Článek
Letem českým politickým světem
Sociální rovnost a nerovnost a česká státnost
Sociální rovnost a nerovnost je spojena s lidskou civilizací a dějinami lidské společnosti na planetě. Sociální vize v lidském společenství v různých podobách se prolíná a prostupuje v různé formě lidské rovnosti a nerovnosti. Lidské dějinné procesy svou lidskou a přirozenou nerovností vstupují do průběhu slučovacího a sjednocovacího procesu lidského společenství, ve kterém se vytváří nová společenská nerovnost.
V lidském civilizačním vývoji se vznikem různých organizačních a systémových společenských útvarů a společenských systémů vedle přirozené nerovnosti muže, ženy a potomků vznikla i nerovnost společenská, která v různých dějinných etapách měnila svou tvárnost v racionální i emotivní podobě v lidských dějinách.
V globalizačním a multikulturním období lidských dějin se lidská rovnost a nerovnost stala motivací i pro pojetí sociálního státu a státnosti. Stala se motivací i v rámci demokratického a občanského pojetí sociální státnosti.
Lidská civilizace od prvotně pospolné společnosti prošla etapou otrokářství, nevolnictví, poddanství, až do období industrializace, třídních rozčlenění, nových společenských a sociálních rozvrstveností až do etapy globalizace a multikulturnosti.
Je možno konstatovat, že v dějinném vývoji lidstva na planetě, plného násilí i nenásilí, se stále měnilo a mění sociální složení obyvatelstva a jeho různá společenská, mocenská, sociální a jinak zájmová. Také je možno konstatovat, že v evropském prostoru 18. až 21. století v evropském myšlení a vývoji vzniká nový druh pojetí lidské společenské rovnosti a nerovnosti.
Na základě lidských práv a nového pojetí mezilidské solidarity a humanity, je definována nová realita, která ve společenské a sociální rozdílnosti definovala občanskou a demokratickou sociální státnost. Sociální státnost, která v různé formě vstoupila do ideologických proudů 20. a 21. století v různé demokratické a občanské formě.
Česká demokratická a občanská státnost ve své současnosti dospěla do stádia státnosti, kterou prostupuje a prolíná dosažený stupeň evropské sociální solidarity a humanity, ale i zároveň i vývoj ryze české solidarity, humanity a sociální úrovně obyvatelstva. Českou občanskou společnost také však prostupují evropské a české krizové procesy, které přímo i nepřímo ohrožují stabilizaci a další vývoj životní úrovně a sociálních jistot českého obyvatelstva.
V českém prostředí se jedná o vnější faktory celosvětové, evropské, ale i o faktor prožívání občanské společnosti nad poměry své ekonomické zdatnosti, a to za poklesu populačního vývoje v české společnosti. To vše je znásobené inflačními krizemi všeho druhu a zadluženosti občanského a demokratického státu.
V české občanské společnosti a v jejím stranictví je problémem, jak zachovat a rozvíjet svou dosaženou životní úroveň při značné státní zadluženosti, a až nadstandartní sociální úrovni svého obyvatelstva.
Česká občanská a demokratická společnost a její pluralitní parlamentní a stranické centrum se ve své rozpornosti nedokáží shodnout a najít jednotu v celosvětové, evropské a české krizové situaci. V situaci všeobecných nejistot a společenské nepředvídatelnosti.
V českém společenském a politickém prostředí je třeba najít v politickém spektru optimální variantu, jak řešit zadluženost státu při možné stabilitě životní úrovně a životních jistot, a to v české demokratické a evropské státnosti.
Před každou českou politickou reprezentací v současnosti i v budoucnosti zůstane tento problém nevyřešený. Nevyřešený, pokud nedojde k celospolečenské součinnosti a shodě k jeho současnému a perspektivnímu vyřešení.
