Článek
Politická korektnost
Existuje vůbec politická korektnost nebo je to jen zastíňující manévr v demokratické politické a mocenské struktuře? Lze možná konstatovat, že se asi jedná o idealistickou představu, jak by mohly vypadat mezilidské vztahy a vzájemná lidská a společenská tolerance. Bohužel v lidské realitě, kde se mísí racionalita s emocemi i iracionalitou, je reálný lidský a společenský život jiný.
V osobním a společenském životě a zvláště v různorodém mocenském prostředí se používají slova o politické korektnosti jako i zástěrka k dehonestaci, znevěrohodnění, ale i k zvýraznění svého účelového jednání. Člověk moudrý vždy vychází ze své lidské podstaty a své vlastní pravdy, nebo přijetí různých společenských práv a názorů. Je lidským a společenským jevem i existence lidské nekorektnosti, kdy pravdy a názory jiných považuje za nepřijatelné nebo zcestné. Existuje též vzájemný respekt skutečný, ale i hraný, opravdový i účelový při prožívání v osobním a společenském životě. Lidská pravda a spravedlnost vždy je relativní v průběhu lidského civilizačního procesu. V průběhu lidského dějinného procesu se vyskytují jevy korektnosti, nekorektnosti, respektu, tolerance v různých životních, osobních a společenských i politických nuancích. V každé dějinné a civilizační etapě a v konkrétní současnosti jejich výklad je poplatný stádiu vývojového procesu lidství na planetě.
Snad jenom poznámka, kdo si v českém politickém prostředí namlouvá, že on je politicky korektní a druzí nejsou, sám sebe klame nebo účelově klame jiné!
Korespondenční volba
Civilizační vývoj a společenský pokrok neustále přináší nové technické a technologické možnosti, které vstupují do osobních, společenských procesů, ale i do struktur a organizace procesního charakteru. Vstupují i do procesu demokratických struktur a mechanismu. Vytváří nové možnosti demokratických přístupů a postupů, které je možno technicky i politicky využívat. Jejich využívání a používání je závislé na okolnostech společenského a mocenského charakteru v jednotlivých státech na planetě.
Případ korespondenční volby v občanské demokracii je případem demokratizačního mechanismu i různorodého náhledu a účelnosti (ale i ústavnosti) tam, kde je zaváděn nebo již zavedený. Z hlediska občanské společnosti je asi základní záležitostí pojetí občana a občanství v daném společenském a politickém prostředí. Občanská práva a povinnosti mohou být záležitostí různého názoru a různého pojetí. Pomineme-li identitu občana, zjišťujeme, že základem občanství je místo a čas i prostředí, ve kterém se narodil a prožívá lidský úděl. Jiná otázka je jeho pohyb mimo prostor, kde má občanství a svou identitu. Obvykle existuje několik možností občanského pojetí. Dočasný pohyb mimo stát nebo trvalý pohyb v zahraničí. Trvalý pohyb v zahraničí je spojený například s přijetím jiného občanství (nebo i dvojím, možná i vícerým občanstvím).
Lze položit otázku, která práva náleží občanům žijícím mimo státní teritorium trvale nebo přechodně. Je asi přirozené, že plná občanská práva náleží občanům žijícím dočasně (z různých důvodů) v zahraničí. Jiná je otázka plných občanských práv a povinností u občanů, kteří přijali jiné státní občanství a u těch, kteří si zachovali původní občanství a zároveň mají občanství nové a trvale žijí a mají bydliště v zahraničí. V uvedených případech již nejsou plně spjati s právy a povinnostmi, vyplývajícími na teritoriu původní státnosti. Zřejmě mají mít určitou omezenost, zřejmě se i účastnit voleb na státním území, kde se narodili a trvale opustili. V zemích, ve kterých žijí, jsou jiná společenská a občanská práva a povinnosti než jsou obvykle v rodných zemích.
Jinak lze však pohlížet na demokratické mechanismy spojené s volebními akty korespondenčního charakteru u těch, kteří plní občanská práva a povinnosti a mají trvalé bydliště ve svém rodišti a státě. Zde se naskýtá několik možností. Účastnit se voleb ve vlasti nebo volit v zahraničí na určených zahraničních zastupitelstvích. Zde se však dostáváme k tomu, zda je nutná osobní účast nebo zda je možno použít korespondenční formu. Jde o demokratickou technikálii a ústavní výklad přímé rovné a tajné volby každého jedince zvlášť. Jedná se o záležitost, kde v současnosti existuje názorová rozdílnost. Zda korespondenční volební akt je v souladu s ústavností jednotlivé státnosti a jejím výkladem. Zda vytváří výjimku proti většině volících občanů, zda jsou plně naplněny i občanské povinnosti při různorodém a zdůvodněném pobytu v zahraničí. Zda osobní účast u volebního aktu je bezpodmínečně nutná a závazná.
Snad je možno se zamyslet, proč demokratická technikálie se stala předmětem nelítostného střetu současných parlamentních politických elit. Lze se domnívat, že je zde i v pozadí vidina, že občané žijící v zahraničí jsou právě ti občané, kteří s námi souznějí.
