Článek
V českém předvolebním období stále ještě probíhá předvolební politické vaření. Nic není předem rozhodnuto.V politickém hrnci to bublá a stoupá pára i mezi jednotlivýmí stranami. Nic není předem rozodnuto a možné povolební stranické koalice jsou v mlhavém oparu.
Vládním koaličním stranictvím cloumá politická nejednota v politické jednotě znovu vládnout v povolebním období. V opozičním politickém táboře v politické nejednotě panuje politická shoda o nutnosti ve volební soutěži svrhnout vládu současné koalice.
Vaří se to, bublá to v celém českém předvolebním spektru. Poklička na politickém hrnci jen nadskakuje. Zahuštuje se politický guláš, který se předkládá české veřejnosti.
Nelze ještě zjistit, co naši ctění političtí kuchaři nám do politického guláše hodí za dobroty a jaké dobroty nebo nedobroty si po volbách vychutnáme.
Pomalu nastává čas
Pomalu, ale stále se šine čas k volebnímu rozuzlení, kam se posune česká občanská demokracie v dalších čtyřech letech. Bude to další období inflace a stagnace. Další období české politické a občanské vyhraněnosti, nebo období hledání vzájemného porozumnění?
Porozumnění sice nechtěného politickými aktéry, ale nutného pro zachování současné životní úrovně české občanské a demokratické společnosti v středoevropském a evropském prostoru.
Vzájemná společenská a politická vyhraněnost jen může zvyšovat rozháranost až chaotičnost dosažených společenských hodnot v současné demokratické státnosti.
Pomalu nastává čas v národním a státním zájmu společně hledat to, co nás společensky a sociálně může s j e d n o c o v a t n e ž r o z d ě l o v a t.
Politologické žně
Nastalo období nejen politiků, ale i politologů, medií i veřejného diskutování a různého společenského blábolení a politických a společenských dezinformací všeho druhu. Politici a politologie se snaží vykládat r ů z n á m o u d r a.
Nastává vyhraněné období různých politicky jako by odborných i neodborných keců a politolického marketinku. Kdesi, až v zapadlé zásuvce, je možno nálezat programové struktury, snažící se řešit r e á l n o u pr o b l e m a t i k u společenských neduhů, které se v hojné míře vyskytují v naší občanské a demokratické společnosti.
Je možno se zamyslet nad nebývalým množstvím univerzitních profesionálů humanitních a přírodovědných fakult, kteří cítí až fanatickou touhu se politicky angažovat, a občanským plebejcům tlouci do palic za vědecké postoje své neprofesionální ideologické názory a sympatie. Je až povážlivé, kolik saturovaných odborníků ve svých profesích hledá i saturování v politické angažovanosti. Kolik saturovaných bankéřů a vedoucích ekonomických korporací si chce v politice zalobovat pro své osobní a podnikatelské účely.
Lze nahlédnout na politické volební kandidátky, kolik lze nalézt kandidátů s dělnickou a zemědělskou profesí a ze slabších sociálních vrstev.
Stát s přesyceným politickým a úřednickým aparátem
Je možno se zamyslet, kolik malý stát jako Česká republika má generálů na počet obyvatelstva, kolik má politilogů, sociologů a různě placených poradců v zákonodárné, vládní a soudní moci a kolik je politických náměstků a tiskových mluvčí ve státní správě a samosprávě.
Je možno se též zamyslet nad tím, že veřejná správa předává část svých správních povinností do sféry neziskových a jiných organizací.
Je možno se zamyslet nad tím, že čím více vstupuje modernizace do prostředí státní správy, tím více narůstají počty státních pracovníků a úředníků.
Čím více se provádí modernizace státních služeb, tím více narůstá státní aparát. Místo aby s modernizací státu nastal perzonální pokles, máme tu opačný trend narůstání státního personálu.
