Článek
Letem českým politickým světem
Poslanecké šarády
Parlamentní šťouchance, plivance, halekání z poslaneckých lavic místo konstruktivních a dohodovacích řízení naplňují většinou poslanecké lavice nekoncepční rétorikou a jednací kultura stále nevykazuje podstatné změny.
Osobní a společenská neochota si porozumět ještě vyostřuje vzájemné až urážlivé rétorické vyjadřování mezi vládní koalicí a opozicí. Stále se ze sněmovního jednání vytrácí programové soutěžení, které je nahrazovano invektivami než hledání možnosti dohod a kompromisů.
Sněmovní diskuse provází jen společenská a politická vyhraněnost a vzájemné politické negování mezi vládní koalicí a opozicí.
NĚKDY PŘEDSTAVUJE POSLANECKÁ SNĚMOVNA ŽVANÍRNU NEBO BAVÍRNU, VZÁJEMNOU ŠTĚKÁRNU NEBO VZÁJEMNÉ PLIVÁNÍ A OSOČOVÁNÍ ctěných poslanců a poslankyň.
Ukazuje se, že na současném společném hledání koncensu nemá vládní koalice a opozice zájem. Pro opozici se stalo programem kritika všeho, co vládní koalice předloží jako vládní nebo poslanecké návrhy k sněmovnímu jednání. Pro vládní stranictví je zase charakteristické obrana všech svých koncepčních a jiných návrhů, které předkládá.
Poslaneckou sněmovnu dříve i dnes charakterizuje silové prosazování vládních a poslaneckých návrhů.
Výsledek je vždy jednoznačný. V české občanské demokracii a parlamentarismu se ještě nezdařilo získat 51 % k prosazování reforem a rekonstrualizaci státu. Výsledným znakem se pak stává stálá proměna jakýchkoliv volebních programů a jejich jen jednovolební realizace.
Co jedna vládní koalice realizuje, tak následná vše zhatí a navrhne zásadně jiné koncepční zaměření a jiné realizační záměry. Českou občanskou a demokratickou společnost prozatím provází neschopnost sjednocovacího a sdružovacího procesu v koncepčním řešení.
Procesu tak důležitého a prioritního pro další existenci národní identity a zvláště vnitropolitického hledání optimální prosperity a životních jistot ve středoevropském a evropském prostoru.
Z občanských a demokratických plic
Na základě demokratické ústavnosti volí občané své zástupce v českém pluralitní demokracii a demokratismu. Zástupce do sněmovny, senátu a zastupitele na komunální úrovni občané volí na všech politických a společenských úrovních, aby hájili a prosazovali optimální řešení jejich životní úrovně a sociálních jistot.
Volí je proto, aby z množiny různých společenských a politických koncepcí se politické reprezentace sdružily a sjednotily a vzájemně prosazovali optimální a společenské řešení současnosti a perspektivy.
Nevolí své představitele, aby se vzájemně společensky a politicky osočovali a politicky vyhraňovali. Volí je proto, aby jim zajistili životní a společenské prostředí a existenční podmínky pro jejich životní osobní a generační perspektivu.
Občané nevolí své zastupitele, aby vytvářeli politické elity, aby se oddělili finančně a majetkově od občanského průměrů českých občanů.
česká občanská a demokratická společnost očekává nejen kulturní vyspělost, ale schopnost ujednotit se na základních otázkách životních údělů ve státě na základě subsidiarity a solidarity a obslužné a přívětivé státnosti.
V občanské společnosti není zájem o politické obročnictví, korupci a elitářství ve společenském a politickém, ekonomickém a sociálním prostředí. Čeští občané nevolí své zástupce do státních a samosprávných orgánů, aby se hrotili navzájem, ale aby vytvářeli jednotný společenský program a společně jej realizovali v zájmu občanů a českého státu.
Posláním a cílem politických a stranických reprezentací pak může být společenský program realizovat v mírových podmínkách i za mimořádných obdobích globalizace a multikultury.
Vizí v občanské a demokratické státnosti není pseudodemokracie, ale vývojové trendy nového rozvoje na základě lidských a občanských práv.
