Článek
Letem českým politickým světem
České dějinné občanské a sociální chvění ve 21. století
České národní státní a občanské chvění na začátku druhého čtvrtletí 21. století se vyznačuje v demokratické a národní státnosti vnitřní rozporností v nejistých dobách globalizace, multikultury a společenských, ekonomických a sociálních nejistot všeho druhu.
Tyto nejistoty doprovází výkyvy přírodního, společenského a sociálního charakteru, které se jinak projevují v různém státním a mocenském uspořádání a vývoji v různých oblastech a v různých organizačních strukturách na planetě.
Na planetě, ve které vznikají celoplanetární krize a konflikty, které se jinak projevují v rozdílnosti demokratické, autoritativní a totalitní státnosti a jejich rozdílných pořádků a řádů na planetě. Na planetě, kde se v globalizačním a multikulturním prostředí rozhořel nelítostný zápas o vlastnictví životních a energetických zdrojů, kdy lidská populace žije pod hrozbou zbraní hromadného ničení.
V takovém prostředí se octila Evropa ve své demokratické a občanské části a sevřenosti světových velmocí. Evropská unie národů a států postupně pozbyla svou prioritu ve celosvětovém dění a dostala se do procesu stagnace svých křesťanských hodnot a procesů ekonomického, sociálního charakteru a úbytku svého obyvatelstva.
Evropská současná demokracie v unionistické podobě čelí migračním procesům jiného kulturního charakteru a značné nepřizpůsobivosti emigrantů kultuře evropských národů a států.
V takovém prostředí se vyvíjí česká demokratická a občanská společnost ve středoevropské oblasti ve své státnosti a současné vnitro společenské občanské a politické rozpornosti. V rozpornosti již ustálenosti občanské demokracii s tržním hospodářským systémem za existence již v demokratických podmínkách existujících generací.
Postkomunistické období systému jedné vedoucí strany ze satelitním stranictví se překlopil do nového ústavního a parlamentního sytému pluralitního stranictví. Pluralitního stranictví, které nabylo koaličního charakteru, kde se zahnízdil pragmatismus a účelovost nad občanskými zájmy nově sociálně rozvrstveného obyvatelstva.
V občanské a demokratické společnosti však vznikla společenská a politická bezstarostnost, euforie z nabytých demokratických svobod, lidských a občanských práv a zanedbání ekonomického společenského fundamentu, ale i bezpečnosti. To v období zhoršujících se podmínkách a společenských nejistotách a změnách v evropském i v českém prostředí.
Ve výstavbě demokratické a občanské společnosti vznikla občanská a státní zadluženost a životní úroveň a sociální jistoty na dluh a nepříznivé podmínky pro následné generace.
To je česká občanská a demokratická realita roku 2026 a v následném období. Nemohou pomoci poukazování na výmluvy, že v období postkomunismu přicházely různé mocenské a krizové situace, kterým bylo nutno čelit. Kdesi v koutě zůstaly i sliby politických a stranických již demokratických elit o dohnání životní úrovně západoevropských demokracií ve společném unijním prostředí.
V současnosti se česká společnost pohybuje v prostředí evropských kulturních a hodnotových konfliktů i nového sociálního chvění, které se dotýká a vniká do české společnosti, a ještě více rozšiřuje společenskou rozpornost.
Do lidského společenství vstoupil nový druh kulturních, náboženských a hybridních konfliktů s asymetrickou působností v existujících strukturách demokratické, autoritativní a totalitní státnosti.
Ve světovém, evropském a českém prostředí se nová civilizační realita projevuje jinak. Jinak z hlediska dosažených životních úrovních a sociálních jistot. Jistot v té nebo oné ze současných pořádků a řádů v lidských organizačních strukturách a systémech.
V české občanské společnosti a realitě zůstala jen pachuť a rozčarování, ale i náběh občanských emocí i nechutenství k politice a politikům. A najednou zesílila protestní hnutí a jejich občanská rozhořčenost s občanského a demokratického vývoje. Vývoje, který se změnil z demokratického volebního soutěžení až v nechutnou společenskou a stranickou neústupnost a celo občanskou rozladěnost.
Evropská i česká společnost najednou prožívá své období stagnace životních hodnot, v období, kdy novými životními hodnotami se stávají zdroje životních potřeba zdroje energií, kdy do popředí vstupuje občanská životní úroveň a sociální jistoty. Také, ale snahy politických reprezentací všeho druhu zajistit ve svém společenském okolí a státnosti, co největší uspokojení daného obyvatelstva.
V české společnosti více a méně spokojené s představiteli vládních a opozičních stran se projevuje stálé více tendence k volební lhostejnosti, ale k ventilování své občanské vraždivosti i nevraživosti na shromážděních a manifestacích ve velkoměstském prostředí.
Nemanifestuje se za lepší životní úroveň, ale za zástupné záležitosti ve vývojových občanských a sociálních jistot.
Podstata tohoto současného jevu je nejen odluka parlamentní politiky v jiném politickém pragmatismu od komunální, ale i určitá občanská schizofrenie. Do českého občanského a politického prostředí vstoupila dvojkolejnost dvou politických směrů a trendů.
Dvojkolejnost ideového a hodnotového pohledu a nadhledu na současnou vnitropolitickou a evropskou atmosféru a hodnotovou a morální rozpolcenost. Je to prostředí, kdy z množin stranickosti, a ne programovosti se vynořuje nové směrování a orientace, jak se vymanit se současnosti, že společenských a sociálních krizí, a jak dál k nové evropské, ale i české perspektivě.
Evropská společnost, a jinak česká se začala spíše rozestupovat na dva ne sourodé proudy, které i jinak vidí současnost a budoucnost. Ve světě občanské demokracie, evropské i české vzniká demokratická orientace liberálně sociální a demokratická orientace spíše sociálně konzervativní. Jedna více sekularizovaná a druhá více v duchovní množině spíše konzervativněji a duchovně proklenuté.
Mění se pojetí společenských tradicionalismů a ideologických vizí, ale současně asi již nastává období, kdy do popředí se tlačí životní úroveň a sociální jistoty, a kdy se hledá, kdo z politických reprezentací je dokáže zajistit.
V českým občanským a společenským prostředí probíhá současný proces, zda současná koaliční vláda dokáže realizovat svou koncepci občanské a státní revitalizace nebo jí vystřídá v dalším volebním období opoziční stranictví. Vedle hodnotové a názorové rozdílnosti je zde otázka do jaké míry lze zadlužovat stát, a jakým způsobem řešit nárůst výdajů na sociální zabezpečení a humanitu. Jak řešit nedostatek finančních a ekonomických prostředků s nárůstem potřeb občanské společnosti. To vše v současném celosvětovém, evropském a českém prostředí.
Společenská a politická a stranická urputnost a až krvavá mlha před politickýma očima zastiňuje nutnost řešit prioritní občanské a problémové záležitosti.
V demokratické státnosti společenské a politické rozpornosti V demokratické a společenské nejistotě parlamentních neshod přece může rozhodnou česká veřejnost prostřednictvím referenda a referend.
Jeví se jako demokratické a správně nechat rozhodnout o zásadní další demokratické orientaci občanské společnosti a státu občany.
Poznámka pod čarou
Z občanského pohledu a náhledu lze jen možno si přát a doufat, že si včas české poetické reprezentace uvědomí, že v dobách nejistých je nutná česká soudržnost a jednota.