Je nutno si uvědomit, že se stále více přesycuje státní správa a na druhé straně stále více se vyskytuje problematická a služební obslužnost obyvatelstvu občanského a demokratického státu. Stále více se potýkáme s různorodou korupcí, nešvary a příživnictvím na úkor občanské společnosti.
O politické pravdě
Občané, snít sen o politické pravdě je nebezpečné při prožívání lidského údělu. V lidském údělu existuje nekonečná množina lidských pravd a nekonečné množství jejich vykladatelů. Vykladatelů osobních a ve společenském prostředí.
Jiná je pravda mocenských dobyvatelů, vítězů a poražených.
Jiné jsou pravdy mučednků, rebelů, vědců, šejdířů, podvodníků.
Jiné jsou pravdy osobního a společenského charakteru. Politická pravda je v podstatě to, za co ji považujeme. Je to nějaké osobní a společenské oslovení v nějakém vývojovém stádiu prožívání lidského údělu. Prožívání v nějaké časoprostorové jednotce. Je to vždy oslovení, které přímo souvisí s naším konkrétním životním prožíváním a konkrétními životními postoji.
Politická pravda je vždy p r o m ě n á a lidský úhel pohledu se vyvíjí s lidskými prožitky, s lidskou činností. Politické ideologie, ideje, programy i vize jsou poplatné danému civilizačnímu vývoji v nějakém místě a čase. Politická a společenská pravda je většinou spojená s l i d s k o u t o u h o u o l e p š í m p r o ž i tí l i d s k é h ož i v o t a o s o b n í h o a s p o l e č e n s k é h o, a to v různých politických systémech. V každé politické pravdě se projevuje lidská racionalita, lidské emoce i pudy. Politická pravda je nemilitantní i militantní vyjádření dobra i zla v lidském civilizačním procesu.
V realitě české současné občanské společnosti každý občan v roli volitele má možnost volit tu současnou politickou a relativní pravdu, která nejlépe vyhovuje jeho osobním a životním postojům, ale i představám, jak dále se má vyvíjet jeho osobní a společenský život. Životní perspektiva jeho, perspektiva v blízkém i vzdáleném prostředí, i dalších generací.
O jedné současné politické šarádě
Za jedné demokratické vládní koalice stalo se osobní, odborné a politické pochybení. Pochybení na velice citlivém rezortním ministerstvu spravedlnosti. Přímo na vizitce občanské a demokratické společnosti a spravedlnosti. Pochybení zpochybňované a zesměšňované přímo ministerským předsedou a vládním koaličním hnutím.
Vláda i vládní koalice odmítla přijmout vládní odpovědnost a jen odpovědnost příslušného ministra. Vládní opozice se dožadovala i přijetí kolektivní odpovědnosti. Zvláště, když ministertvo nemá jednobarevné stranické politické vedení.
Co se však stalo?
Jako by se nic nestalo. Jen prý malá chybička se vloudila, papaláš dotyčné strany byl nahrazen papaláškou z téže strany. Najednou se z politického obzoru vypařilo ministerstvo financí a jeho součinost na chybě ministrstva spravedlnosti.
Občanské veřejnosti začala snaha pověsit bulíky na nos a tvářit se, že se nic nestalo z pochybným darem miliardy korun do státního rozpočtu.
Najednou začala vznikat m n o ž i n a po l io t i c k ý c h
p r a v d. Pravda ministerstva spravedlnosti,pravda předsedy vlády, pravda vládní koalice, pravda mediální, pravda o p o z i č n í h o s t r a n i c t v í a vznikla státní informace i dezinformace. Vzniklo ale i státní a koaliční zamlžování komplexnosti chybných jednání klíčových ministerstev spravedlnosti a financí a jejich představitelů.
Vzniká také otázka, kam lze v demokratické a občanské společnosti vychylovat váhy slepé paní spravedlnosti. Která množina politických pravd asi bude nejpravděpodobnější a nejpravdivější.
Lze si i položit otázku, jaká vizitka vzniká vládní koalici před sněmovními volbami?
