Článek
V každém lidském civilizačním pořádku a řádu probíhá proces vzniku, rozvoje, vrcholu, pozvolné stagnace, vedoucí k zániku. Zániku, kde se mísí stagnační prvky s novými, a to ve smyslu nové společenské i personální reality.
Tento civilizační a společenský proces má kontinuální charakter a provází všechny dějinné etapy lidství.
Je asi naivní v současné české občanské společnosti se domnívat, že současný stupeň vývoje české demokracie je na věčné časy. Na věčné časy, jako to bylo na věčné časy se Sovětským svazem za éry socialismu a komunismu. Lidské civilizační dějiny prokázaly, že nic není na věčné časy v lidském společenství.
Takovéto uvažování je vždy v rozporu s dějinnou logikou a dějinným vývojovým procesem. Dějinné procesy jsou plné změn a proměn životního prostředí, proměn společenských, osobních, sociálních, ekonomických i různě zájmových. Mění se životní postoje i způsoby prožití lidských údělů.
Na věčné časy není ani české postkomunistické a demokratické období. Lidská občanská práva a povinnosti, lidské organizační struktury i lidský poznávací proces se stále mění a mění se stupeň lidské kulturnosti a solidárnosti. V lidském vývojovém procesu se mění i formy přímé a nepřímé demokracie.
Vzniká i společenská potřeba a poptávka po optimální životní úrovni a sociálních jistotách v životních společenských a osobních tocích v lidské existenci. V lidských dějinách je pomíjivá lidská existence a životní prostředí. Není však pomíjivá stálá lidská generační výměna a stálý nárůst lidského poznávacího procesu.
Lidská civilizace dosáhla vývojového stupně lidských a občanských práv, lidské solidarity a subsolidarity. V lidském prostředí mezilidská solidarita a život v mírových podmínkách ale stále sehrává zápas s lidskými osobními a společenskými běsy a pudovými genocidními sklony.
Je právě demokracie a demokratismus, který proměňují osobní, běsný a společenský militarismus v nové společenské sdružování k novým mírovým prožitkům lidské dočasné existence.
Je to i nová existenční forma a nový obsah pro lidské životy. Demokracie a demokratismus stále více vstupuje do forem a systému autoritativního a totálního charakteru. Je však nutno si uvědomit, že míra demokracie není něco stabilního, ale stále se vyvíjejícího ve formě a obsahu.
Ve formě a obsahu globálně i státně v různém životním prostředí. Demokracie v evropské a v české občanské společnosti nelze považovat za něco absolutního, ale neustále se vyvíjejícího procesu ke stále nové perspektivě.
