Článek
Letem českým politickým světem
Sociální dimenze náboženská a sociální
Sociální dimenze se v lidské civilizaci prolíná lidskými dějinami v různých formách a v různém prostředí. Je to proces, který prostupuje dějiny homo sapiens jako člověka moudrého různými dějinnými etapami lidské společnosti. Společnosti, ve které existuje jednak sociální a náboženské pojetí a zároveň i prostředí odmítající v různé formě náboženství v organizované formě i neorganizované.
Nenáboženská víra v různé formě vyjadřuje hmotnou existenci lidské bytosti proměňující se v posmrtnou nicotu. Náboženská víra osobního a společenského charakteru odmítá jen proměnu v nicotu a hledá ve své přirozené a lidské různorodosti posmrtnou duchovní existenci.
V dočasných životních údělech náboženství představují nějaké životní postoje a způsoby hmotného prožití životů podle různých morálních pravidel. Morálních pravidel zjevených nadpřirozeného charakteru vstupujícího do lidského prostředí.
V dočasných životních údělech existují i jiné představy o lidské hmotné jedinečnosti vylučující možnost posmrtného života a soustřeďující se jen na existenční prožitek v hmotné nicotě. Lidskou civilizaci a její dějiny prostupuje nejen víra v něco, ale i víra v nicotu vylučující posmrtnou existenci.
V lidské existenci však i existuje za životního údělu i hledání smyslu, účelu existence lidské bytosti osobní, generační a společenská nejen na planetě, ale v celém kosmickém prostoru. V kosmickém prostoru miliard časoprostorových jednotek, který se vymyká svou nepoznatelnou realitou krátkosti existence lidských údělů v duchovní a hmotné vesmírnosti.
Na planetě Zemi, lze v každé vývojové a dějinné etapě pozorovat a sledovat vývojové přírodní, duchovní a hmotné proměny a změny s narůstajícím lidským a poznávacím procesem.
Homo sapiens jako moudrá lidská bytost stále vývojově navyšuje svou kreativitu spojenou se sebe poznáním a zahleděním do kosmických dálek. Člověk, lidská bytost stálé prodělává změny svého životního prostředí na planetě v duchovní i v hmotné sféře svých životů. Judské generace stálé protékají ve stálých proměnách.
Proměnách a změnách své lidské společenské identity, a to ve vývojovém, civilizačním a dějinném cyklickém procesu vzniku, rozkvětu a stagnace lidských struktur, organizačních forem a systémů.
V tomto vývojovém a civilizačním procesu je stálým jevem přirozená a společenská rovnost a nerovnost, různorodost lidských postojů a způsobu prožití lidských údělů v daných společenských pořádkách a řádech a vždy v jejich následných proměnách.
Tak také se mění sociální postavení člověka ve společnosti a jeho oceňování v civilizačním a dějinném vývoji lidstva.
Vstupem křesťanství do vývoje lidstva ve formě nadpřirozené bytosti bohočlověka, mesiáše, vykupitele v lidském společenství posunulo náboženské chápání víry do více sociálního pojetí svou lidskou nerovnosti k rovností před Bohem. V lidské hmotné po smrtelnosti. Vstupem Ježíše Krista do lidských dějin a Boží trojjedinosti lze spojovat s postupnou proměnou sociálního postavení člověka ve společenským a dějinným vývoji lidstva.
Rovnost v nadpřirozeným prostředí byla přenesena na hledání rovnosti ve společenském prostředí lidských nerovností. Nerovností neslučujících se s lidskou důstojností ve složitém civilizačním procesu na planetě. Je možno poukázat na vývojové prvky v lidském společenství od prvotně pospolné společnosti k otrokářství, feudalismu, kapitalismu a socialismu až k pojetí sociální státnosti v 21. století.
Do období lidského globalizačního a multikulturního prostředí, kdy plně vystupuje do popředí lidská důstojnost, mezilidská humanita a solidárnost, ale za stálého setrvání pořádku a řádu současného mocenského a globálního rozložení na demokratickou, autoritativní státnost.
Je to i období ještě válečných a různých hybridních konfliktu v planetárním rozměru, ale i prosazování lidských a občanských práv. Ve světovém měřítku pomalu a postupně doznívají záporné negace různých společenských ideologií minulých společenských pořádku a řádu. Spojených s otrokářstvím, feudalismem, socialismem, komunismem i současným demokratickým kapitalismem.
V globalizační a multikulturní směsi vzniká již nové pojetí z minování sociálních nerovností. Vzniká koncepce sociální státnosti a sociálního a demokratického státu. Do popředí se dostává i stálé společenský dvou pojetí životních postojů a způsobu prožívání lidských údělů na planetě v kosmickém prostoru.
V demokratických státnostech demokratické liberální nadhled a postoj současného tržního a ekonomického systému k životní úrovni a sociálním jistotám v sekularizované státnosti za až neomezenosti lidské a občanské svobody. Druhý vycházející z náboženských a křesťanských hodnot pojetí lidské životní úrovně a sociálních jistot na základě mezi lidské solidarity a humanity.
Lze jen možná podotknout, že lidský současný civilizační a dějinný vývoj vedoucí k stále k většímu sdružování a sjednocování nemá jen dimenzi osobní, ale i společenskou. Společenskou v tom smyslu, že oba trendy a civilizační směry spojují sociální aspekty lidské důstojnosti, lidské životní úrovně a sociálních jistot.
Oba současné společenské trendy a směry pozbyly svůj konfliktní militární náboj, který proměnily a proměňují vzájemnou, úctu, toleranci a možnou společenskou a sociální spolupráci. Společným cílovým stavem je dosáhnou v lidské společnosti životní úrovně a sociálních jistot v měnících se životních podmínkách. V křesťanském náboženském prostředí nejen vznikl ekumenismus, ale i katolické pojetí lidské a společenské důstojnosti, mezilidské solidarity a humanity. Křesťanství v čele se svlakovou lodí sociálního katolicismu se snaží stavět mosty mezi duchovně odlišnými sociálními trendy a směry v lidské společnosti 21. století.
Jedna s náboženských a filozofických úvah katolického spisovatele a publicisty V.R.