Kam kráčí české politické spektrum?
Kam kráčí české politické spektrum v okamžicích blížících se sněmovních voleb v roce 2025? Kam kráčí za stavu rozdělenosti a rozpolcenosti občanské společnosti. Za stavu neúprosných střetů vládní koalice s opozicí a při růstu nových protestních hnutí, zvláště nespokojených s poklesem životní úrovně a sociálních jistot a společenskou nabídkou současného vládního stranictví. Jistě na uvedenou otázku existuje názorová rozdílnost. Z množiny názorové rozdílnosti lze subjektivně si položit otázku, kam stranické elity, kam kráčíte, a to vědomě nebo nevědomě?
Kam asi kráčí politická elita ODS?
Je možno konstatovat, že současná politická elita se odchýlila od programových záměrů svého zakladatele, bývalého předsedy a prezidenta, a nabrala směr od konzervatismu k liberalismu i k spojenectví až s protikladným deklarovaným stranictvím. Současný stranický předseda postupně odboural svou křesťanskou (katolickou) fasádu směrem ke konzervatismu a pak nabral směr k liberalismu. Z politologa se stal politik s vizí slučovat neslučitelné stranictví od genderu přes křesťanské lidovce, přes zaryté liberály a moci chtivé stranictví. Stal se představitelem pragmatické a mocenské politiky a politické křečovitosti a fanfárovské uspokojenosti, jak prý česká země pod jeho vedením vzkvétá. To v okamžicích, kdy klesá životní úroveň a vzrůstá protestní hnutí proti koaliční vládě pod jeho „osvíceneckým“ vedením. Povětřím zní pověstná „krysařova píšťalka ( z divadelní hry politika a národního básníka V. Dyka). Jak asi dopadne politický balanc občanské demokracie nad propastí?
Kam kráčí politická elita KDU - ČSL?
Politická elita, která se odtáhla od své křesťanské (většinou katolické) základny a spojila se v koalici s genderovými a liberálními odpůrci morálního a hodnotového systému křesťanského voličstva. Politická stranická elita se vydala na cestu do liberálních politických vod a až zapadá do mocenského chrochtění v bahnitých vodách. Politický pragmatismus překryl původní program křesťanské solidarity a humanity v bezbřehovitost. Stranická politická reprezentace (ve své většině) začala se brouzdat až v kalných vodách, od kterých se odtahují členové a příznivci skutečného pojetí křesťanského demokratismu a mezilidského solidarismu a humanismu. Melodie moci má omamné účinky, vedoucí až na dno propasti. Politická elita lidovců ztratila a ztrácí důvěru politicky angažovaných křesťanů.
Kam kráčí TOP 09?
Od otců zakladatelů její vedení odbočilo ze středopravicových pozic k liberalismu s nádechem genderu. Stalo se fretkou a nositelkou pragmatické a bezprogramové strany. Mocenská elita strany v čele s rozjívenou rozvernou předsedkyní, která kálí na původní politické záměry svých zakladatelů a přeměnila stranu a zamířila do liberálních pozic, kdy se vytrácí původní voliči asi k jinostranictví.
Kam kráčí Piráti a Starostové ?
Jejich politické elity si vsadily na pragmatismus, kdy mocenské pozice a jen účast v nesourodé vládní koalici jim zaručuje „politické a mocenské kvákání,“ ale s velice omezeným vlivem něčeho v politické a vládní branži dosáhnout. Politická elita Pirátů se též odklonila v zájmu politických koryt od programových vizí členské základny, ve které příliš spokojenosti se nenaskýtá. Chytrolínská elita Starostů se stala politicko ekonomickou elitou, kde vypočítavost a mocenské tužby překračují rámec úměrnosti. Pirátské a Starostovské hnutí jsou ti chytrolínové, kteří již zkouší proplavat předvolební vody samostatně, aby se mohli jako klíšťata v povolebním období zase k někomu přisát.
Kam kráčí opoziční stranictví?
Současné opoziční hnutí kráčí za svou vizí a programem stát se vládními stranami a porazit ve volebním klání vládní koalici Spolu. Jejich programem se stává „budeme všechno dělat jinak než současná kolice.“ Do popředí vystrkuje české národní zájmy a zastavení pádu životní úrovně obyvatelstva a dání nových sociálních záruk.
K její programové vizi v mimo parlamentním prostoru se různými způsoby přidávájí i nově vzniklá politická protestní hnutí. Společným a sjednocujícím prvkem se stává (pravicový a levicový) odpor proti vládnutí současné koalice Spolu.
Je možno se domnívat, že po roce 1989 vznikl bezpočet stran, straniček a hnutí bez ladu a skladu. V postkomunistickém období, které asi skončí v roce 2025 a které charakterizoval více politický pragmatismus než programovost, začíná v české politice převládat u obyvatelstva společenská a politická znechucenost. Znechucenost, hledající z pragmatického koaličního zmatku nová východiska. Východiska, kde převládá záruka za růst životní úrovně a sociálních jistot obyvatelstva, kde převládá i snaha o zásadní výměnu současné vládnoucí koalice Spolu. Hledání optimální české státnosti v středoevropském a evropském prostoru.
