s určitou politickou stranou nebo nějakým jiným typem politické parcipace spojená i s morálními hodnotami, které vyznává. Křesťan by se neměl angažovat v politickém stranictví i v jiných hnutích a sdružených, které vycházejí z ateismu (ve smyslu militantním) a programové náboženské netolerance.
Křesťané by neměli spojovat svou politickou a společenskou angažovanost se stranictvím, které vychází z ateistického programu (ve smyslu militantním). Tedy s politickým stranictvím, které není slučitelné s náboženskou vírou a životem ve víře. Posláním nábožensky věřících je prožití života ve víře a podle morálních zásad vyplývajících z víry, ale i obhajovat víru a způsob křesťanského života a postojů v občanské a demokratické společnosti. Účastnit se politické soutěže o nejlepší programovou nabídku, a to za účelem zabezpečení sociálních jistot a životní úrovně jednotlivců a celé společnosti.
Moderní svět, svět devastované morálky a ateismu lze chápat jako vyprahlou duchovní poušť, která si vyžaduje evangelizaci, jejíž základní složkou je křesťanská sociologie. Jedním z jejího poslání je být účinným nástrojem dialogu mezi křesťanstvím a občanskou společností a státem. Stává se i výzvou k dialogu v oblasti a v rámci soudobých náboženství, při hledání dialogu a forem spolupráce v oblastech, které nábožensky nerozdělují, ale sjednocují.
Posláním věřících je prožití života ve víře v rodinném, profesním, ekonomickém a politickém prostředí za různých společenských okolností. Žít a politicky působit v souladu se svým vlastním svědomím znamená soustavný křesťanský přínos k spravedlivému uspořádání veřejných záležitostí. Pro věřící má představovat politická angažovanost službu pro druhé.
„… Být a jednat ve světě je tu pro laika nejen antropologickou a sociologickou skutečností, ale i skutečností specificky teologickou a církevní…“
Jan Pavel II.
Křesťané a politická angažovanost
Z hlediska katolické sociologie vyplývá, že věřící člověk má prožít svůj životní úděl ve víře, naději a lásce. Nábožensky věřící má právo prožít svůj život podle morálních zásad svého náboženského přesvědčení a morálních zásad. Má právo obhajovat svou náboženskou víru ve společenském prostředí a jako občan se účastnit politického dění. Ve svém myšlení a konání má povinnost vycházet z morálního kodexu a angažovat se ve prospěch dobra a spravedlnosti.
Politická angažovanost křesťansky smýšlejících a praktikujícího křesťana by měla směřovat k jednotě duchovní a společenské angažovanosti ve smyslu Desatera a křesťanského hodnotového systému. Politicky a společensky by se měl nábožensky věřící uplatňovat ve prospěch dobra a podporovat politické stranictví a hnutí, která jsou v souladu s jeho svědomím a nejsou nepřátelská k náboženské víře a životu ve víře.
Zde je i prostor pro oslovení politicky neangažovaného křesťana, aby se účastnil politického a veřejného života a účastnil se politické soutěže o nejlepší programovou nabídku a realizaci programové vize z křesťanských a demokratických pozic.
Současná demokracie má řadu zákrutů a nevyjasněných oblastí, ale stále se vyvíjí a hledá optimální obsah a formu i demokratické mechanismy – ve stále více globalizovaném světě. V občanské společnosti je demokracie stavěna před nové úkoly a nové formy, které by odpovídaly vývoji a potřebám lidské společnosti. Nové výzvy, které stojí před člověkem a lidstvem budou vyžadovat i nové přístupy a nová řešení.
V morální oblasti nelze vycházet z demokratického hlasování o Desateru Božích přikázání a rozhodovat pomíjivou a dočasnou většinou, ale je nutno hledat celospolečenskou shodu. Základní hodnoty a lidská důstojnost, rodina, soužití v míru, ochrana života a společnosti musí být nadřazeny nad extrémní podoby lidské svobody.
Lidskou svobodu neomezuje Bůh, který ji daroval člověku a lidstvu, ale může ji ohrozit člověk ve vlastním zájmu. Zde se otevírá cesta a dialog mezi věřícími navzájem i všemi ostatními lidmi dobré vůle.
Křesťanské politické stranictví
V lidských dějinách se mění a přicházejí a odcházejí různé civilizace a různé státní formy a správní systémy. V evropské a americké civilizaci se stalo křesťanství a demokracie fenoménem, který postupně ovlivnil celý vývoj lidské společnosti.
Ve dvacátém století přinesla tato civilizace demokratismus, sekularizaci a nové pojetí lidské svobody, lidské důstojnosti a občanské společnosti. Tato civilizace přestává být náboženskou a stává se mnoho kulturní a nábožensky lhostejnou, kdy ji prostupují nekřesťanské a nenáboženské prvky, kdy nábožensky věřící se dostávají do menšinového postavení ve stále více sekularizované společnosti.
Do popředí se dostává nutnost obhajoby náboženského přesvědčení prostřednictvím politického stranictví a jiným sdružováním ve veřejném životě.
Ke křesťanství – z katolického i širšího křesťanského pojetí se hlásí i demokratické politické stranictví, různá hnutí, iniciativy a sdružení s různým politickým a společenským programem. Zde existuje jen jedno měřítko pro politickou angažovanost křesťanů: křesťanský morální a hodnotový systém vycházející z humanismu, mezi lidské solidarity a sociálně spravedlivého lidského společenství. Posláním křesťanského stranictví se stává sdružovat a obhajovat zájmy křesťansky smýšlejících a ve víře žijících, ale i ostatních občanů dobré vůle a oslovovat ostatní veřejnost z křesťanských pozic. Do popředí se postupně dostávají i jiné nestranické formy sdružování, které konkurují politickému stranictví a jednou možná i nahradí úlohu politického stranictví.
Ideovým podkladem současného křesťanského a politického hnutí, které působí pod různými názvy v demokratickém a nedemokratickém prostředí je křesťanský morální systém a z něho vycházející humanismus, solidarismus i sociální reformismus i vize spravedlivého sociálního státu.
Tato společenská nabídka se stala v různorodém celosvětovém prostředí a za různých okolností univerzální nabídkou přesahující náboženský rozměr.
Katolická církev
Katolická církev, která odvozuje svou existenci a původ od Zjevené Pravdy, Božího Desatera a vstupu Krista do lidského společenství jako Vykupitel lidstva s lidské je červenou nití, která prostupuje lidské generace na jejich vesmírné pouti. Katolická církev v dějinném vývoji prochází změnami lidského společenství a Zjevenou Pravdou oslovuje lidské generace.
Kristova církev v lidském vývojovém procesu vstupuje do různých společenských a politických systémů, proměnlivosti jejich forem a generačních změn, kde zanechává stále znamení Kristova učení.
Kristovo oslovení lidské bytosti a společnosti a nabídka nesmrtelného života stále zůstává stejná, ač se mění způsoby a postoje lidské bytosti v různých lidských společenstvích a za různých společenských a politických změn.
Kristova církev v minulosti, současnosti a v budoucnosti hledala a stále hledá lidské sjednocení na základě Zjevené Pravdy.
